Socialismus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Formy socialismu: zpřesnění přehledu |
m lf značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 14:
Kořeny socialismu jsou však mnohem starší, jisté náznaky se objevují již v pozdním [[starověk]]u, například u [[Peršané|Peršana]] jménem [[Mazdak]]. Ve [[Starověké Řecko|starověkém Řecku]] poté v části učení filozofů [[Platón]]a a [[Aristotelés|Aristotela]]. Platón například věřil ve společné vlastnictví, a to nejen majetku, ale i žen a dětí.
Již Platón psal své pohledy jako ideje ideálního státu, ve stejném duchu v období raného [[novověk]]u pokračovali, později pojmenovaní, [[Utopický socialismus|utopičtí socialisté]]. Prvním byl angličan [[Tomáš More|Thomas More]], renesanční [[humanismus|humanista]], který sepsal dílo ''[[Utopie (kniha)|Utopie]]''. Za základní buňku svobodného státu považoval rodinu. V jeho ideálním pojetí práce trvá pouze šest hodin, zbylý čas je věnován vědám a umění.
Brzy ho následoval Ital [[Tommaso Campanella]], který ve své knize „Sluneční stát“ ([[1602]]) popisuje utopickou ideální společnosti, kde neexistuje [[soukromé vlastnictví]] a společná práce je zárukou hojnosti. Současně je zde přísná reglementace způsobu života a autokratická vláda kněží, která je v podstatě [[Teokracie|teokratická]].
Prvky utopického socialismu lze ovšem najít již dříve u středověkých “kacířů” ([[Bogomilství|bogomilové]], [[valdenští]], sestry svobodného ducha, [[bekyně]]), v programech některých rolnických povstání za [[feudalismus|feudalismu]], v [[husitství]] ([[Táborský svaz|táborité]]), u [[Thomas Münzer|Thomase Münzera]] (vůdce selské války v [[Německo|Německu]], který vyzýval povstavší rolníky k nastolení “království božího na zemi”). Revoluční směr utopického socialismu potom vyvrcholil v [[babeufismus|babeufismu]], pojmenovaném jménem jeho vůdce a nejdůležitějšího teoretika [[Gracchus Babeuf|Graccha Babeufa]] - šlo o revoluční hnutí ve [[Francie|Francii]] 18. století, usilující o “Republiku rovných” - jednotnou, z jednoho centra řízenou celonárodní komunu, v roce [[1796]] hnutí zorganizovalo “[[Spiknutí rovných]]”, které však bylo odhaleno.
Prvním moderním obhájcem socialismu byl [[Francie|francouzský]] [[hrabě]] [[Henri de Saint-Simon]], který navíc obhajoval formu vlády zvanou [[meritokracie]] a kladl důraz na [[Byrokracie|byrokracii]] a industrializaci. Na tyto tradice dále navázali socialisté [[Charles Fourier]] a [[Robert Owen]]. [[Robert Owen]] si představoval budoucí beztřídní společnost jako svobodnou federaci samosprávných komun. Sám se je neúspěšně pokoušel zorganizovat. Dále pak [[Pierre-Joseph Proudhon]], [[Louis Blanc]] nebo [[Charles Hall]].
Řádek 46:
| strany = 39
| jazyk = angličtina
}}</ref> K vědeckému socialismu se hlásili také svým učením [[Karl Marx]] a [[Friedrich Engels]]. Jejich [[Materialismus|materialisticky]] zaměřená teorie s tzv. marxistickou periodizací [[
Organizace socialistických hnutí začala již ve 30. letech 19. století vznikem [[Svaz spravedlivých|Svazu spravedlivých]] (následně [[Svaz komunistů|Svazu komunistů]]). Mezinárodní význam měla [[Internacionála (politika)|Internacionála]].
V 80. letech došlo v Německu ke sjednocení marxistů a zastánců [[Družstvo|družstevnictví]]. Tím byla vytvořena sociálnědemokratická strana s tzv. [[Gothajský program|Gothajským programem]].
V 90. letech začíná další štěpení sociální demokracie.
| |||