Olomoucká diecézadiecéze vznikla roku 1063 na žádost [[Seznam pražských biskupů a arcibiskupů|pražského biskupa]] [[Šebíř]]e vydělením z [[Arcidiecéze pražská|pražské diecéze]] a zahrnovala území celého [[Markrabství moravské]]ho. Prvním bezpečně doloženým biskupem olomouckým je [[Jan I. (biskup olomoucký)|Jan I. (Břevnovský)]] ({{vjazyce|de}} ''Johann I. von Brenau'', biskupem [[1063]]–[[1085]]). Nejvýznamnějším postavou následujícího období byl [[Jindřich Zdík]] (1126–1150), který za podpory [[České knížectví|českých knížat]] vůči [[Moravské přemyslovské úděly|moravským údělným Přemyslovcům]] zajistil olomoucké diecézi materiální a právní ([[Imunita (právo)|imunita]]) zabezpečení a tím i její významné církevní a politické postavení. Zdík přenesl sídlo biskupství k nově vysvěcenému [[Katedrála svatého Václava|chrámu sv. Václava]], při kterém zřídil [[Metropolitní kapitula u svatého Václava v Olomouci|kapitulu]] a [[Zdíkův palác|románský biskupský palác]]. Po povýšení [[Arcidiecéze pražská|pražské diecéze]] na arcidiecézi [[1344]] jí byla olomoucká diecéze podřízena, společně s nově založenou [[Diecéze litomyšlská|diecézí litomyšlskou]]. Olomouckými biskupy tehdy byly významné osobnosti z okruhu [[Karel IV.|Karla IV.]], [[Jan Očko z Vlašimi]] a [[Jan IX. ze Středy|Jan ze Středy]].
