Jacopo Sansovino: Porovnání verzí

'''Jacopo d'Antonio Sansovino''', původním jménem '''Jacopo Tatti''' ([[2. červenec|2. července]] [[1486]], [[Florencie]] – [[27. listopad]]u [[1570]], [[Benátky]]) byl [[Itálie|italský]] [[sochař]] a [[architekt]]. Představitel vrcholné [[renesance]] a [[Manýrismus|manýrismu]].<ref name=":0">{{Citace monografie

Vyučil se u sochaře [[Andrea Sansovino|Andrei Sansovina]], jehož příjmení přijal. V roce 1505 odešel do [[Řím]]a. Navrhl zde několik budov a pracoval pro papeže [[Julius II.|Julia II.]], pro nějž restauroval poškozené sochy a vytvořil kopii [[Láokoón a jeho synové|sousoší Laokoona]].<ref name=":1">{{Citace elektronického periodika

V roce 1527 odešel do Benátek, kde založil sochařskou dílnu. Díky podpoře dóžete Andrei Grittiho se roku 1529 stal hlavním stavebním dozorcem a architektem [[Benátky|Benátek]] a začal silně ovlivňovat jejich architektonickou podobu. Mezi jeho vrcholná díla patří [[Biblioteca Marciana|knihovna Sv. Marka]] na [[náměstí Svatého Marka]] (15361534-1554), dokončená [[Vincenzo Scamozzi|Vincenzem Scamozzim]] v r. 1591. Jeho dalšími díly jsou Zecca (mincovna, 1537-1545), a Loggetta u kampanily (1537-1549). Do výklenků této stavby vytvořil Sansovino čtyři bronzové sochy. Jeho občanské stavby Palazzo Corner a Palazzo Dolfini nebo obchodní budova Fabbriche Nuove di Rialto jsou stavěny v přísnějším stylu. <ref name=":0" /> Připravil plány na výstavbu řady kostelů. V Benátkách bylo postaveno šest staveb, z nichž tři byly zničeny za [[Napoleon Bonaparte|Napoleonova]] tažení. K nejkrásnějším patří San Francesco della Vigna. <ref name=":2">{{Citace monografie

V roce 1545 byl uvězněn, když se propadla střecha veřejné knihovny, na které v té době pracoval. Byl též odvolán ze svého úřadu. U soudu se však obhájil, zejména díky přímluvě [[Tizian]]a a [[Pietro ArentinoAretino|Pietro ArentinaAretina]], a tak byl propuštěn a roku 1549 se vrátil i do úřadu.<ref name=":1" /><ref name=":2" />