Bálint Bakfark: Porovnání verzí

'''Bálint Bakfark''', také '''Valentin Bakfark''' (asi [[1506]], Brassó (nyní [[Brašov]]) – [[15. srpen]] [[1576]], [[Padova]]) byl [[Maďarsko|maďarský]] [[loutna|loutnista]] a [[hudební skladatel]], narozený na území dnešního [[Rumunsko|Rumunska]]. Byl prvním maďarským hudebníkem, který si vydobyl renomé v celé Evropě.

Své první roky strávil na dvoře [[Sedmihradské knížectví|sedmihradského]] knížete [[Jan Zápolský|Jánose Zápolya (Szápolyai)]], pozdějšího krále Jana I. Ten mu také udělil za jeho služby šlechtický (grófský) titul. Po Janově smrti v roce 1540 se Bakfark přestěhoval do Francie, kde vstoupil do služeb kardinála Francoise de Tournon, hlavního rádce francouzského krále [[František I. Francouzský|Františka I.]] Následně strávil nějaký čas na několika evropských dvorech, zejména polského krále Sigismunda[[Zikmund II. Augusta|Zikmunda II. Augusta]], jako dvorní hudebník.

Bakfark byl jedním z nejslavnějších loutnistů své doby. Jeho virtuózní hraní pomohlo založit popularitu instrumentální hudby v Evropě. Byl také významným skladatelem. Jeho první sbírka loutnových skladeb byla publikována v [[Lyon]]u v roce 1553, pod názvem ''Intabulatura ... Liber primus''. V roce 1565 vydal druhou sbírku v [[Krakov]]ě, pod názvem ''Pannonii harmonicarum musicarum...tomus primus''.