Koprolálie: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
tak tedy narychlo doplněk; označení koprolal se netýká nezbytně choroby, ale chování (užití fekálií), fašista je ovšem urážka vždy |
dále upravuji článek |
||
Řádek 3:
Jako koprolálie se označuje opakované nutkání resp. sklon k používání výrazů, označovaných též jako fekální řeč resp. fekální výroky<ref>Takto např. Peters, U. H. (1984 ff). Wörterbuch der Psychiatrie und medizinischen Psychologie. München [u. a.]: Urban & Schwarzenberg</ref>, obdobně renomovaný lékařský slovník LaRoche <ref>Roche Lexikon Medizin, hrsg. von Hoffmann-La Roche AG a Urban & Fischer, Urban & Fischer, Mnichov, Stuttgart, Jena, Lübeck, Ulm, 1998</ref> klasifikuje koprolálii jako fekální řeč, sklon k užití výrazů z oblasti trávicí činnosti. Známý slovník Pschyrembel <ref>Pschyrembel Klinisches Wörterbuch. Begründet von Willibald Pschyrembel. Bearbeitet von der Wörterbuchredaktion des Verlags. 260. Auflage. De Gruyter, Berlin 2004, ISBN 3-11-017621-1 bzw. ISBN 3-11-018171-1</ref> pak pojem zužuje jako nucené použití takových výrazů.
Podle Fialy a Růžičky se tedy jedná o „vykřikování neslušných slov“<ref name="zlobivé děti">Ondřej
Mimo to je pak koprolálie známa také jako neurologicko-psychiatrický symptom např. u [[Tourettův syndrom|Tourettova syndromu]], kde však je typický pouze pro malou část takto postižených; podle odhadů je kaprolálie typická pro 30 procent nebo až jen 14 procent <ref
==Poznámky==
| |||