Chřástal laysanský: Porovnání verzí

Informace o&nbsp;chování chřástala laysanského se současnému lidstvu dochovaly díky informacím od tehdejších pozorovatelů, jako byl například americký ornitolog Walter Kenrick Fisher. Nejaktivnější byl pták ráno a dle Fishera okolo poledne spíše odpočíval; pozdější pozorování z&nbsp;Midwaye však poukazují na celodenní aktivitu. Existují i&nbsp;záznamy volání z&nbsp;noci.<ref name="olson2" /> Chřástal laysanský dovedl rychle běhat, jeho běh byl přirovnáván k&nbsp;běhu myšímu. Během tohoto pohybu pták natahoval krk dopředu a do stran a jeho křídla neschopná letu mu mohla pomáhat udržovat rovnováhu. Vzhledem k&nbsp;tomu, že tento druh dovedl také skákat, mohl prchat i&nbsp;pomocí skoků. Průběžně si však dělal také přestávky, během nich obyčejně stál na jedné noze. Zaznamenán byl také plavající jedinec. Při ohrožení chřástalovi poskytovaly útočiště nory buřňáků.<ref name="hume" /><ref name="Baldwin" /> Pták plně neztratil ostražitost, protože mu možná hrozilo nebezpečí od [[fregatka obecná|fregatek obecných]] (''Fregata minor'').<ref name="olson2" /> Suchozemští predátoři nicméně na ostrově nežili a chřástalové tedy vůči lidem nebyli plaší. Existují záznamy o&nbsp;tom, jak se k&nbsp;lidem přibližovali či bezstarostně vstupovali do jejich obydlí. Zatímco někteříněkteré chřástalovédruhy chřástalů při vyrušení během hnízdění snůšku opustili, Fisher se zmiňuje o&nbsp;tom, že z&nbsp;hnízda odebral samici, aby mohl vyfotografovat snůšku, a ta se do něj ihned vrátila.<ref name="hume" /><ref name="Baldwin" /> Rovněž pokud chřástala laysanského člověk odchytil do ruky, nechoval se agresivně.<ref name="History and ornithological journals of the Tanager expedition of 1923 to the Northwestern Hawaiian Islands, Johnston and Wake Islands">{{Citace periodika

Snůška chřástala laysanského se skládala z&nbsp;asi 2 nebo 3 vajec, která byla uložena do miskovité dutiny. Přestože pocházejí záznamy i&nbsp;o&nbsp;4 vejcích, tato pozorování byla neobvyklá.<ref name="olson2" /> Získány byly rozměry vajec. Fisher uvádí jako průměr dvou tuctů vajec 31&nbsp;×&nbsp;21,1 mm. Dle Rothschilda průměr tří vajec dosahoval 29,2&nbsp;×&nbsp;21,8 mm. Vajíčka byla světle olivově hnědožlutá a doplněna o&nbsp;skvrny, kterých někdy mohlo být více na širším konci vajíčka. SkořípkaSkořápka měla převážně hladký povrch.<ref name="Baldwin" /> Některé informace ohledně rozmnožování zůstaly nezodpovězeny, například doba inkubace či informace o&nbsp;líhnutí mláďat. Na vajíčkách seděla pravděpodobně samice.<ref name="olson2" /> Několikadenní kuřata již uměla běhat podobně rychle jako dospělí chřástalové.<ref name="Fuller" /> Rodiče se o&nbsp;mláďata starali asi měsíc.<ref name="olson2" />

}}</ref> Na Písečném ostrově byl chřástal naposledy zaznamenán v&nbsp;listopadu 1943; krysy se sem dostaly pravděpodobně již na přelomu února a března stejného roku. O&nbsp;něco déle chřástal laysanský přežíval na Východním ostrově.<ref name="hume2" /> Na konci války se na Východní ostrov vydali výzkumníci Harvey Fisher a Paul Baldwin. Snažili se objevit ptáka, prodírali se zbytky vegetace po čtyřech, pokoušeli se ptáky lákat i&nbsp;na mršinu, ale tento průzkum žádný pozitivní výsledek nepřinesl.<ref name="War&Birds" /> Tito dva badatelé zamýšleli převézt případně nalezené ptáky zpět na Laysan. Ještě před vyhynutím chřástala laysanského se někteří výzkumníci, jako byl George Munro, snažili o&nbsp;zpětné vysazení chřástalů laysanských, šatovníků laysanských a [[nody bělostný|nodyů bělostných]] zpět na původní ostrov a některé hlavní ostrovy havajského řetězce. Na základě obav o vliv introdukce šatovníka laysanského na jiné původní druhy na jiných ostrovech nicméně úřady tuto akci nepovolily.<ref name="arkive" /><ref name="hume2" /> [[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] hodnotí druhchřástala laysanského jako [[vyhynulý taxon|vyhynulý]] druh od roku 1988 s&nbsp;datem posledního pozorování 1944.<ref name="iucn" /> Tehdy výzkumník E. L. Caum objevil poslední skupinku o&nbsp;maximálně pěti ptácích.<ref>{{Citace monografie