Luca della Robbia: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Robot: Opravuji 1 zdrojů and označuji 0 zdrojů jako nefunkční #IABot (v2.0beta8) |
fix link značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 20:
Pravděpodobně v raných 20. letech 15. stol. už Luca pracoval na sochách z majoliky. Tento materiál vzkřísil Donatello a Ghiberti, ale Luca techniku uplatnil v sochařství a zdokonalil ji. Luca užíval sklovitou polevu z oxidů manganu, kobaltu, antimonu a mědi. Finální plastika pak byla vypálená ve zvláštní peci za teploty 900 - 1100°C. První doloženou vytvořil v letech 1441–1443 pro mramorový [[tabernákl]] ve florentském [[Sant Egidio|Sant Egidiu]] (dnes Santa Maria a Peretola). V této technice terakotu pokrývá skleněná [[glazura]], nejčastěji v modré a bílé barvě. Intenzivní barvy a svítivost skla zlepšily výrazový efekt plastiky a zároveň sloužily jako ochranný povrch. Lucova první monumentální práce v této technice byla zakázka pro florentský dóm, dvě velké [[luneta|lunety]] nad dveřmi do [[sakristie]] (''Zmrtvýchvstání'', 1442–1444 a nad protějšími dveřmi druhé sakristie je ''Nanebevstoupení'', 1446–1451) a ''dva andělé držící svícen'' (1448–1451). Mezi další práce z této doby patří ''Navštívení'' (1448, [[Pistoia]], S Giovanni Fuorcivitas); a četné ''reliéfy [[Madona|Madony]]'' (Florencie, Bargello; Paříž, Musée Jacquemart-André aj.).
V polovině 15. stol. Luca pracoval téměř výhradně v majolice s cínovou glazurou a spolupracoval se svým synovcem jménem [[Andrea della Robbia|Andrea di Marco della Robbia]]. Jejich díla se rychle šířila po celé Evropě, také proto, že nebyla drahá a dala se převážet rozložená. V roce 1446 Luca zbohatl natolik, že si mohl koupit obrovský dům se zahradou na [[Via Guelfa]] ve Florencii, kde byla až do dvacátých let 16. století jeho dílna. Jedna z nejdůležitějších prací v cínové glazuře byla výzdoba kaple Pazzi v Santa Croce (Brunelleschi, 1470), totiž 13 kruhových [[medailon]]ů s [[Apoštol]]y. Některé lze přičíst synovci Andrea della Robbia, a čtyři reliéfy s evangelisty jsou jiného stylu, a tedy z jiné ruky. Reliéfy mají bílé figury na modrém pozadí. Nade dveřmi do kaple je medailon sv. Ondřeje, pak následují medailony s dvanácti apoštoly na stěně interiéru kaple. Pozoruhodný je také strop [[kupole]] z pestrobarevných kruhových kazet.
V roce 1445 Luca navázal styky s [[Michelozzo di Bartolomeo]] a [[Maso di Bartolomeo]] kvůli zakázce bronzových dveří severní sakristie florentské katedrály, předtím zadané Donatellovi. Dveře byly dokončeny roku 1475 a mají 10 reliéfních panelů zhotovených podle návrhu Lucy z roku 1464 – 1465. Do každého rohu jejich rámu umístil mužskou hlavu, pokaždé jinou. Na rámu jsou sedící světci ([[Madona]], [[Jan Evangelista]], [[Matouš (evangelista)|Matouš]], [[Svatý Lukáš|Lukáš]], [[Marek Evangelista|Marek]], [[Svatý Ambrož|Ambrož]], [[Svatý Jeroným|Jeroným]], [[Svatý Řehoř|Řehoř]], [[Svatý Augustin|Augustín]] a [[Jan Křtitel]]), obklopeni stojícími [[anděl]]y. Ve spolupráci s Michelozzem a Masem, která pokračovala minimálně do roku 1451, vytvořil glazovanou terakotovou lunetu Madony se [[Svatý Dominik|sv. Dominikem]], [[Tomáš Akvinský|Tomášem Akvinským]], [[Albert Veliký|Albertem Velikým]] a [[Petr (apoštol)|Petrem Mučedníkem]] (1450-1451, Urbino, Palazzo Ducale). Luca se podílel i na výzdobě kaple Crocifisso v S Miniato al Monte, Florencie (1448), dodal glazované sochy včetně lunety Madony s anděly (Berlin, Bohdemuseum) pro kapli [[Castello del Trebbio]], Florencie. Tato neobvyklá technika byla také použita pro polychromní terakotové orámování hrobky biskupa Benozza Federighi (1454-1456; Florencie, [[Santa Trínita]]), což byla také Lucova poslední mramorová práce.
| |||