Pájka: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
rv
Řádek 1:
[[Soubor:Pájka.jpg|thumb|Pájka]]
[[Soubor:Soldering gun.jpg|thumb|Páječka|alt=Ruční páječka]]
'''Pájka''' je kov, nebo většinou [[Eutektikum|eutektická]] [[slitina]] [[Kovy|kovů]], tající při nízké teplotě, určená k pevnému spojování materiálů z jiných kovů. Spojování pomocí pájky se nazývá [[pájení]]. Pájky se podle pracovních teplot (rozhraní je zhruba kolem 450 °C) dělí na měkké a tvrdé - viz níže Druhy pájek.
 
 
'''Pájka''' je stroj,
 
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je strojPájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je stroj
Pájka je strojPájka je stroj
Pájka je stroj
Měkká pájka největší uplatnění nachází v elektrotechnice a elektronice, kde zajišťuje pevné vodivé spojení součástek. Je ale také užívána pro spojování měděných potrubí, pozinkovaných plechů, letování konzerv, hudebních nástrojů a pro mnoho dalších aplikací.
 
Nejběžnějšími druhy pájek jsou cínová a olověná pájka, což jsou slitiny [[cín]]u a [[olovo|olova]] v poměru nejčastěji 2:1.
Pájka rozhodně není materiál.
V jemné mechanice se jako pájka někdy užívá též [[stříbro]].
 
Pro strojní i ruční pájení měkkými pájkami (viz níže) v elektronice se dle doporučení směrnice Evropského parlamentu a Rady č.2002/95/ES (později RoHS) cca od roku 2002 prosazuje pájka s nízkým obsahem ( kolem 0,2 - 0,5%) olova, primárně <u>z ekologických důvodů</u>. (Výjimky platí pro pájení v medicíně, letectví / kosmonautice, vojenství a částečně v automobilovém průmyslu.) Bezolovnaté slitiny ale vykazují horší vlastnosti (pevnost, únavová odolnost / rychlejší stárnutí závislé na okolní teplotě, horší vzlínavost, řídce tzv. cínový mor (za nízkých teplot), samovolný vznik a růst zkratovacích vláken (tzv.whiskerů), obecně u všech potřeba vyšších pájecích teplot, nepříznivé interakce s některými kovy (intermetalické slitiny na rozhraní pájených materiálů, narůstající v závislosti na okolní teplotě a čase), než pájky s obsahem olova. Většinu nepříznivých jevů lze eliminovat použitím vhodných technologických postupů a slitinu samotnou se daří vylepšovat různými přísadami (např. stříbro (0,3 - 3%), nikl, iridium, měď, germanium, bizmut) ale souhrnných vlastností "olověných" pájek se zatím nedosáhlo.