Gustav Adolf Lindner: Porovnání verzí

▲Narodil se [[11. březen|11. března]] [[1828]]. Jeho matka byla Češka a otec Němec, sládek pivovaru v Rožďalovicích (mezi Nymburkem a Jičínem). Lindner absolvoval Hlavní školu v Jičíně, kde také započal gymnazijní studium, dokončil jej na Akademickém gymnáziu v Praze. Následovala filosofická přípravka, kterou absolvoval v letech [[1844]]-[[1846]] a kde se poprvé seznámil s Herbartovým učením.

▲Mohli bychom rozdělit jeho předchůdce a vzory, z kterých pochází jeho práce, na čtyři osobnosti. Jimi byli: [[Herbart]], [[Jan Amos Komenský|Komenský]], Helvétius a Spencer. Dále byl také velice ovlivněn svou pedagogickou praxí, kterou započal již ve 22. roce života a také prací s ostatními učiteli, kterým přednášel a od nichž si čerpal také podněty pro jeho teoretické texty.

▲Lindner věřil v rozhodující úlohu [[výchova|výchovy]] a [[školství]] pro zlepšení lidské společnosti, k čemuž ho vedlo racionálně fundované přesvědčení. V tomto měl velmi podobné smýšlení jako již zmiňovaný [[Herbart]], který tvrdil: „Výchovu musíme chápat v nejširším smyslu – včetně působení přírody a společnosti – a že jen takové působení vychovatelů a učitelů je úspěšné. Jestliže se dovedou zmocnit všech těchto vlivů tak, jako plavec na moři pomocí plachet, kormidla a kompasu řídí směr větrů vanoucích z různých stran.“

▲Dalším jeho vzorem byl tedy C. A. Helvétius, který byl přesvědčen, že člověk je takový, jakým jej utváří prostředí, a to především společenské. Lindner se také roku [[1877]] ujal německého vydání jeho knihy: „'''O člověku, jeho duševních silách a jeho výchově'''“.

▲Můžeme také říci, že znal důkladně i Komenského dílo, jelikož on sám přeložil jeho Didaktiku velkou a dokonce k ní napsal vlastní úvodní studii nazvanou „'''J. A. Comenius sein Leben und Wirken''' (J. A. Komenský, jeho život a dílo)“.

▲Mladý Lindner, na matčino přání, vstoupil roku [[1846]] do katolického semináře, ze kterého byl o rok později nucen odejít, jelikož podepsal petici na podporu konstituce. Poté se zapsal na studium práv na pražské univerzitě a o rok později přešel na studium filosofie, matematiky a fyziky. Toto studium zakončil roku [[1850]] a stal se středoškolským profesorem. Učil pak na [[Německé státní reálné gymnázium v Praze|Německém státním reálném gymnáziu]] v Praze, na gymnáziu v [[Rychnov nad Kněžnou|Rychnově nad Kněžnou]] a poté na osmiletém gymnáziu v Jičíně, kde se díky své svobodomyslnosti dostal znovu do konfliktu s představiteli církve. Shodou okolností se také zamiloval do dívky, jejíž matka měla blízký vztah se stejným církevním hodnostářem. Rakouské úřady věřily více církevnímu hodnostáři nežli mladému profesorovi, a tak Lindnera přeložili do dalekého Celje ve Štýrsku (dnešní [Slovinsko]), kde Lindner našel svou budoucí ženu. Stala se jí M. Zamolo, se kterou měl osm dětí a která ho naučila italsky. Zde Lindner žil šestnáct let a napsal a vydal zde mnoho učebnic.

▲„'''Lehrbuch der empirischen Psychologie nach genetischer Metode''' (v češtině vydaná pod názvem Učebnice psychologie zkušebné pro školy střední a ústavy školské)“ vydaná roku [[1858]]. A posléze přeložena do šesti jazyků: češtiny, angličtiny, řečtiny, polštiny, maďarštiny a italštiny.

▲„'''Enleitung in das Studium der Philosiphie''' “ přeložena do francouzštiny roku [[1866]].

▲„'''Das problem des Glucks''' (problém štěstí)“ do češtiny přeložený jako záhada štěstí.

▲Lindner se v Celji věnoval také etickým a noetickým spisům:

▲„'''Uber Wahrheit'''“ (O pravdě)

▲„'''Uber die Bedingungen und Grenzen des Schönen'''“ (o podmínkách a mezích krásna)

▲„'''Schiler als Estetiker'''“ (Schiler jako estetik)

▲Čistě pedagogice je věnován Lindnerův spis „'''Das ABC der Anschauung als Grundlage eines rationellen Elementarunterrichtes im Zeichnen'''“ (Abeceda názorů jako základ racionálního elementárního vyučování kreslení) napsaný roku [[1869]].