Wikipedie

Svatý Václav: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Symbol českého státu: -doslovná citace Jaroslava Šebka: bez kontextu a souvislostí, chybí slohové sjednocení stávajícího textu, ne další (náhodný názorový) střípek
množství menších úprav především stylu a typo
Řádek 34:
| místo pohřbení = [[Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha]]
}}
'''Svatý Václav''' (asi [[907]] – [[28. září]] [[935]], příp. [[929]],<ref>{{Citace monografie|příjmení=Třeštík|jméno=Dušan|odkaz na autora=Dušan Třeštík|titul=[[Počátky Přemyslovců. Vstup Čechů do dějin (530 - 935)]]|vydání=2|vydavatel=Nakladatelství Lidové noviny|místo=Praha|rok=2008|kapitola=11. Spor o datum vraždy Václava|strany=209–224|isbn=978-80-7106-138-0|počet_stran=658}}</ref> [[němčina|německy]] Wenzel ''von Böhmen'') byl [[České knížectví|český]] kníže a světec, který je [[Patrocinium|hlavním patronem]] Čech a Moravy<ref>[http://catholica.cz/?id=4696 sv. Václav] na catholica.cz</ref> a [[Den české státnosti|symbolsymbolem české státnosti]].
 
Podle pověsti byl vychováván svou babičkou [[Svatá Ludmila|svatou Ludmilou]] a vzdělával se na [[Budeč (hradiště)|Budči]]. Jako kníže, po porážce saskýmod králemsaského krále [[Jindřich I. Ptáčník|JindřichemJindřicha PtáčníkemPtáčníka]], dokázal zachovat suverenitu českého státu a založil [[Rotunda svatého Víta|rotundu svatého Víta]], hlavní kostel knížectví. Byl zavražděn ve (Staré) [[Stará Boleslav|Boleslavi]], sídle svého bratra [[Boleslav I.|Boleslava]], který díky tomu převzal vládu. Po smrti začal být Václav uctíván jako [[svatý]] pro svou v&nbsp;legendách mu připisovanou zbožnost (vlastnoruční pěstování vína a obilí pro [[svaté přijímání]], péči o&nbsp; chudé, nemocné, otroky a vězně, stavění kostelů, kácení šibenic, ničení [[Pohanství|pohanských]] [[Svatyně|svatyní]]<ref>{{Citace monografie|příjmení=Pekař|jméno=Josef|příjmení2=|jméno2=|titul=Nejstarší kronika česká|vydání=|vydavatel=KNIHKUPCI C. K. ČESKÉ UNIVERSITY A ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ|místo=|rok=1903|počet stran=|strany=182|isbn=}}</ref> ap.) a posmrtné [[zázrak]]y. Později se stal symbolem českého státu, např. v&nbsp;[[Kodex vyšehradský|Kodexu vyšehradském]], na [[Mince v českých zemích|mincích]] nebo na [[Pomník svatého Václava|Myslbekově pomníku]].
 
== Život ==
Pro poznání Václavova života chybí dostatek spolehlivých dobových [[Historický pramen|pramenů]]. Základem jsou [[Svatováclavské legendy|legendy]], které však nebyly sepsány za účelem věrně zachytit historického knížete.<ref>http://domaci.eurozpravy.cz/spolecnost/202450-je-paradoxni-ze-v-zemi-chlubici-se-svym-ateismem-je-oslava-statnosti-spojena-s-kultem-krestanskeho-svetce-rika-historik/ - O svatém Václavovi vůbec nic nevíme, Je paradoxní, že ho oslavujeme, říká historik</ref> Další informace jsou čerpány z&nbsp;historie sousedních států, zejména okrajovéz zprávyokrajových zpráv z kroniky o&nbsp;málo mladšího saského kronikáře [[Widukind z Corvey|Widukinda]]. Z&nbsp;nepísemných pramenů jsou to [[Středověká archeologie|archeologie]] a [[Antropologie|paleoantropologické]] výzkumy ostatků Přemyslovců prováděné zejména [[Emanuel Vlček|Emanuelem Vlčkem]], který na jejich základě publikoval historiky málo přijímaný obraz prvních Přemyslovců. Většinu poznatků o&nbsp;světcově životě je možné zpochybnit a [[historiografie]] umí podat jen nejasný či ''možný'' obraz knížete Václava, který vždy závisí na konkrétním [[Kritika|kritickém]] zhodnocení a způsobu [[interpretace]] nedostatečných a nespolehlivých pramenů.<ref>[http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2012/5/petr-charvat-vaclav-knize-cechu/ Recenze Josefa Šrámka publikace Petra Charváta]</ref>
 
=== Mládí a vzdělání ===
[[Soubor:Svaty Vaclav a Svata Ludmila - glass window.jpg|vlevo|upright|náhled|Svatý Václav a jeho babička [[svatá Ludmila]] v&nbsp;[[Kostel svatého Cyrila a Metoděje (Olomouc)|kostele svatého Cyrila a Metoděje]] v&nbsp;[[Olomouc]]i. Idealizované zobrazení, neboť v&nbsp;době smrti Ludmily bylo Václavovi asi 14 let. Na štítu je zobrazena [[Plamenná orlice|orlice]] jako erb [[Přemyslovci|dynastie Přemyslovců]].]]
Václav byl synem knížete [[Vratislav I.|Vratislava]] (mladšího syna [[Svatá Ludmila|Ludmily]] a prvního doloženého knížete [[Bořivoj I.|Bořivoje I.]]) a [[Drahomíra ze Stodor|Drahomíry]], dcery knížete [[Stodorané|Havolanů]] ([[polabští Slované]]), zřejmě Vratislavovy jediné manželky. Jako předpokládaný rok narození bývá na základě kombinace údajů v&nbsp;[[Svatováclavské legendy|legendách]] uváděn rok [[907]].<ref>Třeštík (2008), s. 205.</ref> Václavovy výchovy se ujala jeho babička Ludmila. Podle tradice se mu na [[Budeč (hradiště)|Budči]] dostalo v&nbsp;té době u&nbsp;panovníků neobvykléneobvyklého vzdělání, které zřejmě spočívalo ve studiu především latinského [[žaltář]]e.<ref>Třeštík (2008), s. 365-367.</ref> Pozdější staroslovanské legendy zmiňují i studium slovanských knih. [[Život svatého Václava|První staroslověnská legenda]] líčí Václavovy [[postřižiny]], obřad slavnostního stříhání vlasů zpravidla ve věku sedmi let. Podle předpokládaného data narození Václava a údaje, že Vratislav na postřižiny pozval biskupa, je možné obřad klást do roku 915, krátce po Vratislavově nástupu na trůn.<ref> Třeštík (2008), s. 197-203.</ref>
 
Po smrti Václavova otce, knížete Vratislava, 13. února [[921]], se ujala [[regent]]ské vlády Václavova matka Drahomíra. Václav spolu s&nbsp;mladším bratrem [[Boleslav I.|Boleslavem]] zůstal v&nbsp;péči Ludmily. Mezi oběma ženami a jejich stoupenci vznikl spor o&nbsp;vliv na Václava a moc v&nbsp;knížectví. Ve sporu zřejmě šlo i o&nbsp;vztah k&nbsp;[[Sasko|Sasku]], kam se v&nbsp;rámci [[Východofranská říše|východofranské říše]] přesunula moc z&nbsp;[[Bavorsko|Bavorska]] a které si pod vládou Jindřicha Ptáčníka podrobovalo sousední slovanské kmeny. Spor pro Ludmilu skončil jejím zavražděním Drahomířinými družiníky Tunnou a Gommonem 15. září 921.<ref>Třeštík (2008), s. 366, 368-370.</ref> Pozdější legendy ve sporu líčí Drahomíru jako zastánkyni pohanství, proti které stála zastánkyně křesťanství Ludmila, jejíž roli později převzal Václav.
 
V&nbsp;době Vratislavovy smrti v&nbsp;únoru 921 Václav ještě nebyl považován za dospělého a proto po svém otci nenastoupil vládu. Kdy Václav dosáhl dospělosti, není přesně známo. Nejpozději to muselo být na podzim [[925]], kdy již vládl a nechal převézt ostatky kněžny Ludmily z&nbsp;[[Tetín (hradiště)|Tetína]] do Prahy.
Řádek 53:
=== Domácí politika ===
[[Soubor:Přemyslovská hradiště za Václava.svg|náhled|Přemyslovská hradiště za svatého Václava]]
Václav se ujal vlády někdy po roce 921, po smrti svého otce knížete Vratislava, nejpozději k tomu došlo na podzim 925.<ref>Třeštík (2008), s. 204, 375.</ref> Přemyslovské knížectví se tehdy rozkládalo ve středních Čechách, na území ovládaném [[Hradiště|hradišti]] umístěnými v&nbsp;přibližně třicetikilometrovém okruhu kolem ústředního sídla, [[Pražský hrad|pražského hradiště]]. Ve zbývajících částech Čech byla zřejmě další česká knížectví, někdy považována za [[České kmeny|samostatné kmeny]]. Václav se s těmito sousedními vládci dostával do vojenského konfliktu. Kristiánova legenda vypráví střet Václava s [[kouřim]]ským knížetem, kterého přemohl, ale vládu mu ponechal. To by svědčilo o Václavově politice upevňování stávajícího knížectví místo jeho rozšiřování, které bylo v době hrozby expanzivní saské politiky nebezpečné. Mnohem pozdější [[Dalimilova kronika]] jmenuje kouřimského knížete jako [[Zličané|zlického]] [[Radslav]]a. Hypoteticky může střet souviset se sasko-bavorskou intervencí v&nbsp;Čechách roku 929, což by ukazovalo na samostatnou zahraniční politiku tzv. Radslava.<ref>Třeštík (2008), s. 419-426.</ref> Naopak určitou jednotnost Čech vůči zahraničí je možné vystopovat už od 9. století (daně Východofranské říši, křest 14 českých knížat roku [[845]] v bavorském Řezně). O&nbsp;jistém výsadním postavení Přemyslovce Václava v rámci českého celku by mohla svědčit zpráva, že se saskému Jindřichovi zavázal odvádět daň ''z&nbsp;(celých) Čech''.<ref>Třeštík (2008), s. 404.</ref>
 
Jednotné nebylo ani vlastní přemyslovské panství. Dokládá to již střet [[Drahomíra ze Stodor|Drahomíry]] s&nbsp;Ludmilou před nástupem Václava na trůn. Mocenské skupiny okolo obou žen se smrtí Ludmily těžko mohly usmířit. Václav byl zřejmě spjat se skupinou kolem Ludmily, která ho vychovávala. Svědčí o&nbsp;tom i zprávy legend, že po nástupu vlády nechal přenést ostatky kněžny Ludmily z&nbsp;Tetína do Prahy, povolal zpět Drahomírou vyhnané kněze a vyhnal svou matku Drahomíru. Tu měl brzy, asi po upevnění svého postavení, povolat zpět.<ref>Třeštík (2008), s. 375-377.</ref> V&nbsp;pozdějším období Václavovy vlády je rozhodující střet s&nbsp;mladším bratrem Boleslavem a jeho stoupenci usazenými na vlastním hradišti, kde se také skončil Václavovou vraždou. Motivy nepřátelství je možné hledat jak v&nbsp;osobních ambicích později velmi úspěšného vládce Boleslava, tak v&nbsp;pojetí zahraniční politiky, kde Václavovo poddání se Sasku Boleslav obnovil teprve po čtrnáctiletém nepřátelství.
Řádek 60:
Václavův pozitivní vztah ke [[křesťanství]] je legendami doveden do těžko uvěřitelného ideálu „mnicha na trůně“. Přehnaně [[Askeze|asketický]] obraz knížete, který ve skutečnosti v domácí i zahraniční politice prokázal kvality schopného vládce, je možné přičíst vlivu ideálů zbožnosti [[Clunyjská reforma|clunyjského hnutí]], který českou oblast zasáhl až ve 2. polovině 10. století, tedy v&nbsp;době vzniku prvních legend o&nbsp;Václavovi. Zprávy o&nbsp;kácení [[Modla|model]], vlastnoručním pěstování révy ([[Svatováclavská vinice]]) a obilí pro výrobu vína a [[Hostie|hostií]], vykupování [[Otrokářství|otroků]] ap. mu mohly být dodatečně připsány jako obecné křesťanské [[ctnost]]i bez historického základu.<ref>Třeštík (2008), s. 379-381.</ref> Uváděné stavění kostelů také není doloženo, na hradištích kostely stavěli již jeho předchůdci, ovšem s významnou výjimkou v Praze.
 
Václav postavil na pražském hradišti nový [[kostel]] zasvěcený (asi [[930]]) zasvěcený [[Svatý Vít|svatému Vítu]], jehož [[Relikvie|ostatek]] dostal od saského Jindřicha po své porážce roku 929. Tímto ostatkem byla zřejmě později v kostele doložená světcova ruka. První [[Kostel Panny Marie (Pražský hrad)|kostel Panny Marie]] v pražském sídle vystavěl již jeho děd Bořivoj, jeho strýc Spytihněv hradiště opevnil [[hradní val|valem]] a otec Vratislav postavil druhý, větší [[Bazilika svatého Jiří|kostel svatého Jiří]]. Pro stavbu v krátké době již třetího kostela musel mít Václav nějaký, zřejmě symbolický a reprezentativní důvod. Velká [[rotunda svatého Víta]] byla prý postavena ''po vzoru kostela římského''. Protože [[Bazilika svatého Petra|svatopetrský chrám]] v Římě byla podélná [[bazilika]], uvažuje se o&nbsp;tehdy na [[Falc (hrad)|falcích]] běžném vzoru [[Katedrála Panny Marie (Cáchy)|kaple Panny Marie v&nbsp;Cáchách]], postavené obnovitelem římské říše [[Karel Veliký|Karlem Velikým]].<ref>Třeštík (2008), s. 406-414.</ref> Význam mělo jistě i umístění rotundy uprostřed dnešního [[Třetí nádvoří Pražského hradu|III. hradního nádvoří]], u&nbsp;vyvýšeniny, kde bylo [[Archeologie|archeologicky]] zjištěno starší významné [[pohřebiště]]. Není doložené, zda byla rotunda postavena u&nbsp;kamenného nastolovacího knížecího [[trůn]]u či dokonce, zda bájným posvátným pahorkem Žiži je právě tato vyvýšenina. Je však jasné, že kostel byl postaven na již dříve významném, centrálním místě hradiště mezi oběma stávajícími kostely a stal se natrvalo jedním z&nbsp;center hradiště i celé české církve a státu.
 
=== Zahraniční politika ===
Řádek 67:
 
[[Soubor:Kalandozasok.jpg|náhled|[[Maďarský vpád do Evropy|Nájezdy kočovných Maďarů]] v&nbsp;10. století]]
Změněnou situací byla za Václava narušena tradiční přemyslovská zahraniční politika, orientovaná na Bavorsko a zřejměpravděpodobně i severní slovanské sousedy, z jejichž knížecích rodin pocházely manželky Václavova [[Vratislav I.|otce]] i [[Bořivoj I.|děda]]. Tato aliance byla zřejmě namířena proti nebezpečně vzrůstající saské moci a snad proti ní i pasivně podporovala maďarské výpady. Václav se ve spojenectví se Slovany asi dostal do politické izolace poté, co se Jindřich dohodl s&nbsp;Arnulfem a pak (roku [[927]]) i s&nbsp;Maďary, kterým se za mír zavázal platit vysokou daň.<ref>Třeštík (2008), s. 401-402.</ref> Do Čech, v&nbsp;jejichž severozápadním sousedství již dříve dobyl území [[Lužičtí Srbové|Lužických Srbů]], se vojensky vypravil v roce [[929]], podporován z&nbsp;Bavorska Arnulfovým vojskem. Jak vypráví [[Widukind z Corvey|Widukind]], přirazil k&nbsp;Praze, k&nbsp;hradu Čechů, jejichž „krále“ vzal v poddanství ([[Latina|lat.]] ''regemque eius in deditione accepit'') a učinil Čechy poplatnými (''Bohemias tributarias faciens''). Čechy nepravidelně odváděly [[Daně (historie)|daň]] míru (''tributum pacis'') do říše, respektive do Bavorska již od dob Karla Velikého (od roku [[806]]),<ref>Třeštík (2008), s. 70-71, 392-398, 404.</ref> Arnulfova podpora svědčí o&nbsp;tom, že převedení platební povinnosti do Saska bylo součástí jeho dohod s&nbsp;Jindřichem. Smírné řešení a „poddání se“ spojené s placením daně uchránilo rodící se [[České knížectví|český stát]] před Jindřichovou dobyvačnou politikou uplatňovanou vůči severnějším Slovanům. Související Jindřichův dar [[relikvie]] (paže) [[Svatý Vít|svatého Víta]] dokládá, že Václava uznával za politického a křesťanského partnera.<ref>Třeštík (2008), s. 411-415.</ref>
 
Václavovo ''poddání se'' Jindřichovi a s&nbsp;ním spojená daň se stala předmětem zájmu a výkladů historiků. Např. [[František Palacký]] a po něm další je považovali za poddanípoddání se říši a tím za počátek začleňování Čech do (až později vzniklé Římské) říše, [[Václav Novotný (historik)|Václav Novotný]] dokonce za (chvályhodné) přijetí Čech v&nbsp;[[léno]].<ref>Třeštík (2008), s. 414-417.</ref> Lze se setkat i s&nbsp;různými méně vědeckými výklady, od záchrany národa před osudem polabských Slovanů až po ''zaprodání'' země Němcům. Co se týče předmětu daně, Palacký za něj prohlásil údaj mnohem pozdější [[Kosmova kronika česká|Kosmovy kroniky]], že z&nbsp;Čech bylo odváděno 120 [[Vůl|volů]] a 500 [[Hřivna|hřiven]] [[Stříbro|stříbra]] a jejich vztažení k&nbsp;synovi [[Karel Veliký|Karla Velikého]] považoval za Kosmův omyl. Daň z&nbsp;Čech ve formě drahých kovů a dobytka je doložená k&nbsp;roku [[991]], mohla tedy taková být již za Václava, ovšem teze o&nbsp;120 volech a 500 hřivnách,<ref>Třeštík (2008), s. 403-404.</ref> která se dostala do [[Historická paměť|historického povědomí]],<ref>Např. [[Jaromír Nohavica]]: [http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/archiv/legenda_sv_vaclav/legenda_sv_vaclav.htm Legenda o&nbsp;sv. Václavu]</ref> není spolehlivým [[Historický pramen|pramenem]] doložená.
 
=== Smrt ===
[[Soubor:Zabójstwo Wacława.JPG|vlevo|náhled|Václav se na zemi brání a utíká do kostela. Kněz (asi) před ním zavírá dveře, což popisuje (pouze) [[Kristiánova legenda]]<ref>Třeštík (2008), s. 130.</ref>. Iluminace [[Gumpoldova legenda|Gumpoldovy legendy]].]]
[[Boleslav I.|Boleslav]] pozval svého bratra Václava na hostinu při příležitosti svátku [[Kosma a Damián|svatých Kosmy a Damiána]], k&nbsp;sobě do (Staré) [[Stará Boleslav|Boleslavi]]. Druhý den ráno, ještě před rozedněním, se Václav vydal na ranní [[pobožnost]]. Potkal cestou zpátky Boleslava a řekl mu: „Včera jsi nám pěkně posloužil, Bůh ti to oplať.“ Boleslav odpověděl: „A dnes ti chci takhle posloužit!“ a udeřil ho mečem do hlavy. Způsobil mu jen menší zranění, ale Václav mu vytrhl meč, odhodil ho, protože nechtěl prolít krev svého bratra. Boleslavovi družiníci poté Václava zabili, protože si mysleli že chce Václav zavraždit jejich pána. Podobně to alespoň vypráví [[Václavská hagiografie|legendy]], např. nejstarší [[latina|latinsky]] psaná, označovaná podle začátku textu [[Crescente fide|''Crescente fide christiana'']].
 
[[Život svatého Václava|První staroslověnská legenda]] popisuje vraždu podrobněji: V&nbsp;noci po hostině se spiklenci uradili s&nbsp;Boleslavem ve dvorci jednoho z&nbsp;nich, Hněvsy. Po ranním střetu obou bratrů, který se měl odehrát v bráně, přispěchal nejdřív Tuža a ťal Václava do paže. Václav se utíkal schovat do kostela. U&nbsp;dveří chrámu, které byly nejspíš zavřené, jej Tira a Česta ubili a Hněvsa probodl mečem. Kněz Krastěj tělo přikryl, pak jej Drahomíra odnesla do knězova domu, ošetřila a odnesla do chrámu. [[Pobožnost]] nechal vykonat Boleslav, povolal k&nbsp;tomu kněze Pavla (zřejmě hlavní pražský kněz již od časů Ludmily). Pronásledováni a zabíjeni byli i Václavovi stoupenci včetně urozeného muže Mstiny.<ref>Třeštík (2008), s. 432-433</ref>
Řádek 81:
K události mělo dojít u nezachovaného kostelíka svatých Kosmy a Damiána,<ref>Šolle (1984), s. 201</ref> který připomíná krypta stejného zasvěcení pod dnešním [[Kostel svatého Václava (Stará Boleslav)|kostelem sv. Václava]].
 
Legendy uvádějí datum zavraždění Václava v pondělí [[28. září]]. Rok neuvádějí, ale v úvahu připadají roky 929 a 935, kdy v kalendáři připadá na tento den pondělí. Kvůli nedostatku pramenů není možné otázku data úmrtí definitivně rozřešit. ČastějiVýrazně častěji se uvádí rok [[935]], ke kterému jako [[Pravděpodobnost|pravděpodobnějšímu]] došla řada historiků poměrně složitými rozbory a porovnáním dostupných [[Historický pramen|pramenů]].<ref>Třeštík (2008), kap. 13. Datum vraždy, s. 249–260</ref> Dříve (asi do [[1960–1969|60. let 20. století]]) se většinou uváděl rok [[929]]. Ten se také vyskytuje v&nbsp;některých legendách, které však byly sepsány až o&nbsp;mnoho desetiletí později, kdy mohl být rok zpětně odvozen z&nbsp;kalendáře.
 
== Světec ==
Řádek 88:
 
První akt, který posmrtně zdůraznil Václavův význam, provedl zřejmě v&nbsp;pokání sám vrah Boleslav, který tři roky po bratrově smrti nechal jeho ostatky převézt na [[Rotunda svatého Víta|Pražský hrad]]. Další kult byl pěstován [[Dějiny římskokatolické církve v Česku|v&nbsp;církevním prostředí]], ze kterého pochází o&nbsp;několik desítek let mladší první [[Václavská hagiografie|dochované legendy]]. Již od [[10. století]] se tedy projevuje dvojí význam Václava: jako [[Svatý|světce]] vyznačujícího se křesťanskými [[ctnost]]mi a jako symbolu [[Panovník|vládce]], přemyslovské dynastie a českého státu. Toto dvojí pojetí Václava se v&nbsp;různých podobách a proměnách objevuje po celou následující historii až do současnosti.[[Soubor:Charles Bridge St Norbert Venceslas Sigmund.jpg|náhled|Socha svatého Václava na Karlově mostě je součástí sousoší [[Norbert z Xantenu|Svatého Norberta]], Václava a [[Svatý Zikmund|Zikmunda]]]]
Po přenesení (translaci) jeho těla [[Episkopát|biskupem]], které se v&nbsp;té době rovnalo dnešní papežské [[Kanonizace|kanonizaci]], vznikla první, nedochovaná legenda. [[Slavistika|Slavisté]] za ni považují ''První staroslověnskou legendu'' a translaci ve shodě s pozdější pražskou tradicí spojují se třetím rokem po Václavově smrti (4. března 932, event.nebo pravděpodobněji 938). Někteří mladší badatelé ([[Dušan Třeštík]]) pak naopak uvažují o&nbsp;latinské legendě a o&nbsp;úzké souvislosti mezi snahou o&nbsp;založení pražského biskupství v&nbsp;půli 60. let a tímto aktem. Biskupství na Pražském hradě bylo založeno v&nbsp;souvislosti s hroby sv. Václava v rotundě sv. Víta a sv. Ludmily, babičky Václavovy, v&nbsp;předrománském chrámu (bazilice) sv. Jiří až v&nbsp;roce [[973]].
 
Před rokem [[976]] byla jistě v řezenském prostředí sepsána jiná legenda, latinská ''[[Crescente fide|Crescente fide christiana]]'' ("Když vzrůstala víra křesťanská") a o něco později, koncem 10. století, zřejmě vznikla ''[[Kristiánova legenda|Legenda tak řečeného Kristiána]]'' (dříve byla některými badateli pokládána za [[Falzum (diplomatika)|falzum]] z [[12. století|12.]]–[[14. století]]), což znamená, že úcta ke sv. Václavu byla velmi rozšířená už v 10. století. Díky staroslověnským legendám se pak jeho kult rozšířil i na Rus, jak dokládají tamní rukopisy tzv. První staroslověnské legendy. Svatý Václav je však také zmiňován v raných legendách svatoludmilských (''[[Fuit in provincia Boemorum|Fuit in Provincia Bohemorum]]'').
 
Úctu v&nbsp;říši zase dokumentuje jak [[Gumpoldova legenda]], sepsaná kolem roku 980 z&nbsp;příkazu císaře Oty II., tak vůbec rozšíření rukopisů legend, přítomnost ostatků v&nbsp;říšských kostelech a různé zmínky o&nbsp;svaté Praze v&nbsp;tehdejších historiích.
Řádek 96:
Svatý Václav je jediným českým [[svatý|světcem]], jehož svátek je součástí celosvětového [[kalendář]]e [[římskokatolická církev|římskokatolické církve]].<ref>http://www.bip.cz/STAZENI/ZPRAVODAJE/ZP1009.pdf</ref>
 
[[Svatováclavské milénium]] bylo slaveno za První republiky při slavnostním otevření dostavěné katedrály [[Svatý Vít|sv. Víta]], Václava a [[Svatý Vojtěch|Vojtěcha]] v&nbsp;roce [[1929]] za účasti prezidenta Masaryka a pražského arcibiskupa [[František Kordač|Františka Kordače]]. Již v&nbsp;červenci bylo uspořádáno na stadionech v&nbsp;Praze na Strahově veřejné miléniové cvičení orelských jednot, kterého se 5. července 1929 prezident republiky osobně zúčastnil. Jubilejní výstavu v&nbsp;chrámu sv. Víta na Pražském hradě ke svatováclavskému miléniu v&nbsp;katedrále si Masaryk prohlédl soukromě den předem, zrána 27. září 1929. Slavilo se i na Václavském náměstí v&nbsp;Praze, kde prezident [[Tomáš Garrigue Masaryk|Masaryk]] předal osobně jubilejní standartu [[Jezdecký pluk 8|Jezdeckému pluku 8 „Knížete Václava Svatého“]] a ve Staré Boleslavi s&nbsp;účastí [[Jan XXIII.|arcibiskupa A. G. Roncalliho]], pozdějšího papeže Jana XXIII. Na počest knížete Václava dostalo tehdy jeho jméno i náměstí před Dómem sv. Václava v&nbsp;[[Olomouc]]i.
 
Vyzdvihovanými přednostmi jsou: zbožný a mravný život, horlivost pro čest a slávu [[Bůh|Boží]], péče o rozšíření [[křesťanství|křesťanské víry]] v&nbsp;celém národě, stavba četných křesťanských kostelů, častá návštěva bohoslužeb, všestranné konání skutků milosrdenství a lásky. Václav ctil svou babičku, pečoval o&nbsp;chudé, nemocné a sirotky, poskytoval přístřeší a pohostinství pocestným a cizincům a netrpěl, aby se komukoliv stala křivda. Byl osobně statečný. Jako kníže byl výborný jezdec na koni. Toto vše se dle tradice událo v&nbsp;období mezi jeho 18. a 22., resp 28. rokem života až do jeho smrti.
Řádek 119:
 
Svatý Václav se již v&nbsp;[[Raný středověk|raném středověku]] stal symbolem panovnického rodu [[Přemyslovci|Přemyslovců]] a českého státu.
* [[Kodex vyšehradský]] - vydaný při příležitosti korunovace prvního českého krále [[Vratislav II.|Vratislava I.]], zpodobněnzpodobňuje trůnícítrůnícího sv. VáclavVáclava na [[Iluminace|iluminaci]]
* na rubu [[Mince v českých zemích|mincí]] byl Václav uváděn jako "věčný panovník"
* [[pomník svatého Václava]], symbolický střed [[Václavské náměstí|Václavského náměstí]] a místo národních [[Demonstrace (protest)|demonstrací]]
 
Méně známý je již výrok prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], zachycený i v Čapkových "Hovorech" z roku 1926: "Humanita, toť náš národní program. Program Dobrovského, Kollára, Palackého, Havlíčka a už Komenského, králů Jiříka i Karla a svatého Václava".
roku 1926 : "Humanita, toť náš národní program. Program Dobrovského, Kollára, Palackého, Havlíčka a už Komenského, králů Jiříka i Karla a svatého Václava".
 
Pozměněná podoba „svatováclavské orientace“ zrozené v novodobých dějinách jako koncepce české státnosti a ideologicky pokřivený pohled na svatého Václava byly zneužity v době [[Protektorát Čechy a Morava|Protektorátu Čechy a Morava]], kdy byl jedoucí sv. Václav dokonce zobrazen na pětitisícové bankovce. [[Čestný štít protektorátu Čechy a Morava s orlicí sv. Václava|Svatováclavská orlice]] byla tehdy nejvyšším protektorátním vyznamenáním pro Čechy, kteří kolaborovali s nacisty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Svatý_Václav“