Jurij Brězan: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m kor. značka: editace z Vizuálního editoru |
m kor. značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 67:
Problematika [[Socialismus|socialismu]] a jeho [[Etika|etického]] [[Kodex|kodexu]] byla pro Brězana určující po celá 60. léta. Idea výchovného románu je patrná již v povídce ''Christa'', což je příběh dcery [[Židé|židovské]] matky a německého otce, který se roku 1938 své ženy a dcery zřekl. Christa, kterou od věku čtyř měsíců vychovává mladá služka – [[Lužičtí Srbové|Lužická Srbka]], se po smrti matky v koncentračním táboře později musí rozhodnout mezi svou novou rodinou a [[Biologie|biologickým]] otcem Hagenem. Rozhodne se proti němu, protože nese vinu na smrti matky. Vrcholnou ukázkou Brězanova výchovného románu je zvláště románová [[trilogie]] Felixe Hanusche. Na Felixově případu chtěl Brězan ukázat svůj pohled na možnosti a hranice lidského jednání. I zde samozřejmě dochází k vyzrání ve smyslu přijetí [[Socialismus|socialistické]] [[Etika|etiky]]. V prvním díle trilogie je Felix konfrontován s německým [[Měšťanstvo|měšťanským]] prostředím, které se mu „zdá lepší“. Chce tedy změnit identitu, ale [[Sociální třída|sociální]] přestup se mu nedaří. V období [[Nacismus|nacionálního socialismu]] si Felix zřetelně uvědomuje, že se nemůže stát německým měšťanem, nýbrž že musí zůstat lužickosrbským bojovníkem. Ve třetím díle již Felix vystupuje jako rozhodný obhájce socialismu u Lužických Srbů, který pochopil, že skutečná [[etika]] a humánnost je pouze na „[[Sovětský svaz|sovětské]]“ straně.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Ulbrechtová | jméno = Helena | titul = Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami | url = | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2009 | vydání = 1 | počet stran = 296 | edice = Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154 | kapitola = Etický vývoj jedince podle pravidel socialistického realismu | strany = 211–214 | isbn = 978-80-246-1408-3}}</ref>
=== Mytizace folkloru (Krabat) ===
Román ''Krabat'' (1976, něm. ''Krabat oder Die Verwandlung der Welt'') je bezesporu vrcholným Brězanovým dílem, ve kterém nejumělečtěji (ne však nejpoutavěji) nastolil otázku smyslu dějin lidstva a místa [[Lužičtí Srbové|lužickosrbského etnika]] ve [[Dějiny lidstva|světových dějinách]]. Bezpochyby jde o první [[Moderna|moderní]] román v lužickosrbské literatuře. V prostoru, kterým protéká říčka [[Satkula]], se zde odehrává [[Mytická fikce|mýtický]] souboj mezi dobrým kouzelníkem a praotcem Serbinů Krabatem a jeho protipólem Wolfem Reissenbergem. Postavy Krabata a Reissenberga a jejich potomků/dvojníků na sebe berou různé podoby a procházejí [[Dějiny lidstva|historií]] jednou jako [[Legenda|legendární]], jindy jako konkrétní historické osoby. [[Literární věda|Literární vědec]] H. P. Hoelscher-Obermaier, přiřazuje tento umělý [[mýtus]] k žánru „antipohádky“, Helena Ulbrechtová jej potom řadí k typu moderního románu [[filosofie dějin]]. Brězanovo antireligiózní, [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|hegelovské]] dílo vyjadřuje autorovo přesvědčení, že [[přírodní vědy]] a [[technika]] k rozvoji člověka pomáhají, ale samy o sobě nestačí. Pouze ve spojení s neustálou prací na vyšším stupni etické zralosti může člověk dosáhnout skutečné [[seberealizace]]. Brězanův ''Krabat'', který pojednává také téma vzájemné spřízněnosti a osudového spojení [[Slované|Slovanů]] a [[Němci|Němců]], bývá rovněž nazýván „lužickosrbským [[Faust (Goethe)|Faustem]]“.<ref name="Krabat" >{{Citace monografie | příjmení = Ulbrechtová | jméno = Helena | titul = Lužickosrbská literatura : její vývoj a pozice mezi středoevropskými literaturami | url = | vydavatel = Karolinum | místo = Praha | rok = 2009 | vydání = 1 | počet stran = 296 | edice = Acta Universitatis Carolinae. Philologica. Monographia, ISSN 0567-8277 ; 154 | kapitola = Mytizace folkloru na příkladu románů o Krabatovi. Mýtus kontra dějiny u Brězana | strany = 214–222 | isbn = 978-80-246-1408-3}}</ref>
V románu ''Obraz otce'' (něm. 1982 jako ''Bild des Vaters'', ls. 1982 jako ''Stary nan'') se pak Brězanovi podařilo vytvořit mnohem prostší a působivější [[mýtus]].<ref>{{Citace sborníku | příjmení = Lebeda | jméno = Josef | titul = Odkaz vnukům | příjmení sestavitele = Brězan | jméno sestavitele = Jurij | sborník = Obraz otce | vydavatel = Odeon | odkaz na vydavatele = Odeon (nakladatelství) | místo = Praha | rok vydání = 1987 | strany = 215–221}}</ref> Zatímco Krabat je mýtem sám o sobě, je v ''Obraze otce'' odhalován [[archetyp]] konkrétní osoby – především [[Člověk moudrý|člověka]] a teprve poté [[Lužičtí Srbové|Lužického Srba]]. Hlavní postavou románu je starý lamač kamene Tobiáš Hawk, svědek celého [[20. století]], jehož fyzická smrt je představena jako přirozený proces, který k lidskému životu neodmyslitelně patří. Je sice [[Prototyp (návrhový vzor)|prototypem]] Lužického Srba, především však ztělesněním člověka jako částečky univerza, do kterého se po ukončení své fyzické [[existence]] znovu navrací.<ref name="Krabat" ></ref>
| |||