Ordál: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
→‎Původ: Doplnění poznámky, že jeho statuty vyšly později jako první česká kniha, viz https://www.plzen.eu/turista/uzitecne-informace/aktuality/prvni-kniha-byla-v-plzni-vytistena-pred-540-lety-ale-kronika-trojanska-to-nebyla.aspx nebo http://www.mkkp.cz/prohlidka.html
m →‎Původ: upřesnění o Statutech
Řádek 8:
V Evropě je ordál poprvé doložen u [[Frankové|Franků]] v období stěhování národů, užíval se až do pozdního středověku, kdy jej nahradilo vynucování přiznání [[mučení]]m, a obnovil se při čarodějnických procesech počátkem novověku. Už od počátku byly [[křesťanství|křesťanskou]] [[církev|církví]] kritizovány – jednak dokazovací praktiky vycházely z [[pohanství|pohanských]] tradic, jednak ordály znevažovaly autoritu církve a spravedlnosti, když například i zcela zřejmý vrah díky ordálu vyvázl.
 
V Čechách se poprvé zmiňuje v [[Břetislavova dekreta|Břetislavových dekretech]] ([[1039]]) a byla použita např. po atentátu na knížete [[Soběslav I.|Soběslava I.]] v roce [[1130]]. V českých zemích se s první odmítavou reakcí setkáme v synodálním statutu [[Jan IV. z Dražic|Jana IV. z Dražic]] z roku 1312, kterou do svých prvních statut zahrnul také zatím ještě biskup [[Arnošt z Pardubic]] roku 1343 (vlatinská roce 1476statuta vyšla v Plzni prvnív českároce vytištěná1476 knihajako sjedna názvemz Synodálníprvních statutaknih, Arnoštavytištěných zv PardubicČechách). Jan IV. zde zapovídá spoluúčast kněží při ordálu vody a železa.<ref>Zdeňka Hledíková: ''Biskup Jan IV. z Dražic (1301-1343)'', Praha 1991, str. 58-59</ref> Od 17. století se užívaly jen výjimečně, definitivně je zakázala císařovna [[Marie Terezie]] roku [[1776]].
 
Účast křesťanských [[kněz|kněží]] při ordálech zakázal [[Čtvrtý lateránský koncil]] ([[1215]]), čímž byla značně narušena jejich legitimita jakožto soudů vykonávaných [[Bůh|Bohem]].