Hlávkové zelí: Porovnání verzí

| jméno = Hlávkové zelí

| obrázek = Brassica oleracea2.jpg

| popis obrázku = Bílé hlávkové zelí

| šířka obrázku = 258px

| říše = [[rostliny]] (''Plantae'')

| podříše = [[cévnaté rostliny]] (''Tracheobionta'')

| oddělení = [[krytosemenné|rostliny krytosemenné]] (''Magnoliophyta'')

| třída = [[vyšší dvouděložné|vyšší dvouděložné rostliny]] (''Rosopsida'')

| řád = [[brukvotvaré]] (''Brassicales '')

| čeleď = [[brukvovité]] (''Brassicaceae'')

| rod = [[brukev]] (''Brassica'')

| druh = [[brukev zelná]] (B. oleracea)

| trinomické jméno = Brassica oleracea convar. capitata

| poddruh popsal = (L.) ALEF.

| druhotné dělení = variety

| podřazené taxony =

Zelí rostlo v [[pravěk]]u ve [[Středomoří|Středozemí]] jako nevelký [[keřík]]. Pro své všestranné využití v kuchyni, jednouchou úpravu, dlouhou skladovatelnost, ať už uchováváním celých hlávek v chladu nebo konzervováním tak, že se naložilo se solí a [[Kmín (koření)|kmínkmínem]]em a nechalo vykvasit, se záhy stalo základní složkou potravy. Konzumací zelí se člověku dostávalo potřebné denní dávky vitamínů, především vitamínu C, a minerálních látek, ačkoliv nebyl ještě obeznámen s jejich blahodárným účinkem na lidský organismus. Zelí se postupně šlechtilo a dnes si můžeme vybrat z mnoha odrůd zelí bílého nebo červeného. S čerstvým nebo kysaným zelím je možno kombinovat množství pokrmů, neobejde se bez něj např. německá, polská nebo ruská či ukrajinská kuchyně a své čestné místo má i v kuchyních české, rakouské, maďarské, skandinávské atd.