Carmen: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Historie uvádění: Úprava členění této sekce. Moderní inscenace by měly mít svoje místo. Je jich přece hodně; liší se někdy až přemrštěnou moderností. Dokonce i způsobem smrti Carmen. |
→Triumfy ve Vídni, v Německu a jinde: V USA nebyla premiéra v Met. Další úpravy, návratka Her Majesty's Theatre. |
||
Řádek 181:
Krátce před svou smrtí Bizet podepsal smlouvu na produkci ''Carmen'' ve [[Vídeňská státní opera|Vídeňské dvorní opeře]]. Pro tuto verzi, poprvé uvedenou 23. října 1875, francouzský skladatel a Bizetův přítel [[Ernest Guiraud]] nahradil původní mluvené dialogy [[recitativ]]y, aby vytvořil formát [[Grand opera|velké opery]]. Guiraud také přeorchestroval hudbu z Bizetovy [[suita|suity]] ''[[L'Arlésienne]]'', aby vytvořil velkolepý balet ve druhém jednání.<ref name="C426"/> Krátce před počátečním uvedením ve Vídni se režisér dvorní opery [[Franz von Jauner]] rozhodl využít části původních dialogů spolu s některými z Guiraudových recitativů; tento hybrid a celá recitativní verze se pak staly standardem pro inscenace opery mimo Francii po zbytek 19. století a většinu [[20. století]].<ref>Dean 1965, str. 129 (n)</ref>
Přes jisté odchylky od původního Bizetova formátu a některé výhrady kritiků se vídeňská inscenace z roku 1875 setkala u veřejnosti s velkým úspěchem, a ocenili ji i [[Richard Wagner]] a [[Johannes Brahms]]. Druhý zmiňovaný údajně viděl operu 20krát a řekl, že by „šel na konec světa, aby Bizeta objal“.<ref name="C426">Curtiss, str. 426</ref> Vídeňským triumfem začal rychlý vzestup opery směrem k celosvětové slávě.
V únoru 1876 měla premiéru inscenace ''Carmen'' v [[Brusel]]u v divadle [[La Monnaie]]. V následujícím roce se vrátila s pěvkyní původní premiéry v Paříži [[Célestine Galli-Marié]] v titulní roli, načež se stala trvalou součástí repertoáru tohoto divadla. Dne 17. června 1878 byla ''Carmen'' uvedena v [[Londýn]]ě v divadle [[Her Majesty's Theatre]] (existuje i v současnosti a nachází se ve [[West End]]u v [[City of Westminster]]). Zde začala mezzosopranistka [[Minnie Hauk]] své dlouhodobé působení v roli Carmen. Souběžná produkce v londýnském [[Royal Opera House]] v [[Covent Garden]] s italsko-francouzskou hvězdou [[Adelina Patti|Adelinou Patti]] byla zrušena, neboť pěvkyně od svého angažmá odstoupila. Úspěšná produkce ''Carmen'' z [[Her Majesty's Theatre]] zpívaná v italštině byla v [[Irsko|irském]] [[Dublin]]u rovněž nadšeně přijata.
V následujících pěti letech byly provedena v mnoha evropských a amerických městech. ''Carmen'' si získala zvláštní oblibu v [[Německo|Německu]], kde ji kancléř [[Otto von Bismarck]] patrně viděl při 27 různých příležitostech a [[Friedrich Nietzsche]] se nechal slyšet, že se „stává lepším člověkem, když k němu promlouvá Bizet“.<ref>Nietzsche, str. 3</ref><ref name="C429">Curtiss, str. 429–31</ref> ''Carmen'' byla také oceňována v mnoha francouzských provinčních městech, včetně [[Marseille]], [[Lyon]]u a v roce 1881 v [[Dieppe (Seine-Maritime)|Dieppe]], kde se Galli-Marié vrátila do role Carmen. V srpnu 1881 zpěvačka napsala Bizetově vdově a oznámila jí, že španělská premiéra ''Carmen'' v [[Barcelona|Barceloně]] byla „dalším velkým úspěchem“.<ref>Curtiss, str. 430</ref> Avšak Carvalho, který převzal vedení Opéra-Comique, stále považoval dílo za nemorální a odmítl je znovu uvést. Libretisté Meilhac a Halévy byli více nakloněni opětovnému uvedení, za předpokladu, že by se v něm nevystupovala Galli-Marié; její pojetí role považovali za příčinu neúspěchu původní inscenace.<ref name="C429"/>▼
Dne 23. října 1878 proběhla [[Spojené státy americké|americká]] premiéra opery na [[Newyorská hudební akademie|Newyorské hudební akademii]]. Tentýž rok byla ''Carmen'' poprvé představena v [[Rusko|ruském]] hlavním městě [[Petrohrad]]ě.<ref name="C427"/>
▲V následujících pěti letech byly provedena v mnoha evropských a amerických městech. ''Carmen'' si získala zvláštní oblibu v [[Německo|Německu]], kde ji kancléř [[Otto von Bismarck]] patrně viděl při 27 různých příležitostech a [[Friedrich Nietzsche]] se nechal slyšet, že se „stává lepším člověkem, když k němu promlouvá Bizet“.<ref>Nietzsche, str. 3</ref><ref name="C429">Curtiss, str. 429–31</ref> ''Carmen'' byla také oceňována v mnoha francouzských provinčních městech, včetně [[Marseille]], [[Lyon]]u a v roce 1881 v [[Dieppe (Seine-Maritime)|Dieppe]], kde
V dubnu 1883 Carvalho nakonec obnovil ''Carmen'' v Opéra-Comique s francouzskou sopranistkou [[Adèle Isaac]]ovou, v nedostatečně nazkoušené inscenaci zbavené některých kontroverzích prvků originálu. Carvalho byl kritiky napadán za to, že vytvořil parodii toho, co bylo považováno za mistrovské dílo francouzské opery; nicméně tato verze si získala oblibu veřejnosti a hrála se ve vyprodaných sálech. V říjnu Carvalho podlehl nátlaku a inscenaci pozměnil; do role Carmen vrátil zpět Galli-Marié a obnovil partituru a libreto do formy z roku 1875.<ref>Dean 1965, str. 130–31</ref>
| |||