Teokracie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
našel jsem novou knihu o tomhle tématu značky: možný vandalismus školní IP editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 109.72.5.30 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Perid značka: rychlé vrácení zpět |
||
Řádek 1:
{{přesnost}}
'''Teokracie''' (též ''theokracie''; z [[řečtina|řečtiny]] ''theos'' = bůh, ''kratein'' = vládnout) je [[seznam forem vlády|forma vlády]], která se přímo odvolává na božskou moc a božské [[právo]]. Prostředníkem a vykladačem božské vůle a práva je v teokracii obvykle kněžstvo, které mohlo být součástí panovnického dvora ([[Starověký Egypt]]), anebo na něm mohlo být do jisté míry nezávislé (biblický [[Izrael]]). Pokud vládní moc vykonává kněžstvo, je přesnější mluvit o [[hierokracie|hierokracii]], pokud je moderní státní moc pod přímým vlivem duchovenstva či (křesťanského) kléru, hovoříme o [[klerikalismus|klerikalismu]].<ref>K. Žaloudek, ''Encyklopedie politiky''. Praha: Libri 2004, str. 187.</ref>
== Historie ==
Pojem teokracie poprvé použil starověký židovský historik [[Flavius Iosephus]], který jím odlišil specifickou formu vlády v Izraeli od běžných starověkých forem [[monarchie]], [[aristokracie]] a [[demokracie]].<ref>''Contra Apionem'' II.16. </ref> Nicméně i v jiných zemích bylo běžné, že se buď panovník pokládal za božstvo (starověký Egypt, pozdější [[starověký Řím|císařský Řím]], [[Japonsko]]), anebo se za suverénní moc pokládalo božské (zjevené) právo.
Podstatným rysem teokracie je neměnnost vládní formy a práva, které nemohou být v rukou lidí resp. občanů. Všechny velmi staré právní systémy byly do značné míry teokratické,<ref>Srv. Platón, ''Zákony'' I.1.</ref> nejstarším dokladem vymanění práva z oblasti posvátného je římský [[Zákon dvanácti desek]], který předpokládá, že může být změněn.<ref>''Zákon dvanácti desek'' XI.1. http://www.constitution.org/sps/sps01_1.htm</ref> Počínaje touto emancipací práva se v Evropě i vládní moc stává méně a méně teokratickou, i když panovníci až do novověku odvozovali svou moc "z Boží milosti".<ref>Běžná úvodní formule panovnických listin, viz např. ''České dějiny v dokumentech''. </ref>
Přechodné revoluční teokracie založili [[husitství|husité]] na [[Tábor (město)|Táboře]] (1419), [[Girolamo Savonarola]] ve [[Florencie|Florencii]] (1494-1498), [[Jan Kalvín]] v [[Ženeva|Ženevě]] (1541) a některé puritánské obce v [[Massachusetts]] v 17. století. Od 18. století je teokracie terčem kritiky [[osvícenství|osvícenců]] a zejména [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegela]], stejně jako zastánců demokracie.{{Fakt/dne|20120919163057}} Ještě [[Tomáš Garrigue Masaryk]] ovšem pokládal [[První světová válka|první světovou válku]] za střet mezi teokracií a demokracií.<ref>Např. T. G. Masaryk, ''Světová revoluce''.</ref>
== Současný stav ==
Poslední teokracií s božským panovníkem bylo [[Japonské císařství]] do roku [[1946]]. Vláda v řadě jiných zemí však i dnes vykazuje jisté teokratické rysy, nejvýrazněji v islámských zemích, jež se řídí božským právem (šaría), například [[Írán]] či [[Saúdská Arábie]]. Blízko k teokracii byla i vláda [[dalajláma|dalajlámů]] v [[Tibet]]u. V některých zemích je dodnes státní náboženství, jehož je panovník nejvyšším představitelem ([[Spojené království]], [[Norsko]], [[Švédsko]]), ve státě [[Izrael]] se do zákonů přebírají části [[rabínské právo|rabínského práva]] a náboženskou vládu mají i některé drobné státy jako [[Vatikán]] nebo mnišský stát na poloostrově [[Athos]] v [[Řecko|Řecku]].
Teokracii obhajují i některé radikální náboženské společnosti, zejména v USA.<ref> http://www.theocraticresearch.com/ History and development of Watchtower Society.</ref>
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
| |||