Dějiny Španělska: Porovnání verzí

[[Filip III. Španělský|Filip III.]] ([[1598]]–[[1621]]) se odklonil od politiky svého otce a po většinu své vlády zastával mírový kurs. Ze Španělska bylo vypovězeno zbývajících 250 000 [[Moriskové|Morisků]] (pokřtěných Maurů), čímž bylo vážně oslabeno státní hospodářství. Španělsko dosáhlo za Filipa III. největšího kulturního rozkvětu, přičemž zde působili výjimeční jedinci, jako byli [[Miguel de Cervantes y Saavedra|Miguel de Cervantes]] nebo [[El Greco]].

 

Rovněž [[Filip IV. Španělský|Filip IV.]] ([[1621]]–[[1665]]) dával před politikou přednost kultuře a umění. Vládní záležitosti si vzal na starost králův důvěrník [[Gaspar de Guzmán, hrabě de Olivares|hrabě Olivares]], jenž snil o obnovení habsburské světové říše a o vítězství katolicismu. Španělsko obnovilo válku s [[Spojené provincie nizozemské|Nizozemím]] a navíc se připojilo na stranu rakouských Habsburků během [[Třicetiletá válka|třicetileté války]]. Španělské nároky na světovládu byly však pouhým přeludem, neboť jeho hospodářství bylo v této době příliš zdevastované. Další [[Úpadek|bankrot]] a zvýšení již tak obrovských daní vedl v roce [[1640]] k povstání v Portugalsku a Katalánii. Přijetím [[Vestfálský mír|vestfálského míru]] v roce [[1648]] Španělsko konečně uznalo nezávislost Nizozemí a rovnoprávnost protestantů v Německu. V [[Pyrenejský mír|pyrenejském míru]], který v roce [[1659]] ukončil konflikt s Francií, se Španělé zavázali odstoupit hrabství [[Rousillon]] a část Španělského Nizozemí. Přednostní postavení Španělska tím vzalo za své a novým evropským [[Hegemonie|hegemonem]] se stala Francie.