Esterházyové: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
fixlink |
celkové úpravy značky: možné problémové formulace editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 21:
== Původ rodiny Esterházyů ==
[[Soubor:Forchtenstein Burg Forchtenstein (02).jpg|náhled|[[Forchtenstein (hrad)|Hrad Forchtenstein]] je v držení rodu od roku [[1622]]]]
Tři bratři [[baron]] [[Mikuláš Esterházy]] (1582–1645), baron [[Pavel Esterházy]] a baron Daniel Esterházy
=== Od malé šlechty k magnátům ===
Baron Mikuláš Esterházy mezi svými dvěma bratry vyčníval, dopracoval se až k diplomatickému vyjednávání mezi malou maďarskou šlechtou s velkými a rozhodujícími velmoži. Dříve protestantská rodina konvertovala ke [[Katolicismus|katolictví]] a prokazovala věrnost [[císař]]i [[Svatá říše římská|Svaté říše římské]] ([[uherský král]]). Dosáhl vzestupu rodu až k povýšení do [[hrabě]]cího titulu.
=== Osmanská hrozba ===
Pro císaře znamenal Esterházy důležitou vojenskou záštitu proti [[Turci|Turkům]], kteří byli hrozbou pro [[Uhersko|Uhry]] i celou [[střední Evropa|střední Evropu]], protože rodina vedla boj proti Turkům na vlastní náklady. Bylo pozoruhodné, sestavit [[armáda|vojenský]] kontingent a motivovat tím uherskou [[šlechta|šlechtu]] k napodobení. Členové rodu Esterházy opakovaně bojovali proti Turkům, především v [[17. století]].
V „[[Bitva u Vozokan|bitvě u Vozokan]]“ (maďarsky: Nagyvezekény, slovensky v roce 1652: „Veľké Vozokany“) padli čtyři členové rodiny, mezi nimi [[
Hrabě Mikuláš a jeho syn, pozdější [[kníže]] [[Pavel I. Esterházy z Galanty]] (1635–1713), zastávali po dvě generace úřad [[Palatin (Uhry)|palatina]].
=== Povýšení do knížecího stavu ===
[[Soubor:Eisenstadt - Schloss Esterhazy.JPG|náhled|[[Eisenstadt (zámek)|Zámek Eisenstadt]] – hlavní rodové sídlo]]
[[Soubor:
V roce [[1687]] byl hrabě [[Pavel I. Esterházy z Galanty|Pavel I.]] císařem [[Leopold I.|Leopoldem I.]] (1640–1705) povýšen do [[kníže]]cího stavu. Nejdříve se povýšení vztahovalo jen na Pavla I. a teprve roku [[1712]] byl právě prvorozený syn Esterházy z větve [[Forchtensteinové|Forchtensteinů]], potom podle dědičného výnosu také druhá větev, která obdržela dědičný knížecí titul. Forchtensteinská větev si vybrala jako své sídlo [[Eisenstadt]] a vybudovala tam nynější zámek jako knížecí sídlo. Za císaře [[Josef II.|Josefa II.]] (1741–1790) knížecí titul dostala primogenitura a ostatní mužští příslušníci knížecího rodu dostali propůjčený titul [[princ]]e.
Řádek 44:
Esterházyové byli ve všech válečných sporech vždy na straně císařského domu, za tureckých výpadů, přes třicetiletou válku (1618–1648) až ke koaliční válce proti Napoleonovi (1792–1815).
Díky své loajalitě a věrnost císařskému domu dostali Esterházyové z [[Galanty]] novou možnost k rozšíření svých držav, a to zejména díky územním změnám v napoleonské Evropě. Tehdy nabyl knížecí dům v roce [[1804]] krátce před [[sekularizace|sekularizací]] ženský
Dne 18. června [[1812]] měla v [[Řezno|Řezně]]
Také po [[Revoluce v roce 1848|revoluci roku 1848]] zůstali [[Forchtenstein]]ští Esterházyové na straně [[Habsburkové|Habsburků]]. [[Pavel III. Antonín kníže Esterházy z Galanty|Pavel III. Antonín Esterházy]], který byl na dlouhodobé [[akreditace|akreditaci]]
===
Konec
Také [[
Mimo jiné jejich rodině patří také dolnorakouský hrad [[Schwarzenbach (zřícenina hradu)|Schwarzenbach]].<ref>[http://www.burgen-austria.com/Archiv.asp?Artikel=schwarzenbach Burgen-Austria Burg Schwarzenbach], 2010</ref>▼
Hospodářský [[archiv]]ní materiál knížecí větve se dnes nachází na hradě [[Forchtenstein (hrad)|Forchensteinu]],
▲[[Druhá světová válka]] znamenala velký zásah do života rodiny Esterházyů. Část rodiny uprchla před sovětskou okupací. Další, jako hrabě [[Moritz Esterházy de Galanta|Moritz Esterházy]] (1881–1960), byl [[1917]] byl [[předseda vlády|předsedou vlády]] v Maďarsku.
V roce [[1948]] byl kníže Pavel V. v podivném procesu, společně s kardinálem [[József Mindszenty|Józsefem Mindszentym]] (1892–1975), [[Maďarská dělnická strana|komunisty]] odsouzen k 15 letům vězení. V dalších letech se také ostatní členové rodiny stali obětí
▲Hospodářský [[archiv]]ní materiál knížecí větve se dnes nachází na hradě [[Forchtenstein (hrad)|Forchensteinu]], zatím co další část rodinného archivu od té doby je uložena v maďarském státním archivu v [[Budapešť|Budapešti]]. Majetky v Maďarsku byly za komunistické vlády po roce [[1947]] znárodněny. Majetky v Burgenlandu na zemských hradech zůstaly v soukromém vlastnictví a byly po zrušení [[Fideikommiss]]u převedeny do Maďarska v třicátých letech a v Rakousku v říjnu [[1938]] převedeny na [[Pavel V. Esterházy de Galanta|Pavla V.]] (1901–1989).
[[Melinda Esterházy]] (Melinda kněžna Esterházy de Galanta; * 1920, roz. Ottrubay) je vdova po Pavlu V., knížeti Esterházym zemřelém v roce 1989. Dřívější fideikomisní majetek v Rakousku byl na její přání vložen do nadace. ▼
▲V roce [[1948]] byl kníže Pavel V. v podivném procesu, společně s kardinálem [[József Mindszenty|Józsefem Mindszentym]] (1892–1975), komunisty odsouzen k 15 letům vězení. V dalších letech se také ostatní členové rodiny stali obětí vězení a deportace, jako výsledek podezřelých justičních kauz. Tyto události jsou popsány v knihách ''Greif und Rose'' od Hanna Moldena a ''Harmonia Caelestis'' od [[Péter Esterházy|Pétera Esterházy]] (1950–2016).
▲
▲[[Melinda Esterházy]] (Melinda kněžna Esterházy de Galanta; * 1920, roz. Ottrubay) je vdova po Pavlu V., knížeti Esterházym zemřelém v roce 1989. Dřívější fideikomisní majetek v Rakousku byl na její přání vložen do nadace.
== Knížecí větev rodu Esterházy ==
|