Přízrak: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
-duplicitní reference |
přepracování, pár zdrojů |
||
Řádek 1:
'''Přízrak''', '''[[duch]]''' nebo '''[[strašidlo]]''' je [[duše]] či duch mrtvé osoby, případně zvířete, zjevující se živým. Víra v takový fenomén se objevuje v mnoha světových kulturách a náboženstvích. Přízrakům jsou velmi blízcí [[revenant]]i, kteří jsou však na rozdíl od nich hmotnými vracejícími se mrtvými, jako jsou například [[Upír (nemrtvý)|upíři]]. V řadě pověstí však nelze jasně rozlišit zda se jedná o netělesnou či tělesnou bytost.
Přestože pro existenci přízraků a [[posmrtný život|posmrtného života]] vůbec neexistují žádné důkazy víra v jejich existenci stále přetrvává a to i mimo kontext tradičních náboženství. Komunikace s mrtvými je ústředním prvkem [[Spiritismus|spiritistického]] a [[Spiritualismus|spiritualistického]] hnutí, vzniklého v [[19. století]], jehož obdobou je starobylá [[Magie|magická]] technika [[nekromantie]], užívaná taktéž pro komunikaci s mrtvými či [[věštění]] s jejich pomocí. Duchy se taktéž zabývá [[parapsychologie]], považována za [[Pseudověda|pseudovědu]]. Pověsti spojené s přízraky, „duchařské historky“, jsou důležitou součástí [[folklór]]u i moderní [[Populární kultura|populární kultury]].
Přízrakům je zpravidla podoba zemřelého jakoby tvořený mlhovitou hmotou, v parapsychologii nazývanou [[ektoplasma]]. Kromě toho se můžou projevovat pohybem předmětů, různými zvuky, typicky křikem, pláčem či zvuky kroků nebo světelnými jevy. Přízrakům je často přisuzováno strašení a zlovolné chování vůči živým. Činí tak z pomsty, kvůli své násilné smrti, či špatně či vůbec provedenému pohřbu a příslušném rituálu. V [[Čína|Číně]] a [[Vietnam]]u stále existuje víra v „[[hladový duch|hladové duchy]]“, kteří ohrožují živé a jsou usmiřováni obětmi jídla. V [[hinduismus|hinduismu]] jsou pomstychtiví duchové nazýváni [[bhuta|bhutové]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Encyclopædia Britannica - Ghost
| url = https://www.britannica.com/topic/ghost-spirit
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 26.2.2019
| vydavatel =
| jazyk = en
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Mikoláš
| jméno = Robert
| odkaz na autora =
| titul = iRozhlas - Východní Asii ovládli hladoví duchové
| url = https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/vychodni-asii-ovladli-hladovi-duchove_201008281729_mvydrova
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 26.2.2019
| vydavatel =
| jazyk = en
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| odkaz na autora =
| titul = Encyclopædia Britannica - Bhut
| url = https://www.britannica.com/topic/bhut
| datum vydání =
| datum aktualizace =
| datum přístupu = 26.2.2019
| vydavatel =
| jazyk = en
}}</ref>
== Křesťanství ==
V [[křesťanství]] existovala snaha víru v přízraky a revenanty potlačit, [[Tertullián]] ve 3. století a [[Svatý Augustin|Aurelius Augustinus]] v 5. století zpravidla odmítají [[Pohanství|předkřesťanské]] představy o vracejících se mrtvých jako [[Pověra|pověry]]. Zjevení mrtvých nebo pohyb jejich těl však někdy vykladají jako dílo [[Bůh|Boha]] či [[Anděl|andělů]] nebo naopak jako iluze vyvolané [[Ďábel|ďáblem]], v každém případě tyto jevy podle nich nemají nic společného se samotným zemřelým. Již [[Řehoř Veliký]] v 6. století uvádí ve svém díle Dialogy řadu [[Anekdota|anekdot]] a [[Exemplum|exempel]] v kterých se zjevují mrtví a varují živé před [[Hřích|hříchem]]. Názor, že mrtví se vracejí do světa živých kvůli odpykání své viny se už velmi blíží předkřesťanským představám. V 10. století se v křesťanském světě rozvinul [[kult mrtvých]], kdysi potlačovaný, což se projevilo například zavedením [[Dušičky|Památky zesnulých]]. Křesťanské učení tak nakonec dokázalo vysvětlit zjevení mrtvých jako nehmotných fantomů, ne však tělesných návrativších se mrtvých.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Lecouteux
| jméno = Claude
| odkaz na autora = Claude Lecouteux
| titul = Přízraky a strašidla středověku
| vydavatel = Volvox Globator
| místo = Praha
| rok = 1997
| isbn = 80-7207-059-2
| strany = 44-49
}}</ref>
== Česká lidová kultura ==
V české lidové kultuře se v základě objevuje několik typů podání o přízracích:<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Luffer
| jméno = Jan
| titul = Katalog českých démonologických pověstí
| vydavatel = Academia
| místo = Praha
| rok = 2014
| isbn = 987-80-200-2383-4
}}</ref>
* zjevení ducha umírajícího blízkým či zjevení ducha osoby jako předzvěst brzké smrti
* zjevení přízraku v lidské či zvířecí podobě, například [[Bílá paní|bílé paní]], nebo světelných jevů, jako předzvěst něčí smrti či neštěstí
* rušení klidu mrtvých či znesvěcení hřbitova vede k pomstě mrtvých
* provinilý, předčasně zemřelý, prokletý člověk se musí vracet jako přízrak či revenant
* mrtvý se vrací aby vyřešil své závazky, z pomsty nebo aby přiměl živé k nápravě věcí týkajících se jeho smrti
* přízrak je vysvobozen slovy či náboženským úkonem
Mezi další přízraky v české lidové kultuře patří především [[Bludička|bludičky]], [[divoká honba]] nebo [[Kult ohně u Slovanů|ohnivý muž]].
== Reference ==
Řádek 24 ⟶ 81:
== Související články ==
* [[
* [[
* [[Genius loci]]
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}
[[Kategorie:
[[Kategorie:
[[Kategorie:Posmrtný život]]
| |||