Lyžování: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
¨dasd značky: možný vandalismus nevhodná syntaxe v nadpisu editace z Vizuálního editoru |
m Editace uživatele 213.226.242.28 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je Matrin313 značka: rychlé vrácení zpět |
||
Řádek 23:
| kategorie =
}}
'''Lyžování''' je zimní [[sport]] spočívající v pohybu člověka vlastní silou po [[sníh|sněhu]] pomocí [[lyže|lyží]], páru dlouhých úzkých desek (původně [[dřevo|dřevěných]], dnes častěji z [[Kompozitní materiál|kompozitních materiálů]]) připojených k [[lyžařské boty|botám]] pomocí [[lyžařské vázání|lyžařského vázání]]. Jako alternativa k lyžím se dnes používá také [[snowboard]], jediná širší deska, ke které jsou připevněny obě nohy.
=== R[[Mezinárodní lyžařská federace|lyžařská federace]] (FIS), v roce [[1936]] se sjezdové lyžování poprvé objevilo v programu olympijských her. V roce [[1967]] vznikl každoroční [[Světový pohár (alpské lyžování)|Světový pohár v alpském lyžování]]. ===▼
Lyžování původně sloužilo k dopravě, v průběhu [[20. století]] se postupně stalo zejména sportovní a rekreační aktivitou. Lyžování je mnoha odvětvími zastoupeno na [[zimní olympijské hry|zimních]] [[olympijské hry|olympijských hrách]].
== Historie ==
=== Rychlý přehled ===
Lyžování se vyvinulo z různých forem pohybu po sněhu, zejména ze [[sněžnice|sněžnic]]. Náznaky o existenci něčeho, co bychom dnes mohli označit za počátky lyžování existují už na kresbách starých zhruba 4 000–4 500 let, které se objevily například v Rödöy v Norsku. Podobně staré pozůstatky lyží se našly rovněž ve švédském Hoting. Původně sloužily ohoblované dřevěné fošny pouze k přesouvání se po sněhu z místa na místo, sport a rekreace přišla na řadu až mnohem později.<ref name="Kde se vzaly běžky">{{Citace elektronické monografie
| url = http://skimagazin.cz/clanky/bezky/kde-se-vzaly-bezky.html
| titul = Kde se vzaly běžky
| jazyk=česky
| datum přístupu=2011-02-18
}}</ref>Dnešní pojetí má počátky v [[19. století]], kdy je [[Norové|Norovi]] [[Sondre Norheim]]ovi (někdy nazývanému otcem moderního lyžování) přisuzován vynález vázání, které lyžaři umožňovalo při sjezdu zatáčet. Tento styl a příslušný typ vázání, ve kterém je k lyži připevněna pouze špička nohy, se označuje jako ''[[telemarkové lyžování|telemarkové]]'', podle norského kraje [[Telemark]], kde Norheim žil.
Sjezdové lyžování je mladší a na rozdíl od běhu (chůze) na lyžích vzniklo jako druh zimní zábavy. Jedním ze zakladatelů sjezdového lyžování byl Čechorakušan [[Matyáš Žďárský]], který vynalezl upravený typ vázání, u kterého je lyže vázána k botě pevněji, což umožňuje snadnější zatáčení. Starší jsou i [[skoky na lyžích]], naopak nejmladší jsou různé disciplíny [[akrobatického lyžování]]
▲
{{upravit část}}
===
==== Předsportovní využití lyží ====
Předchůdci dnešních lyží byly sněžnice. Sněžnice měly za úkol chránit nohu a zvětšit její plochu pro usnadnění chůze ve sněhu, ale i v mokřadech a v bahnitém terénu. Používání sněžnic severskými a vysokohorskými národy je zachyceno v etnografickém materiálu. Dochovaly se i literární zmínky z pozdějšího období od 4. stol. př. K.
O sněžnicích se zmiňuje řecký autor Xenofón, který píše o Arménech, kteří vybavovali sněžnicemi i koně. Také Strabó udává, že kavkazské národy používají sandály s kruhovitou podešví a pomalované dřevěné desky pro ulehčení pohybu ve sněhu. Alanové, příslušníci jiného kavkazského národa, prošlapávali sněžnicemi cestu byzantskému vojsku, které roku 710 táhlo přes [[Kavkaz]].<ref name="Lidé a hry">Olivová, V. ''Lidé a hry''. Praha: Olympia, 1989. 27-076-79.</ref>
Významnou proměnu prodělaly sněžnice v severních oblastech Evropy a Asie. Protáhly se a zúžily, což umožnilo nejen chůzi, ale i rychlejší klouzavý běh na sněhu. Byly zhotovovány nejčastěji ze dřeva a jejich podoba se nám zachovala v prehistorických rytinách a skalních malbách. Jedny z nejstarších jsou malby z ostrova Rödöy (Norsko) datované kolem roku 4000 př. K., dále z východního pobřeží Ladožského jezera (severozápadní Rusko) a ze západního pobřeží Bílého moře (severní Rusko, poblíž Finska). Obě ruské skalní malby se datují rokem 500 př. K. Jsou známy i archeologické nálezy lyží zdobeny rytinami vyobrazujícími zvířata, z čehož lze usuzovat, že lyže byly používány pro lov. Využití lyží pro lov dokládají i Čínské (7 – 10 stol.) a Mongolské (14. stol) spisy, které zaznamenávají zprávy o Kirgizech a Jakutech. Jakuté používali lyže i pro dopravu ulovených zvířat.
Od 16. stol. je známo mnoho písemných dokladů o lyžování, a to jak ze Skandinávie, tak z Ruska, Polska, Číny, Koreje i Japonska. Avšak nejdůležitějším spisem o severských národech a lyžování je spis Švéda, arcibiskupa z Upsaly (Švédsko, asi 80 km severně od Stockholmu) Olafa Magna.
O. Magnus sepsal Dějiny severských národů (1555) ve vyhnanství z církevních důvodů, a to paradoxně v Římě. Tento spis byl prvním kvalitním seznámením Evropanů s dějinami a životem severských národů. Text knihy je doplněn i množstvím dřevorytů. Ač se toto období pokládá z hlediska lyžování za předsportovní<ref name="Dějiny lyžování">Chovanec, F. ''Dějiny lyžování''. Praha: SNP, 1989.</ref><ref name="Histoire">Oddo, Q. ''Le ski – l'histoire et technique''. Paris: Edition Atlas, 1977.</ref> O. Magnus již dokládá závody a soutěže v lyžování mezi lidem i králi – např. Olaf Tryggveson a Henning Aslaksen.
Krom lovu a prosté dopravy lidí i nákladu sloužily lyže také k vojenským účelům. Nejstarší zprávy o válce na lyžích, a to mezi [[Švédsko|Švédskem]] a [[Dánsko|Dánskem]], jsou z doby kolem roku 1200. Vojenské lyžování, podobně jako u mnoha dalších sportů, bylo mostem k sportovnímu lyžování takovému, jak jej známe dnes.
Velká pozornost byla věnována vojenským lyžařským oddílům v Norsku, a to již od 16. stol. Povinný [[lyžařský výcvik]] v norské armádě se datuje od 18. stol<ref name="Lidé a hry"/><ref name="Učíme lyžovat v lyžařských školách">Štrobl, K., Bedřich, L., Štancl, P.''Učíme lyžovat v lyžařských školách.''Praha: Český svaz lyžařských škol, 1999.</ref> Součástí výcviku byly i závody ve sjezdu, běhu na lyžích, skocích z můstku a střelbě za jízdy. Od začátku 19. stol. však vojenské závody upadají. Nahrazují je [[Lyžařská soutěž|lyžařské soutěže]], které se objevují od poloviny 19. stol. v údolí [[Telemark]]. Telemarské soutěže v lyžování se konaly jako lidové slavnosti, ke kterým se postupně sjíždělo více a více lidí, až vyrostly do významných událostí jižního Norska. Proto můžeme lyžování v Telemarku pokládat za počátek moderního lyžování.
Jak bohaté jsou zprávy o lyžování ze [[Skandinávie]], tak chudé jsou z ostatních částí [[Evropa|Evropy]]. O lyžování jsou sporé zmínky z Anglie, kde se lyže používaly od 16. stol. v [[hrabství Devonshire]] a také z dnešního [[Slovinsko|Slovinska,]] kde jsou lyže doloženy od 17. stol. Ve Slovinsku používali lyže sedláci, kteří prý v ovládání lyží vynikali. Lyže používali k běžné dopravě, a to až do roku 1942, kdy místní obyvatelé byli nuceni odevzdat lyže okupantským úřadům. Toto Slovinské lyžování bylo unikátní svou izolovaností.
Z Alp jsou z této doby zprávy pouze o používání sněžnic.
V této dlouhé historii lyžování se lyže mnoho neměnily. Odlišné typy lyží se používaly v různých oblastech. Zcela zřetelně je možné rozlišit tři typy:
:# a) severský, který se dochoval jako fosilie ze slatin, se vyznačuje nestejnou délkou lyží. Kratší byla potažená kůží a sloužila k odrazu, druhá delší se používala ke skluzu. Tato skluzná lyže dosahovala délky 3m. Fosilie severského typu lyží (staré 3500 – 4500 let) jsou k vidění v muzeích v Oslu, Stockholmu, Helsinkách a dalších muzeích.
:# b) sibiřský, který byl kratší (do 180cm) a obě lyže se potahovaly kůží, byly to tedy typické užitkové lyže. Používaly se na území Sibiře a severní Skandinávie.
Řádek 39 ⟶ 71:
==== Sportovní využití lyží ====
Období sportovního využití lyží začíná v polovině 19. stol. Podle Příbramského<ref name="CSL">Příbramský, M. et. al. ''Česká škola lyžování: sjíždění a zatáčení na lyžích''. Praha: SLČR, 1996.</ref> přesně roku 1843, kdy byly uspořádány první velké závody v Norském Trömso, Q. Oddo považuje za zrození sportovního lyžování až přechod Grónska uskutečněný Norem Fridtjofem Nansenem roku 1888<ref name="Histoire"
[[Norsko]] je považováno za kolébku sportovního lyžování nejen pro tyto závody, ale hlavně díky obyvatelům [[Telemark|Telemarku]] (údolí v jižním Norsku, asi 100km jihozápadně od [[Oslo|Osla]]), kteří své lyžařské umění předváděli na pravidelných závodech. Telemarčané byli jako první schopni sjíždět ve vzpřímeném postoji. Lyže ovládali pomocí dvou holí a pohybu dolních končetin. Vyvinuli dva způsoby zatáčení – kristianii a [[telemark]]. (dnešní carvingové lyže). V Telemarku byly lyže přizpůsobeny bočním vykrojením (otázka je, zda úmyslně).
Norské zkušenosti 19. století shrnuje příručka vydaná Werhelandem a dále je rozvíjí tzv. „norská škola“ založená slavným závodníkem Norheimem. Norské lyžování se šířilo nejen do Evropy, ale i do Ameriky a Austrálie, a to i zásluhou norského polárníka [[Fridtjof Nansen|Fridtjofa Nansena]], který roku 1888 přešel na lyžích Grónsko a o své cestě vypovídal ve své knize, kde uvádí: „Nic nezpevňuje svaly a nečiní celé tělo silným a pohyblivým, nic nezpevňuje vůli a neosvěžuje ducha tak dokonale jako lyžování. Rozvíjí nejen tělo, ale i duši“.<ref name="Lidé a hry"
Nejvýznamnějším střediskem Evropského lyžování se staly Alpy, které byly již dříve vyhledávané horolezci. V Alpách se také vyvíjely další lyžařské školy. Z hlediska lyžování na carvingových lyžích je významná lilienfieldská škola Mathiase Zdarskeho, který, podle Příbramského a Štrobla, poznal vliv telemarského vykrojení na zatáčení. M. Zdarsky zatáčel v přívratném postavení a vystihl důležitost předsouvání odlehčené lyže, což můžeme považovat za základ kročného oblouku i dynamického pluhu.
| |||