Liteřina: Porovnání verzí

Odebráno 857 bajtů ,  před 3 lety
systémové použití Ottova sl. n.
(překlep oprava)
značky: editace z mobilu editace z mobilního webu
(systémové použití Ottova sl. n.)
 
Liteřinu vyvinul v [[15. století]] zakladatel [[knihtisk]]u [[Johannes Gutenberg]] pro odlévání tiskařských [[Písmeno|liter]]. Jednotlivá písmena se v tiskárnách skládala do stránek a sloužila k tisku knih, novin a časopisů. Po vytištění potřebného textu se stránka rozmetala a jednotlivé litery byly použity pro sestavení nové [[Sazba|sazby]]. Slitina má pro [[knihtisk]] optimální vlastnosti – dostatečně nízkou [[teplota tání|teplotu tání]], takže ji bylo možno tavit jednoduchými středověkými prostředky, přitom je po vychladnutí dostatečně odolná vůči tlaku, který je na litery při tisku vyvíjen. Složení liteřiny se v průběhu staletí téměř nezměnilo. Její význam poklesl až ve [[20. století]] s nástupem modernějších tiskařských metod jako byla [[fotosazba]] a [[Sazba#Počítačová sazba|elektronická sazba]].
 
'''Ottův slovník naučný:'''
"Liteřina, slitina olova, antimonu a cínu k lití písmen, písmovina.
Liternina jest slitina v podstatě z antimonu a olova složená k výrobě písmenek tiskařských a k úpravě desek stereotypních. Zpravidla skládá se z 16–20 % antimonu a z 84–80 % olova. Byly též přísady jiných kovů zkoušeny (vismut, cín, měď, nikl, železo). K výrobě na veliko osvědčily se obecněji však jen přísady cínu a mědi. Na desky stereotypické doporučuje se slitina 9 č. olova, 2 č. antimonu, 2 č. vismutu; k tisku not slitina 7 č. olova, 1 č. antimonu a 12 č. cínu; k formám pro tisk barevných vzorků slitina asi 16 č. antimonu, 37 č. olova a 47 č. cínu. Požadavky na dobrou literninu kladené jsou, aby snadno tála, ostře plnila kadluby a majíc dostatečnou tvrdost málo se opotřebovala tlakem při tisku."
 
== Externí odkazy ==
* {{Wikislovník|heslo=liteřina}}
* {{Otto|Liternina}}
{{Pahýl}}
{{Autoritní data}}