Piktové: Porovnání verzí

'''Piktové''' (z latinského ''picti'' – pomalovaní) byl národ, žijící ve středním a severním [[Skotsko|Skotsku]] v období prvních pokusů [[Starověký Řím|Římanů]] o nadvládu [[Kaledonie]], resp. Skotska, až do [[9. století]]. Jejich etnicita není jistájasná, dříve se počítalo s tímpředpokládalo, že jde o národ příbuzný keltůmKeltům, moderní výzkumy však ukazují, že šlo spíše o samostatný národ, či o původní obyvatele Británie.

Poprvé se o Piktech zmiňuje římský spisovatel Eumenius v roce 297, který je popisuje zajako národ stále divošský, jejichžjehož válečníci se nebojí armád Říma.

O životě piktůPiktů se nám toho příliš nedochovalo. Byl to jediný národ ostrova, který nebyl v období Římské invaze nikdy dobytpodroben.

Prostřednictvím Artušovských legend se dozvídáme, že Vortigern, bájný král Britů, si na pomoc v boji proti piktůmPiktům a skotůmSkotům (což byl ve starých dobách název pro Iry) pozval na pomoc dva saské bratry Hengesta a Horsu, kteří jej nakonec zradili a zahájili saskou invazi do Británie. Zda je legenda o saských bratrech pravdivá nemůžeme s jistotou prokázat. Z tohoto příběhu však vyplývá, že Piktové představovali pro Brity vážnou hrozbu, se kterou se nedokázali sami vypořádat.

V otázce víry se předpokládá, že Piktové měli [[animismus|animistické,]] či polytheistické[[polyteismus|polyteistické]] náboženství, podobně jako keltovéKeltové. Časem byli však i oni pokřesťanštěnípokřesťanštěni. Zajímavý příběh se váže ke svatému Columbovi, světci, který stál dle tradice za pokřesťanštěním národa Piktů. Údajně se střetl s příšerou z řeky Ness, která terorizovala místní obyvatelstvo. Columba se pokřižoval a svatými slovy zahnal příšeru zpět do řeky odkud přišla, a zachránil přitom chlapce. To udělalo na piktyPikty velký dojem a následně přijali křesťanství.

Během 9. století se piktské kmeny spojilispojily a vytvořilivytvořily království [[království Alba|Alba]].

Naposledy se s piktyPikty setkáváme v roce 840, v souvislosti s nástupem Kennetha MacAlpina, vůdce skotůSkotů, kterému se podařilo vymýtit piktskou šlechtu a nastoupit na trůn jako první král skotůSkotů. Národ piktůPiktů se poté začlenil mezi skotySkoty a zbytek gaelského obyvatelstva a jejich identita byla postupem času smazánaasimilována a v 11. století již kompletně zapomenuta.

Archeologické nálezy vypovídají o společnosti, která není lehce odlišitelná od svých Gaelskýchgaelských a [[Britové|Britskýchbritských]] sousedů a také [[Anglosasové|Anglosasů]] na jihu Británie. Určitým vodítkem mohou být znalosti o ostatních keltských společnostech.

Piktové, podobně jako jiné národy severní Evropy pozdního [[starověk]]u, byli zemědělci žijící v malých komunitách. Hovězí dobytek a koně byly znakem bohatství, ve velkém množství byla chována prasata a ovce. Zvířata byla podle dnešních měřítek malá, ačkoliv koně byli dovezeni z Británie do [[Irsko|Irska]] jako chovný materiál pro zvětšení irských zvířat. Z irských záznamů vyplývá, že tamější elita soutěžila ve šlechtění větších zvířat. Podobná situace mohla být i u Piktů. Vyřezávané lovecké scény ukazují lov se psy a, na rozdíl od Irska, se sokoly. Pěstovalo se [[Obilniny|obilí]] včetně [[pšenice]], [[ječmen]]e, [[oves|ovsa]] a [[žito|žita]]. ZeleninaZeleninu představovala [[kapusta|kapustu]], [[zelí]], [[cibule|cibuli]], [[pórek]], [[hrách]], [[mrkev obecná|mrkev]] a [[vodnice|vodnici]]. Rostliny jako [[česnek]], [[kopřiva|kopřivy]] a [[řeřicha]] byly sbírány v přírodě. Pastevectví poskytovalo kůže a kožešiny. Hlavním zdrojem přadného vlákna byla [[vlna]], obvyklý byl také [[len]], ačkoliv není jisté, zda byl pěstován pro vlákna, olej, nebo jako potravina. V řekách a u pobřeží byl provozován [[rybolov]]. Význam domestikovaných zvířat naznačuje, že jejich maso a mléko bylo důležitou částí stravy obyčejných lidí. Naopak elita jedla především maso, jak z domácích, tak i z divokých zvířat.

S Pikty jsou také spojovány [[Broch|brochs]] (kamenné věže). Ačkoliv byly zbudoványbudovány již dříve v [[doba železná|době železné]] a přestaly se stavět kolem roku 100, byly později používány i Pikty. Nejčastějším typem obydlí byly kruhové nebo obdélníkové domy ze dřeva. Ačkoliv většina kostelů byla stavěna ze dřeva, od 8. století byly budovány i z kamene.