Alikvotní tón: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m +odkaz značka: editace z Vizuálního editoru |
m Robot: přidáno {{Autoritní data}}; kosmetické úpravy |
||
Řádek 1:
[[
'''Alikvotní tón''', nebo též '''vyšší harmonický tón''', '''částkový tón''' je [[tón]], který zní společně s tónem základním. Většinou se u každého tónu (zvuku) vyskytuje řada alikvotních tónů. Intenzita jednotlivých alikvotních tónů je to, co určuje charakteristickou barvu zvuku. Díky alikvotním tónům jsme schopni např. poslechem rozpoznat, o jaký hudební nástroj se jedná. Například nástroje s ostřejším zvukem (trubka, pozoun) mají silnější liché alikvotní tóny (první, třetí atd.), sudé alikvotní tóny dávají zvuku spíš teplo a měkkost.
Řádek 9:
Alikvotní tóny jsou součástí téměř každého [[tón]]u, využívá se jich ve všemožných oblastech hudby.
* Na [[strunné nástroje|strunných nástrojích]] je možné je zahrát, když lehce podržíme strunu právě v polovině, třetině, čtvrtině atd. Takto zahraným tónům se říká [[flažolet]]y. Lze je také zahrát speciální trsátkovou technikou, kdy drnkneme o strunu a současně jí palcem téže ruky jemně přejedeme. Podle místa drnknutí pak zazní jiný flažoletový (alikvotní) tón.
* Na alikvotní tóny velmi bohatým je třeba dechový nástroj australských domorodců – [[didgeridoo]]. Zesilováním určitých alikvotních tónů změnou tvaru ústní dutiny (zejména polohou jazyka) přidávají zkušenější hráči k základnímu tónu nástroje různé doprovodné prvky (např. jednoduché melodie znějící spolu se základním tónem).
* Alikvotní tóny vznikající pomocí [[brumle]] lze ovlivňovat změnou tvaru ústní dutiny. Hra na brumli je vlastně založená na manipulaci s nimi.
* U elektrické kytary existují efekty, jako je [[fuzzbox|fuzz]], [[booster]], [[distortion]], [[overdrive]] apod. Ty přidávají základnímu tónu kytary vyšší harmonické, neboli alikvotní tóny a dělají zvuk bohatší a zajímavější – barevnější, plnější.
* Kombinace různých rejstříků [[varhany|varhan]] zdůrazňuje některé alikvóty a tím ovlivňuje barvu tónu.
* Na vědomém rozeznívání alikvotních tónů je založen také [[alikvotní zpěv]]. To je zpěv, který umožňuje zazpívat dva a více tónů současně zesílením alikvotních tónů přirozeně přítomných v hlasu. Zpěvák je však samozřejmě omezen zákony alikvotních tónů, takže nejmenší interval, který je možno zazpívat, je oktáva, tedy první alikvotní tón.
* U všech dechových nástrojů lze rozeznít výrazné alikvotní tóny pomocí přefukování základního tónu. U většiny z nich (např. různé druhy fléten) se využívá hlavně prvního alikvotního tónu k hře o oktávu výš. Hráč přefoukne o oktávu výš a uplatňuje pak stejné prstoklady jako v základní oktávě. Například slovenská [[fujara]] umožňuje pomocí 3 dírek zahrát dvě durové oktávy. Alikvotní tóny jsou také jedinými základními tóny, které lze bez použití mechaniky zahrát na [[Žesťový nástroj|žesťové dechové nástroje]].
== Alikvotní tóny a hudební ladění ==
Frekvenční vztahy mezi alikvotními tóny jsou základem tzv. [[čisté ladění|čistých ladění]], která se v evropské hudbě používalo až do osmnáctého století. Vzhledem k tomu, že tato ladění komplikovala provádění harmonicky složitějších děl, evropská hudba je nahradila laděním [[temperované ladění|temperovaným]], které je založeno na matematickém rozdělení oktávy na dvanáct stejných dílů. Tímto krokem se otevřela cesta ke komponování velkých a složitých děl, snadné transpozici a také k snadnější souhře jednotlivých nástrojů. Někteří hudebníci se ale ve dvacátém století začali vracet k pythagorejskému ladění nebo jiným typům ladění. Částečně to bylo z touhy po experimentu, u některých také z přesvědčení, že přechodem na temperované ladění se z hudby vytratilo cosi velmi důležitého a že získané možnosti za tuto ztrátu nestojí.
[[Soubor:Table of Harmonics.svg|
Některé klavíry mívají vedle strunného chóru (dvou až čtyř strun ve stejné úrovni rozechvívaných údery kladívka) ještě další strunu (alikvotní), ležící mimo úroveň úderu kladívka, která je většinou bez dusítka. Pro ladění této alikvotní struny platí zvláštnosti v článku výše uvedené, přičemž se rozechvívá jen frekvenčním souzvukem (rezonancí).
== Efekt chybějícího základního tónu ==
Zajímavým psychoakustickým jevem je takzvaný [[efekt chybějícího základního tónu]]. V jádru spočívá v tom, že lidské ucho je zvyklé identifikovat frekvenci, tedy výšku tónu pomocí alikvotních tónů v něm obsažených. Bylo ale zjištěno, že člověk stále slyší stejný tón, i když je ze signálu odebrán tón základní a zůstanou pouze alikvotní tóny. Dokonce i po odebrání prvního alikvotního tónu člověk stále slyší stejný tón, ačkoliv průběh signálu je samozřejmě odlišný.
Tohoto poznatku je možno využít k různým účelům. Při konstrukci reproduktorů lze takto například rozšířit slyšený frekvenční rozsah uplatněním tohoto principu, aniž je reproduktor skutečně schopen vydávat tak hluboké tóny.
Řádek 38:
Obecně [[intermodulační zkreslení]] dvou tónů o frekvencích <math>f_1</math> a <math>f_2</math> produkuje kombinační tóny <math>f_{mn} = m.f_1 \pm n.f_2</math>. Nejzřetelnější tón produkovaný zmíněnou nelinearitou je <math>f = f_2 - f_1</math>.
== Související články ==
* [[Alikvotní zpěv]]
* [[Moodswinger]]
{{Portály|Hudba}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:Hudební terminologie|Alikvotní tón]]
[[Kategorie:Nauka o tónech a jejich vztazích|Alikvotní tón]]
| |||