Kraslice (okres Sokolov): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Pamětihodnosti: io |
m Robot: doplnění chybějícího prvku referencí dle žádosti ze dne 19. 1. 2018; kosmetické úpravy |
||
Řádek 37:
== Historie ==
[[Soubor:Graslitz Lange Gasse alt.png|
=== Počátky města ===
Kraslický [[Kraslice (hrad)|královský hrad]] zvaný ''Neuhaus'' byl postaven jako ochranný bod na obchodní cestě z [[Loket (okres Sokolov)|Lokte]] do [[Německo|Německa]] a poprvé se připomíná v roce [[1272]]. Tehdy jej jako léno získali [[Plavenští z Plavna|páni z Plavna]] a jejich rodu patřily Kraslice s přestávkami až do 16. století. Vesnice v podhradí byla v roce [[1370]] povýšena [[Karel IV.|Karlem IV.]] na město a díky měděným dolům význam Kraslic stoupal. Dolování bylo podporováno především za dočasné vlády [[Šlikové|Šliků]] a v roce [[1541]] získaly Kraslice statut svobodného horního města, od té doby se také datuje podoba městského znaku se stříbrným písmenem G (=Graslitz) v modrém poli. Panství se zanikajicím hradem zůstávalo ale nadále formálně královským majetkem (hrad byl obyvatelný ještě v roce [[1548]])<ref>Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV. díl – Západní Čechy; Praha, 1985, s. 166–167</ref>.
Ke Kraslicím byly postupně připojovány horské vsi z majetku kláštera ve [[Klášter Valdsasy|Waldsassen]], v roce [[1567]] získal panství saský rod [[Šumburkové|pánů ze Šumburka]], který v roce [[1577]] dosáhl propuštění z lenního svazku a získání majetku do dědičného vlastnictví. S rozmachem dolování mědi, olova a cínu patřilo Kraslicko v 16. století k nejlidnatějším regionům v Čechách, některé zdroje uvádějí, že zde žilo přes 20 000 obyvatel. Díky poloze stranou od hlavních komunikací a ochranným listinám [[Jan Jiří I. Saský|saského kurfiřta]] zůstaly Kraslice ušetřeny i za [[Třicetiletá válka|třicetileté války]].
=== Kraslice v 17. a 18. století ===
[[
V bezprostředním sousedství [[Saské kurfiřtství|Saska]] a pod ochranou pánů ze Šumburka se Kraslicím dlouho vyhýbala [[protireformace]], teprve po třicetileté válce se správě [[Loketský kraj|loketského kraje]] podařilo prosadit do Kraslic katolického faráře. Postupnému odchodu evangelíků do Saska se však nepodařilo zábranit a spolu s dalšími faktory došlo k útlumu těžby drahých kovů. Za třicetileté války byl omezen odbyt, poté Kraslice opustily kapitálově silné rodiny, docházelo ke sporům mezi horníky a panstvem, které odmítalo likvidaci lesů kvůli další těžbě, jako nerentabilní se ukázalo prosazování dolování nejdražších kovů (zlato, stříbro). Mezi dosud významné rodiny patřili [[Boxbergerové]], kteří poté až do 19. století sídlili v sousedním saském [[Klingenthal]]u a v době protireformace podporovali exulanty z Kraslic.
Skutečná rekatolizace byla nastolena až s příchodem nových majitelů panství, hrabat [[Nosticové|Nosticů]], kteří Kraslice koupili v roce [[1666]] a zaokrouhlili své rozsáhlé državy v této oblasti západních Čech, kde jim již předtím patřily [[Jindřichovice (okres Sokolov)|Jindřichovice]] a [[Sokolov]]. Ve srovnání se Šumburky byl nový majitel, významný státník a dvořan hrabě [[Jan Hartvík z Nostic]],
[[Antonín Jan Nostic]] se jako diplomat a vysoký hodnostář Českého království zadlužil a v roce [[1723]] se rozhodl prodat Kraslice jako nejvzdálenější ze svých českých majetků. Nový majitel rytíř Karel von Schmidlin byl pozemkový spekulant, který nakupoval na dluh, a Kraslice nakonec musel v roce [[1729]] prodat zpět Nosticům. V administraci nosticovských statků byly Kraslice od roku 1729 sloučeny s Jindřichovicemi. Kraslický hrad zanikl v 17. století a při svých příležitostných pobytech v západních Čechách obývali Nosticové zámky v Sokolově a Jindřichovicích. V Kraslicích u kostela měli k dispozici panský dům, který byl zbořen v 19. století. V 18. století patřili Nosticové k přední šlechtě [[Habsburská monarchie|habsburské monarchie]] a s tím také souvisí návštěva císaře [[Josef II.|Josefa II.]] v Kraslicích v roce [[1776]].
=== Rozmach textilního průmyslu a výroby hudebních nástrojů ===
[[
Ještě v polovině 18. století se Nosticové snažili neúspěšně oživit dolování drahých kovů v okolí Kraslic, obyvatelstvo se v té době již zaměřilo na živnosti a obchod, zemědělství kvůli nepříliš příhodným podmínkám zůstávalo podružné. Po vzoru sousedních měst v Sasku se koncem 18. století začala v Kraslicích prosazovat výroba textilu, krajek a hudebních nástrojů, nejprve podomácku, později v manufakturách. V oboru textilní výroby se prosadila rodina [[Starckové|Starcků]], která již počátkem 19. století zaměstnávala přes 200 dělníků. Objemem výroby a počtem zaměstnanců v továrnách měl textilní průmysl v Kraslicích až do 20. století dominantní pozici.
Tradice výroby hudebních nástrojů v Kraslicích se datuje do počátku 17. století, v roce [[1610]] je doložen první houslařský mistr Johannes Artus. Krasličtí houslaři se v roce [[1669]] sdružili do cechu, výroba strunných nástrojů se ale později přesunula do [[Luby|Lubů]], zatímco Kraslice se staly nejvýznamnějším producentem dřevěných [[Dechový nástroj|dechových nástrojů]] ve střední Evropě. Během 19. století přešla manufakturní výroba na tovární provoz pod vedením místních podnikatelských rodin (Riedl, Stowasser, Kohlert, Hüttl, Rölz), kromě dechových nástrojů se začaly produkovat také harmoniky nebo hudební hračky. Výrobky z kraslických továren získaly řadu ocenění na zahraničních výstavách, ostatně i 90 % produkce mířilo na export za hranice [[Rakousko-Uhersko|Rakouska–Uherska]]. Ve firmě [[Bohland a Fuchs]] byla vyrobena 2,5 metru vysoká subkontrabasová [[tuba]], která dodnes drží rekord jako největší dechový nástroj na světě. Až do 20. století přetrvávala spolupráce velkých továren s domácími dílnami. Zatímco samostatní nástrojáři vyráběli podomácku jednotlivé komponenty, celé nástroje se kompletovaly a připravovaly na export ve velkých továrnách se stovkami dělníků. Podobný systém byl praktikován i v textilní výrobě záclon, krajek, plyšů a výšivek.
S rozmachem průmyslové výroby textilu a hudebních nástrojů souvisel i celkový rozvoj Kraslic, město se rozšiřovalo v údolích [[Bublavský potok|Bublavského]] a [[Stříbrný potok (přítok Svatavy)|Stříbrného potoka]]. V roce [[1850]] se Kraslice staly sídlem okresu, v roce [[1854]] zahájila provoz nová budova měšťanské školy. Na výrobu hudebních nástrojů a vzrůstající poptávku po odbornících navazovalo zřízení státní odborné školy pro výrobu hudebních nástrojů ([[1865]]). Mezitím byla postavena státní silnice ze Sokolova ([[1843]]), v letech [[1873]]–[[1876]] vznikla železniční trať přesahující až do sousedního Saska. Na rozvoji celého kraslického regionu měl ve druhé polovině 19. století významný podíl místní rodák [[Richard Dotzauer]]. Podobu města financováním soukromých i veřejných staveb podporovali také významní továrníci ([[Emanuel Hüller]]).
[[
Pro potřeby městského úřadu vznikla nová budova v roce [[1890]], následovala výstavba městských jatek a elektrárny ([[1893]]–[[1894]]), v letech [[1893]]–[[1896]] byl postaven nový kostel,
V roce [[1930]] měly Kraslice 13 500 obyvatel, s připojenými okolními obcemi vystoupal počet až na 25 000. Převažovala německá národnost, nevýznamnou českou menšinu (cca 250 osob) tvořili státní zaměstnanci se svými rodinami. Židovská komunita se v Kraslicích usadila až v polovině 19. století, a i když Židům později patřily dvě továrny, národnostně tvořili zcela zanedbatelnou menšinu. V komunálních volbách v roce [[1935]] získali [[Sudetoněmecká strana|henleinovci]] dvoutřetinovou většinu a národnostní spory později vyústily v pouliční nepokoje, výjimečně docházelo i k násilnostem. Po [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohodě]] byly Kraslice jedním z prvních [[Sudety|sudetských měst]], které navštívil [[Adolf Hitler]] ([[4. říjen|4. října]] [[1938]]).
=== Kraslice po roce 1945 ===
[[
Za [[Druhá světová válka|druhé světové války]] přešly továrny na zbrojní výrobu pro [[wehrmacht]], provoz zajišťovali váleční zajatci mnoha národností. Kraslice byly osvobozeny Američany [[7. květen|7. května]] [[1945]], již o několik dní později ale správu regionu převzala [[sovětská armáda]]. V roce 1945 měly Kraslice historicky nejvyšší počet obyvatel (18 500), stejně jako všude v pohraničí, tak i v Kraslicích vládly krátce po osvobození nepřehledné poměry. Hned v roce 1945 opustilo mnoho Němců, k organizovaným [[Vysídlení Němců z Československa|odsunům]] došlo v roce [[1946]]. Přísun českých osídlenců byl pomalý především kvůli špatnému zásobování těsně na hranici s Německem. V roce [[1950]] měly Kraslice necelých 6 000 obyvatel, z toho bylo víc než tisíc Němců. Jednalo se především o odborníky, kteří mohli zůstat pro zachování kontinuity specifického oboru výroby hudebních nástrojů.
Textilní výroba byla po roce 1945 soustředěna do národního podniku Krajka, výrobci hudebních nástrojů vytvořili družstvo [[Amati (firma)|Amati]], později taktéž národní podnik, který během let prošel řadou organizačních změn včetně snahy přesunout výrobu do vnitrozemí. Po roce 1950 byla po několika stoletích obnovena těžba mědi v městské části Tisová (samostaná obec do roku 1960). Podnik Amati nakonec úspěšně navázal na meziválečnou slávu, kromě sériové výroby hudebních nástrojů se zde vyráběly i mistrovské kusy. Na mezinárodních veletrzích a výstavách získaly hudební nástroje z Kraslic řadu ocenění. Pod patronátem závodu již krátce po roce 1945 začal působit dechový orchestr, od roku [[1957]] ''Velký dechový orchestr Amati Kraslice'', který po prvních úspěších ve východním bloku pronikl v 60. letech 20. století i do západní Evropy a USA. Věhlas si udržovala i Střední průmyslová škola výroby hudebních nástrojů, která svým specifickým zaměřením byla jediná ve střední Evropě a přicházeli sem studenti z celého [[Československo|Československa]]<ref>FIALA, Jaroslav: Úspěchy výroby hudebních nástrojů v Kraslicích po druhé světové válce; Západočeský sborník historický 3; Státní oblastní archiv v Plzni, Plzeň, 1997; s. 323–334</ref>.
[[
Poválečný vývoj Kraslic byl výrazně poznamenán blízkostí československo-německých hranic. Dřívější souvislá zástavba mezi Kraslicemi a sousedním Klingenthalem tvořená obcí [[Hraničná (Kraslice)|Hraničná]] byla zlikvidována a vzniklo zalesněné pohraniční pásmo. Kraslice samotné utrpěly téměř záměrnou destrukcí řady hodnotných staveb, které připomínaly německý charakter města (hotel Bílá labuť na náměstí) a panelovou výstavbou v bezprostřední blízkosti kostela. Teprve v 70. letech 20. století dosáhly Kraslice počtu 7–8 tisíc obyvatel.
Po roce [[1989]] došlo k výraznému útlumu textilního průmyslu a omezení produkce hudebních nástrojů. Společnost Amati–Denak navazující na národní podnik Amati stále vyrábí hudební nástroje, využívá ale jen část rozsáhlého komplexu budov v různých částech města, některé objekty využívají menší soukromé firmy, jiné stavby chátrají. Sektoru obchodu a služeb naopak pomohlo znovuotevření hraničního přechodu a obnovení železniční trati do Německa. Železniční trať Sokolov–Kraslice přešla pod soukromého dopravce [[Viamont]], později [[GW Train Regio]], v roce 2000 byl obnoven provoz do sousedního Klingenthalu v Sasku a návazně do dalších německých měst.
V roce [[1992]] poprvé od druhé světové války přesáhl počet obyvatel Kraslic 8 000, od té doby ale znovu klesá. Od roku 2014 je starostou Roman Kotilinek (*[[1971]]), který se též dlouhodobě angažuje ve ''Spolku přátel města Kraslic'', jenž usiluje o obnovu zaniklých a záchranu stávajících památek Kraslic. Významnou osobností regionu je Václav Kotěšovec (*[[1933]]), učitel a dlouhodobý městský kronikář, autor řady publikací o historii města a okolí, po roce 1989 místostarosta a od roku 2004 čestný občan Kraslic.
Řádek 82:
== Pamětihodnosti ==
[[
[[
[[
{{Viz též|Seznam kulturních památek v Kraslicích}}
* [[Kraslice (hrad)|Hrad]] na vrchu Hradiště je archeologicky doložen ve 14. a 15. století. Je však možné, že ho založil král [[Přemysl Otakar II.]] před rokem [[1272]]. Sloužil jako opěrný vojenský a strážní bod a zanikl pravděpodobně v 16. století.<ref name="durdik">{{Citace monografie
Řádek 111:
== Zajímavosti ==
* V rámci České republiky je Kraslicko ojedinělým regionem se [[Seismologie|seismologickými aktivitami]] způsobenými oslabenou zemskou kůrou. Otřesy země jsou zaznamenány již ve středověkých kronikách (poprvé v roce 1198), vědecké sledování začalo až po zemětřesném roji v roce 1897, kdy byla prokázána souvislost mezi dávnou sopečnou aktivitou ([[Komorní hůrka]]) a výskytem termálních pramenů na [[Okres Cheb|Chebsku]] a [[Okres Karlovy Vary|Karlovarsku]]. Na přelomu let 1985–1986 dosáhlo zemětřesení v Kraslicích 4,6 stupně [[Richterova stupnice|Richterovy stupnice]], kdy došlo k poškození řady budov, další znatelné otřesy proběhly například v letech 2014 a 2017.
* I když pojmenování Kraslic nemá nic společného s [[Kraslice|velikonočními kraslicemi]], v roce 1995 byla zavedena tradice speciálního poštovního razítka ''Velikonoční pošta Kraslice'', o které je značný zájem v Česku i v zahraničí. Každoročně odlišný motiv razítka má význam především pro filatelisty.
Řádek 127:
== Části města ==
[[Soubor:Valtéřov u Kraslic(2).jpg|
[[Soubor:Zelená Hora u Kraslic (1).jpg|
15 ''[[Část obce|částí obce]]'':
{| class="wikitable sortable"
Řádek 195:
* KOTĚŠOVEC, Václav: ''Kraslická čítanka''; Kraslice, 2013 (AZUS Březová), 316 s.
* KUČA, Karel: ''Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku'', díl III.; Praha, 1998, s. 159–168 ISBN 80–85983–13–3
* PROKOP, Vladimír, SMOLA, Lukáš: ''Sokolovsko. Umění, památky a umělci do roku 1945''; díl I.; Národní památkový ústav Loket, 2014; s. 326–389 ISBN 978–80–904960–7–1
== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
| |||