Verze z 23. 11. 2018, 14:15 editovat Xth-Floor (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 16 984 editací Verze 16709312 uživatele 79.170.251.62 (diskuse) zrušena, vrácení bezdůvodně odstraněného obsahu značka: vrácení zpět ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 13. 2. 2019, 21:47 editovat zrušit editaci Horst (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Správci 155 294 editací zdrojů habakuk, pokud vložte fakt na konkrétní tvrz Přejít na další porovnání →
Řádek 1: ~~{{Neověřeno}}~~ [[Soubor:Letna stalin sousosi.jpg\|thumb\|[[Stalinův pomník]] v Praze na Letné]] Řádek 100 ⟶ 99: [[Soubor:Titov spomenik.jpg\|thumb\|right\|Titův pomník, který byl odhalen roku 1948 v jeho rodné vsi Kumrovec v Chorvatsku]] [[Soubor:Mao Zedong Porträt am Eingang zur Verbotenen Stadt.jpg\|thumb\|Portrét [[Mao Ce-tung]]a nad vchodem do Zakázaného města v Pekingu]] Zcela jinak interpretoval termín „kult osobnosti“ sovětský vůdce [[Nikita Sergejevič Chruščov\|N. S. Chruščov]] ve svém tajném projevu „O kultu osobnosti a jeho důsledcích“<ref>Zdeněk Veselý: Světová politika 20. století v dokumentech (1945–1990). Praha: VŠE Fakulta mezinárodních vztahů 2001. Tajný projev N. S. Chruščova na XX. sjezdu KSSS o kultu osobnosti J.V. Stalina, str. 269–278.<br/ref> na [[XX. sjezd KSSS\|XX. sjezdu KSSS]] v únoru 1956, ve kterém se koncentroval výhradně na osobu [[J. V. Stalin]]a a důsledky jeho vlády. Na počátku svého projevu se vyjádřil ještě obecně, i když už s negativním nádechem: ''„Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu-leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může udělat; ve svém jednání je neomylný.“''<ref>Tamtéž, str. 269.</ref> V následujících pasážích se pak Chruščov věnoval jen negativním důsledkům, k nimž vedla Stalinova glorifikace, především jemu připisovaná neomylnost a s ní spojená nekritizovatelnost jeho osoby. Díky „kultu osobnosti“ se tak dle Chruščova v rukou Stalina soustředila neomezená moc, Stalin se mohl dopouštět zločinů a chybných rozhodnutí s častokrát fatálními následky pro celý Sovětský svaz a nikdo nemohl tento stav věcí ovlivnit. „Kult osobnosti“ byl tudíž v této souvislosti nevhodně použit jako synonymum pro způsob Stalinovy vlády, pro období masového bezpráví a teroru, způsobené koncentrací neomezené moci v rukou nekritizovatelného jednotlivce. Chruščov se tak vymezil vůči „zlému a špatnému“ Stalinovi a ostatním aspektům „kultu osobnosti“ se vůbec nevěnoval, díky čemuž získal tento termín po [[XX. sjezd KSSS\|XX. sjezdu KSSS]] ve východní Evropě silné negativní [[konotace]]. </ref> na [[XX. sjezd KSSS\|XX. sjezdu KSSS]] v únoru 1956, ve kterém se koncentroval výhradně na osobu [[J. V. Stalin]]a a důsledky jeho vlády. Na počátku svého projevu se vyjádřil ještě obecně, i když už s negativním nádechem: ''„Ústřední výbor strany se po Stalinově smrti začal přísně a důsledně orientovat na objasňování nepřípustnosti glorifikace jedné osobnosti a její připodobňování jakémusi nadčlověku s nadpřirozenými vlastnostmi boha, neboť něco takového je duchu marxismu-leninismu cizí. Tento člověk pak jakoby všechno ví, všechno vidí, za všechny myslí a všechno může udělat; ve svém jednání je neomylný.“''<ref>Tamtéž, str. 269.</ref> V následujících pasážích se pak Chruščov věnoval jen negativním důsledkům, k nimž vedla Stalinova glorifikace, především jemu připisovaná neomylnost a s ní spojená nekritizovatelnost jeho osoby. Díky „kultu osobnosti“ se tak dle Chruščova v rukou Stalina soustředila neomezená moc, Stalin se mohl dopouštět zločinů a chybných rozhodnutí s častokrát fatálními následky pro celý Sovětský svaz a nikdo nemohl tento stav věcí ovlivnit. „Kult osobnosti“ byl tudíž v této souvislosti nevhodně použit jako synonymum pro způsob Stalinovy vlády, pro období masového bezpráví a teroru, způsobené koncentrací neomezené moci v rukou nekritizovatelného jednotlivce. Chruščov se tak vymezil vůči „zlému a špatnému“ Stalinovi a ostatním aspektům „kultu osobnosti“ se vůbec nevěnoval, díky čemuž získal tento termín po [[XX. sjezd KSSS\|XX. sjezdu KSSS]] ve východní Evropě silné negativní [[konotace]]. Velmi rozpačitě interpretovali kritiku „kultu osobnosti“ po roce 1956 českoslovenští komunisté, kteří se za Stalinovy vlády po celou dobu okázale prezentovali jako jeho věrní žáci a spojenci. Zdrcující kritika Stalina na XX. sjezdu KSSS byla pro československé komunisty celkově velmi nepříjemnou záležitostí. Aby svízelnou situaci vyřešili a nezpochybnili přitom legitimitu své moci, kritizovali všechno možné, jen ne zesnulého zakladatele režimu [[Klement Gottwald\|Klementa Gottwalda]], který byl po svém uložení v mauzoleu na [[Vítkov (vrch)\|Vítkově]] roku 1953 nadále masově uctíván. Za případné chyby a bezpráví, které „kult osobnosti“ v letech minulých způsobil, byl činěn zodpovědným vždy někdo jiný, častokrát bývalý generální tajemník KSČ [[Rudolf Slánský]], popravený po politickém procesu v roce 1952.<ref>Karel Kaplan, Pavel Kosatík: Gottwaldovi muži, Paseka 2004, str.71–76.<br> Řádek 140 ⟶ 138: {{Pahýl}} {{Portály\|Politika}} [[Kategorie:Politika]]

Kult osobnosti: Porovnání verzí