[[Soubor:Jurij Brězan Dźěłarnja.jpg|náhled|Pracovna Jurije Brězana v Hornim Hajnku]]
Rozhodující dny v září 1989 strávil Jurij Brězan se svou ženou Ludmilou v [[Švábsko|Horním Švábsku]], kde trávilbyl dovolenouna dovolené u spřáteleného nakladatele. Dovedl pochopit lidi, kteří nechtěli žít za [[Berlínská zeď|zdí]] a prchali přes [[Maďarsko]] a [[Rakousko]] na Západ. Na čtení v [[Ravensburg|Ravensburgu]] 18. září 1989 ovšem odpověděl na otázku, zda je [[socialismus]] u konce takto: ''Pokud se to nepodaří, tento velký [[experiment]], pokud se nám to nezdaří, pak se do toho lidé za padesát nebo sto let znovu pustí znovu, potom to bude lepší, jak doufám.''<ref>{{Citace monografie | příjmení = Brězan | jméno = Jurij | titul = Jurij Brězans Tagebuchaufzeichnungen, September 1989 | url = | vydavatel = | místo = | rok = | vydání = | počet stran = | kapitola = | strany = 3 | isbn = | jazyk = | poznámka = Deutsches Literaturarchiv (Mahrbach)}}</ref> Na druhou stranu zároveň kritizoval nejen [[Walter Ulbricht|Ulbrichta]], ale také politické špičky [[Německá demokratická republika|NDR]], které se etablovaly v 70. letech. Jako autor, jenž v období NDR prodal téměř tři miliony knih, byl pro mnohé [[Lužičtí Srbové|Lužické Srby]] příliš spjat s [[Komunistický režim|bývalým režimem]]. V [[Domowina|Domowině]], která byla za [[Erich Honecker|Honeckerovy]] éry oficiálně označována za „socialistickou národní organizaci Srbů“, došlo po převratu k názorové diferenciaci a Brězanův vztah k ní byl nadále [[Ambivalence|ambivalentní]]. V roce 1991 ve své řeči v [[Ralbice-Róžant|Ralbitz]] zdůraznil, že Lužičtí Srbové potřebují vlastní národní program, jehož cílem má být dvojí srbsko-německá identita. S rozpadem struktur [[Komunistický režim|komunistického režimu]] a nástupem [[Tržní ekonomika|tržní ekonomiky]] měl obavy o zachování této svébytné identity a varoval mimo jiné před rušením srbských škol zdůvodňované nedostatkem žáků.<ref name="nach 1990" >{{Citace monografie | příjmení = Scholze | jméno = Dietrich | titul = Jurij Brězan : Leben und Werk | url = | vydavatel = Domowina-Verlag | místo = Bautzen | rok = 2016 | vydání = 1 | počet stran = 295 | kapitola = Schreiben in der Marktwirtschaft | strany = 205–244 | isbn = 978-3-7420-2371-1 | jazyk = de}}</ref>
Po roce 1990 napsal pokračování svého [[Romanu|románu]] zpracovávajícího krabatovskou látku ''Krabat – druha kniha : roman'' (1994) / ''Krabat oder Die Bewahrung der Welt : Roman'' (1995), která byla plánována jako další díl literárního cyklu. Stejně jako [[Günter Grass]] se po té přiklonil k [[Satira|satiře]] a napsal román na téma [[privatizace]] ve fiktivní vsi Salow: ''Die Leute von Salow'' (1997) / ''Salowčenjo'' (1997). Následoval zábavný [[historický román]] ''Die grüne Eidechse'' (2001) k výročí 1000 let [[Budyšín|Budyšína]], dále [[Próza|prózy]] ''Die Einladung'' (2003), ''Die Jungfrau, die nicht ins Bett wollte'' (2006) a konečně dvoudílná [[autobiografie]]: 1) ''Mein Stück Zeit'' (1989) a 2) ''Ohne Paß und Zoll'' (1999).<ref name="nach 1990" ></ref>
