|
Jak bylo řečeno výše, kritéria pro řazení slov k ''tradičním'' slovním druhům jsou různé povahy; mnohdy jsou navíc definice mlhavé, jednotlivé kategorie se při pohledech z různých hledisek mohou překrývat nebo může být zařazení konkrétního slova nejasné.
Například rozdíl mezi přídavnými jmény a příslovci je v češtině [[Morfologie (lingvistika)|morfologický]]: adjektiva jsou ohebná, příslovce nikoli, i syntakitcký [[syntax|syntaktický]]: funkcí přídavných jmen ve větě je (obvykle) rozvíjet podstatná jména, zatímco příslovce obvykle rozvíjejí slovesa nebo přídavná jména. Kritéria mohou být i [[tvarosloví|morfologická]] (které slovní druhy jsou ohebné, které z nich rozlišují rod, číslo a pád, které rozlišují osobu, číslo, čas atd.) Morfologie dvou různých jazyků se může velmi lišit, proto morfologická kritéria nemohou být univerzální. Další slovní druhy mohou být v některých jazycích vymezeny převážně [[sémantika|sémanticky]], tedy podle významu: třeba číslovky podle tradičního pojetí v češtině jsou všechna slova, která udávají počet a lze je teoreticky tvořit pro všechna přirozená čísla. Máme tedy nejen číslovky základní ''(jeden, dva, tři),'' ale i řadové, které jsou ze syntaktického hlediska přídavnými jmény ''(první, druhý, třetí)'' nebo příslovci ''(poprvé, podruhé, potřetí)'' nebo třeba násobné (syntakticky opět příslovce: ''jedenkrát, dvakrát, třikrát).'' Nejdůležitějším faktorem, proč každý druh definujeme odlišně, je právě dlouhá [[tradice]], která tento systém udržuje ve školách a v slovnících pro veřejnost. V jiných jazycích přitom může být tradice jiná, např. v angličtině se základní i řadové číslovky tradičně řadí pod přídavná jména (číslovky s funkcí příslovce nelze v angličtině vyjádřit jedním slovem).
Pro potřeby [[formální lingvistika|formální lingvistické analýzy]] lze tedy rozlišit různé druhy (typy) slovních druhů s ohledem na povahu kritérií, kterými jsou vymezeny:
|
