Wikipedie

Sokol (spolek): Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m ne kapitálky
HeruGil (diskuse | příspěvky)
556 editací
m Oprava textu (pevné mezery). Změna přítomného času na minulý. Změna formulace. Oprava překlepu.
Řádek 75:
Na vznik českého Sokola měli od samého počátku značný vliv zastánci českého národního uvědomění a radikální mimoparlamentní politici. Tento vliv byl nepřehlédnutelný i při prvním složení spolkového výkonného výboru.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Na zakládající valnou hromadu se dostavilo 75 členů. I když byl starostou zvolen [[Jindřich Fügner]] a místostarostou (později náčelníkem) [[Miroslav Tyrš]], přesto ve výboru od začátku převažovali vlivní politici a národovci: [[Národní strana svobodomyslná|mladočeši]] hrabě [[Rudolf Thurn-Taxis]] (zakladatel [[Hlahol pražský|Hlaholu]] a mecenáš českého národního života), [[Emanuel Tonner]] (politik), MUDr. [[Eduard Grégr]], JUDr. [[Julius Grégr]] (hlavní postavy [[Národní listy|Národních listů]]), [[Rudolf Skuherský]] (profesor a bojovník za zrovnoprávnění češtiny s&nbsp;němčinou), dále vlastenec [[Ferdinand Pravoslav Náprstek|Ferdinand Fingerhut]] (Náprstek), JUDr. [[Tomáš Černý (politik)|Tomáš Černý]] (politik a obhájce v&nbsp;politicky motivovaných trestních řízeních proti redaktorům Národních listů a Pokroku), kteří se snažili Sokolu vtisknout charakter nacionálního hnutí. Z&nbsp;dvanácti členů rady mohl prokázat tělovýchovné zkušenosti jen Miroslav Tyrš, Jan Kryšpín, František Písařovic a Tomáš Černý.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /><ref name="1862-1938">WAIC Marek: Sokol v&nbsp;české společnosti 1862-1938. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, Fakulta tělesné výchovy a sportu, 1997. 209 s. ISBN 80-238-3287-5.</ref> U&nbsp;zrodu Sokola stáli i [[Josef Mánes]], [[Jan Neruda]], [[Jan Evangelista Purkyně|J. E. Purkyně]] či [[Karolina Světlá]].<ref name="150 let Sokola, Mgr. Jarmila Šikolová, Ing. Vladimír Prchlík, doc. Vratislav Preclík">Podvečer Masarykova demokratického hnutí v&nbsp;[[Divadlo Kolowrat|Divadle Kolowrat]] 9. května 2012</ref> Proto také, jak tvrdí sportovní historik PhDr. [[Marek Waic]], „první veřejné vystoupení národní pouť na [[Říp]] (1862) zorganizované mladočechy za účasti [[Rudolf Thurn-Taxis|Thurn-Taxisova]] [[Hlahol pražský|Hlaholu]] mělo silný politický podtext. Tyrš s&nbsp;Fügnerem se museli na přání všech členů podvolit a zúčastnit”.<ref name="Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace" />
 
Cvičení [[Sokol Pražský|Sokola]] pod vedením Tyrše a jeho cvičitelů se rozběhla v&nbsp;soukromém ústavu Jana Malypetra, potom v&nbsp;budově Apolla v&nbsp;[[Ječná|Ječné ulici]] a po výpovědi nájemní smlouvy v&nbsp;dubnu 1863 se Jindřich Fügner rozhodl zakoupit pro spolek parcelu, na které architekt [[Vojtěch Ignác Ullmann]] navrhl novorenesanční budovu tělocvičny. V&nbsp;prosinci 1863 byla tělocvična v&nbsp;[[Sokolská|Sokolské ulici]] čp. 1437 uvedena do provozu a Fügner uzavřel s&nbsp;výborem tělocvičné jednoty nájemní smlouvu o&nbsp;každodenním užívání od 18 hodin do půlnoci. Po své smrti ji pak Sokolu odkázal.<ref>Výstava Pod křídly Sokola - [http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vystavy/sokol/panel04.pdf Sokol v&nbsp;prvních letech existence]</ref> Tyršova tělocvičná soustava vycházela z&nbsp;antiky, proto se také její součástí od počátku staly běh, skoky, hod diskem, hod oštěpem, box a zápas. V&nbsp;letech 1867 – 1869 přidal Tyrš soutěže v&nbsp;atletice (běh, skok do výšky, skok o&nbsp;tyči, skok do dálky) a ve vzpírání. Nářaďové cvičení přibylo až v&nbsp;roce 1871. V&nbsp;roce 1865 se objevujeobjevilo u&nbsp;dvou jednot plavání, veslování a boxování, v&nbsp;jedenácti se zápasilo, sedm jednot zavedlo šermování a jedna se věnovala bruslení. Postupně přibyla střelba v&nbsp;pěti a jízda na koni. Úpolové cvičení mělo značnou oblibu. České tělocvičné názvosloví a tělocvičnou soustavu vydal Tyrš v&nbsp;roce 1873 v&nbsp;díle „Základové tělocviku”.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" />
[[Soubor:Sokol telocvicna jednota slovan1899.jpg|náhled|Tělocvičná jednota Slovan 1899]]
Řádek 87:
 
=== Hasičství a křesťanské tradice ===
Tak jako u&nbsp;německých turnerů, pod jejichž spolky vznikaly uskupení „Turner-feuerwehr”, docházelo také v&nbsp;českém Sokole ke slučování sokolství s&nbsp;hasičstvím. Zejména v&nbsp;době, kdy se v&nbsp;Sokole projevila krize a zájem o&nbsp;cvičení upadal. V&nbsp;roce 1868 schválil výbor pražského Sokola pod heslem „Kdo hasič, ten sokol“ hasičská cvičení do své činnosti. V&nbsp;roce [[1875]] bylo evidováno 71 sokolských jednot se 7&nbsp;812 členy, z&nbsp;nichž cvičilo pouze 1&nbsp;156 sokolů.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Některé jednoty se v&nbsp;letech 1874-1876 přetvořily do spolků hasičsko-tělocvičných. Od roku 1876 vycházela v&nbsp;časopise „Sokol“ rubrika „Hasičství“. Miroslav Tyrš proti tomuto spojení později ostře vystupoval a v&nbsp;roce 1882 se hasičství od Sokola oddělilo.<ref>Stanislav Málek: Z&nbsp;historie požární ochrany (Aus der Geschichte des Brandschutzes), vydalo ČSPO, Říčany, 1961. Jakub Alois Jindra: Česká literatura hasičská (Tschechische Feuerwehrliteratur), vydáno vlastním nákladem v&nbsp;Táboře, 1893.</ref> Zrovna tak jako turnerské spolky světily sokolské jednoty své prapory (90 %), účastnily se církevních slavností, procesí ve svátky [[Slavnost Těla a Krve Páně|Božího Těla]] a [[Vzkříšení]], vítaly biskupy, světily své tělocvičny. Obrat nastal až za vlády [[Vláda Eduarda Taaffeho|Eduarda Taaffeho]], po [[Kazimír Felix Badeni|Badeniho]] volební úpravě a [[Badeniho jazyková nařízení|jazykových nařízeních]], zejména po roce 1897.<ref> URBAN Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982.</ref> Jazyková nesnášenlivost, vyvolaná tím, že by se němečtí úředníci měli naučit češtinu, působilavyvolávala zejména v pohraničí agresivitu vůči českému obyvatelstvu. To se promítlo i do náboženských sporů. Náboženská nesnášenlivost sokolů nakonec vyústila v&nbsp;založení katolického tělovýchovného spolku [[Orel (spolek)|Orla]].
 
{{Citace|Dne 6. září 1883 světil „Sokol" v&nbsp;[[Chotěboř]]i spolkový prapor a slavnostním řečníkem byl [[František Ladislav Rieger|Frant. Lad. Rieger]]. Přirovnávaje ve své řeči Sokolství k&nbsp;rytířstvu pravil: „Nesmím pominouti i toho, že za povinnost křesťanského rytíře pokládali vřelou úctu k&nbsp;Bohu a že za víru i životy své v&nbsp;oběť přinášeli. V&nbsp;tomto duchu jevilo se starověké rytířstvo za nejušlechtilejšího rozvoje svého, a přeji si, abyste i Vy, jako praví, novověcí rytířové, tímtéž duchem byli vedeni a těchže šlechetných úkolů dbali. Kéž jako praví rytíři křesťanští v&nbsp;duchu nejslavnějších dob naší historie, všude stanete se zastánci pravdy.”
Řádek 135:
 
=== Zavedení župního systému a centrální organizace ===
Základním nedostatkem sokolských jednot byla chybějící organizační struktura. V&nbsp;roce 1884 se konala regionální shromáždění, která se zabývala zavedením župního zřízení podle vzoru německých turnerů.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Ještě téhož roku vznikly první tři župy v&nbsp;Čechách, v&nbsp;roce 1885 následovaly další čtyři a v&nbsp;roce 1889 už fungovalo deset žup. V&nbsp;roce 1901 vzrostl počet žup v&nbsp;Čechách na 25, na Moravě a Slezsku na 11, přičemž Praha a Vídeň tvořily samostatnou župu.<ref>Pamětní list IV. sletu, Praha 1901</ref> Nové vesnické sokolské jednoty vznikaly jako sokolské čety pod patronací některé mateřské jednoty. Župní organisační systém se okamžitě odrazil na vzrůstající členské základně a počtu sokolských jednot.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Pozitivní dopad na nárůst členské základny měla i nově zavedená přednášková činnost a vzdělávání cvičitelů. V&nbsp;roce 1889 se podařilo župy se sokolskými jednotami (Krkonošská župa, Podkrkonošská župa, župa Havlíčkova, župa Plzeňská, župa Podřipská, župa Fügnerova, župa Tyršova, Středočeská župa, Východočeská župa, župa Žižkova a Sokol pražský) zastřešit pod centrální organizaci „Česká obec sokolská” (první starosta JUDr. [[Jan Podlipný]]), v&nbsp;roce 1892 vznikla centrální organizace „Moravsko-slezská obec sokolská” a v&nbsp;roce 1904 se obě organizace spojily do „České obce sokolské”.<ref>Výstava Pod křídly Sokola - [http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vystavy/sokol/panel07.pdf Sokolové, sokolky a Česká obec sokolská]</ref> V&nbsp;listopadu 1869 si ženy pod záštitou Miroslava Tyrše založily „Tělocvičný spolek paní a dívek pražských” v&nbsp;čele se [[Sofie Podlipská|Sofií Podlipskou]], ale na všesokolském sletu cvičily ženy teprve až v&nbsp;roce 1901. Na začátku 90. &nbsp;let 19.&nbsp;století se započalo v&nbsp;Sokole s&nbsp;tělesnou výchovou žactva a dorostu.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" />
 
=== Jízda sokolská ===
V&nbsp;roce 1880 přijel Tyrš k&nbsp;odhalení pomníku [[Jan Hus|Mistra Jana Husa]] v&nbsp;[[Čáslav]]i (budova pro dobročinné účely) v&nbsp;čele sokolů na bělouši. Roku 1891 na II. všesokolském sletu vystupoval už první jezdecký odbor v&nbsp;Praze, v&nbsp;jehož čele stál [[Otto Tille]]. Jezdecké odbory fungovaly pod jezdeckou župou sokolskou, která byla v&nbsp;roce 1910 přejmenována na Jízdu sokolskou. Jak před rokem 1910 tak i po válce existovaly jezdecké odbory i vnbspv&nbsp;rámci jednot, aniž byly součástí této župy.
 
{{Citace|Kroj se skládal se znbspz&nbsp;čapky snbsps&nbsp;pérem a růžicí snbsps&nbsp;monogramem. Dále byla součástí kroje kajda, kalhoty šité podle vzoru jezdeckých kalhot, tzn. na knoflíčky knbspk&nbsp;zapínání, na lýtkách úzké a naopak široké na stehnech. Další součástí kroje byl pásek snbsps&nbsp;monogramem a vysoké jezdecké boty snbsps&nbsp;rovnými ostruhami. Ke slavnostním příležitostem se užívaly bílé rukavice ze srnčí nebo jelení kůže a naopak knbspk&nbsp;cestování se užívaly rukavice tmavé. Rákoska měla být hladká, bez ozdob a asi 70 cm dlouhá. Co se týče koňského postroje, i ten měl svůj povinný vzhled. „Ohlavec“ měl být tmavý znbspz&nbsp;přírodní kůže, doplněný dvěma otěžemi. Čelenky musely být červenobílé se šikmým širokým pruhováním a sedlo hladké snbsps&nbsp;plstěnou podložkou. Další součástí byla slavnostní červená pokrývka snbsps&nbsp;našitými bílými monogramy Sokol.|Paměti jezdeckého odboru tělocvičné jednoty Sokol vnbspv&nbsp;Turnově<ref>SOkA Semily, Sokol-TJ Turnov, Paměti jezdeckého odboru tělocvičné jednoty Sokol vnbspv&nbsp;Turnově, invent. č. 5, s. 40</ref>}}
 
=== Všesokolské slety ===
Řádek 153:
Na první „výzvědy” ke svým německým rivalům se Scheiner vydal v&nbsp;roce 1885 a to na slavnost Německého turnerstva do Drážďan.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Od 8. do 9. června 1889 se sokolové účastnili (za značného zájmu rakouských úřadů) 15. francouzské tělovýchovné slavnosti v&nbsp;[[Paříž]]i a mezi hostujícími soutěžícími obsadil Pražský Sokol (Bloudek, Březina, Fiedler, Hyánek, Hron, Pechan a Potůček pod velením Grumlíka) první tři místa. V&nbsp;roce 1892 Sokol navštívil [[Nancy]], 1894 [[Lyon]], 1895 [[Périgueux]], 1900 [[Paříž]], 1901 [[Nice|Nizzu]], 1902 [[Le Mans]] a 1904 [[Arras]].<ref>Ottův slovník naučný - Sokol</ref>
 
Menší delegace českého Sokola hostovala 28.- – 31. července 1889 na turnerské slavnosti DT (Turnfest der deutschen Turner) v&nbsp;[[Mnichov]]ě, kde úkol porovnat organizaci Německého turnerstva a českého Sokola měli Kožíšek s&nbsp;Pechanem. Získané poznatky hodlal Sokol využít pro oživení Sokola.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Z&nbsp;dalších německých návštěv lze jmenovat turnerské slavnosti: 1894 ve [[Vratislav (město)|Vratislavi]], 1898 v&nbsp;[[Hamburk]]u, 1903 v&nbsp;[[Norimberk]]u, 1908 ve [[Frankfurt nad Mohanem|Frankfurtu]] a 1913 v&nbsp;[[Lipsko|Lipsku]].<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" />
 
Ani slovanské země nebyly zanedbávány. V&nbsp;roce 1888 to byla návštěva [[Lublaň|Lublaně]], v&nbsp;roce 1892 se zúčastnili čeští sokolové oslavy k&nbsp;25. výročí založení Sokola ve [[Lvov]]ě, 1897 směřovali do [[Celje]], v&nbsp;roce 1903 opět do Lvova a 1904 do Lublaně.<ref>Ottův slovník naučný - Sokol</ref> Představenstvo ČOS vysílalo také české cvičitele do [[Ruské impérium|Ruska]], kde zastávali pozici učitelů na středních a důstojnických kadetních školách. Rusové pozvedávání slovanského sebevědomí skrze zakládání českého Sokola neměli zapotřebí a ani o&nbsp;něj zpočátku nestáli. Navíc Sokolu v&nbsp;Rusku konkurovali němečtí turneři. První sokolská uskupení proto vznikala mezi [[Volyňští Češi|volyňskými Čechy]].<ref name="Tělovýchova a sport ve službách české národní emancipace"/>
Řádek 166:
V&nbsp;[[Německé císařství|Německém císařství]] založila česká menšina první Sokol v&nbsp;roce 1889 v&nbsp;[[Drážďany|Drážďanech]]. Následovaly sokolské spolky v&nbsp;[[Hamburk]]u (1891), [[Lipsko|Lipsku]] (1892), v&nbsp;[[Berlín]]ě (1893) a [[Norimberk]]u (1898), Turnverein „Jungmann“ v&nbsp;[[Pirna|Pirně]] (1903), Turnverein „Slovan“ v&nbsp;[[Mnichov]]ě (1892) a Turnverein „Pokrok“ v&nbsp;[[Augsburg]]u. Ve dnech 29. a 30. května 1898 se konala v&nbsp;Berlíně na Wilhelmstraße slavnost k&nbsp;5. výročí založení českého Sokola, které se účastnili zástupci z&nbsp;[[Vídeň|Vídně]], [[Liberec|Liberce]], [[Praha|Prahy]], [[Lipsko|Lipska]] a [[Drážďany|Drážďan]]. K&nbsp;10. výročí založení berlínského Sokola se konala slavnost ve dnech 31. května a 1. června 1903.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" />
 
V&nbsp;roce 1863 vznikly první sokolské spolky v&nbsp;Polsku, Chorvatsku, Srbsku a Slovinsku ([[Lublaň]] 1863 „Južni Sokol”, [[Lvov]] 1867, [[Záhřeb]] 1874, [[Bělehrad]] 1891, [[Poznaň]] 1893), v&nbsp;roce 1866 v&nbsp;Rakousku ([[Vídeň]] 1867)<ref>Dějiny Sokolské župy Rakouské - [http://www.sokol-wien.at/sokol-wien/Sokol_v_Rakousku.html 25. sokolská jednota]</ref> a o&nbsp;rok později ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]], od roku 1870 zakládali čeští cvičenci Sokoly v&nbsp;Rusku ([[Tbilisi]] 1898), rok 1879 odstartoval zakládání Sokola v&nbsp;[[Bulharsko|Bulharsku]] ([[Sofie]] 1879), 1889 v&nbsp;Německu, 1891 ve Francii ([[Paříž]])<ref group="pozn.">V Paříži vznikla pobočka Sokola v&nbsp;roce 1891. Spolu se sociálně-demokratickým spolkem Rovnost založili Prozatímní výbor, který mimo jiné usiloval o&nbsp;vytvoření vlastní vojenské jednotky dobrovolníků. Díky jeho úsilí a díky podpoře některých francouzských známých osobností (velmi se angažoval například [[Ernest Denis]]) vznikla 31. 8. 1914 [[rota Nazdar|česká 1. rota praporu C 2.pochodového pluku Cizinecké legie]].</ref>, 1896 v&nbsp;[[Uhersko|Uhersku]], 1903 v&nbsp;[[Anglie|Anglii]], 1908 v&nbsp;[[Argentina|Argentině]] a 1910 v&nbsp;[[Dánsko|Dánsku]]. Poslední Sokol před první světovou válkou byl založen v&nbsp;roce 1911 v&nbsp;[[Kanada|Kanadě]].<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Polský Sokol se ale od [[panslavismus|panslavistické]] myšlenky distancoval ([[Listopadové povstání]] a [[Lednové povstání]]) a šel vlastní cestou. Z&nbsp;tohoto důvodu se také [[Halič|haličtí]] sokolové odmítli účastnit prvního všeslovanském sletu v&nbsp;roce 1907 a společně s&nbsp;rusko-polskými a slezskými Sokoly zaměřili pozornost na polské tělovýchovné setkání ke 40. výročí haličského Sokola 29.- – 30. června 1907 ve Lvově.<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> <ref>Bericht über den Sokoltag in Lemberg vom 29. – 30. Juni 1907, GstA Berlin, S. 8. {{de}}</ref> V&nbsp;roce 1908 se za starosty ČOS JUDr. [[Josef Scheiner|Josefa Scheinera]] čeští sokolové připojili ke „[[Svaz Slovanského sokolstva|Svazu slovanského sokolstva]]”<ref>V&nbsp;roce 1905 byl založen Svaz slovanského sokolstva (ENCYKLOPÉDIA SLOVENSKA 1981, 540).</ref> a v&nbsp;roce 1910 sdružil „[[Svaz ruského sokolstva]]” spolky v&nbsp;[[Oděsa|Oděse]], [[Moskva|Moskvě]] a [[Tbilisi]].<ref name="Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren" /> Na 1. sjezdu ruských
sokolských organizací z&nbsp;Československa a [[Jugoslávie]] byl v&nbsp;prosinci roku 1923 v&nbsp;místnosti pražského Sokola založen [[Svaz ruského sokolstva v&nbsp;zahraničí]].<ref>Šrámková Petra: Volnočasové organizace dětí a mládeže ruské emigrace v&nbsp;meziválečném Československu na podkladech dobového periodického tisku. Magisterská diplomová práce. Olomouc 2015.</ref>
 
Řádek 254:
 
==== Hraničářský tisk ====
Sokolskou agendu &nbsp; menšinovou otázkou přebíraly hraničářské listy a tiskoviny. Například v&nbsp;Krkonošské župě vydávala [[Národní jednota severočeská]] „Trutnovský věstník”, „Český Sever”, „Stráž severu” nebo „Naše menšiny”. Listy „Naše menšiny” byly orgánem odborů Národní jednoty severočeské, [[Ústřední matice školská|Ústřední matice školské]] a sokolských jednot severovýchodních Čech. Rubrika «Sokolstvo a menšiny» (popř. Sokol v&nbsp;pohraničí) přebírala skoro všechnu sportovní a tělovýchovnou národnostní agendu (další rubriky: Z&nbsp;redakce a administrace, Z&nbsp;našich menšin, Menšinová práce – Věstník NJS, Letem menšinovým světem, Různé zprávy, Hraničářský film, Dobré knihy, Literatura, Menšinová literatura, Literatura dětská, Lidovýchova, Historický kalendář, Menšinové školy, Národní hospodář či Turistika a zimní sporty, kam přispíval [[Klub československých turistů]]).<ref name="Naše menšiny" />
 
{{Citace|„Pohraničí nutno kolonizovat Čechy – dávat tam zaměstnance spolehlivé a finančně nezávislé, bránit sňatkům s&nbsp;Němkami, nebát se prostě falešně vykládaného slova čechizace.“|Úryvek z&nbsp;Hraničářské rezoluce, Naše Menšiny 1935.<ref>Naše menšiny, 1935, roč. XV., č. 7, s. 119-120</ref>}}
Řádek 278:
Na základě vládního nařízení č. 270/1936 Sb. ze dne 23. října 1936 vznikla [[Stráž obrany státu]] (SOS), do které vstupovali i sokolové.<ref group="pozn.">Podle vládního nařízení tvořili jednotky SOS státně spolehliví jednotlivci, příslušníci četnictva, policejních strážních sborů, obecní stráže bezpečnosti a vojenské osoby, příslušníci finanční stráže a osoby mající postavení jiné veřejné stráže (Sokol, střelecké jednoty, [[Republikanische Wehr|Rote Wehr]]), jiní zaměstnanci státu (Československých státních drah), ústavů, podniků a fondů státních nebo státem spravovaných a zaměstnanci veřejnoprávních korporací, ústavů podniků a fondů.</ref><ref>[http://hranicari.eu/index.php/pohranicni-straz/555/pred-mnichovem/jednotky-sos SOS]</ref><ref>[http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=6690&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 Vládní nařízení ze dne 23. října 1936 o&nbsp;stráži obrany státu]</ref> Od roku [[1937]] pomáhaly jednotky SOS obecním a městským úřadům při branném nácviku v&nbsp;sokolovnách, zejména při zacházení s&nbsp;plynovými maskami.<ref group="pozn.">Zřízení Civilní protiletecké obrany (1935, 1937), v&nbsp;rámci níž byli obyvatelé vybaveni plynovými maskami, prošli různými kurzy a cvičeními.</ref><ref group="pozn.">1. 9. 1937 začal platit Zákon o&nbsp;branné výchově, kterým se zaváděla branná výchova jako povinný předmět do škol. Branná výchova byla povinná pro muže i pro ženy, branný výcvik pouze pro muže.</ref> Zákon č. 75 z&nbsp;8.&nbsp;dubna 1938 doplnil zákon o&nbsp;ochraně a obraně proti leteckým útokům v&nbsp;návaznosti na možné ohrožení ČR Německem. Po vyhlášení částečné mobilizace v&nbsp;květnu 1938 narukovali i sokolové.<ref name="Sokol v&nbsp;letech 1937-1939" /><ref>[http://www.rok1938.cz/republika-ceskoslovenska/obrana-vlasti-/ Obrana vlasti]</ref> Od začátku září 1938 byla ČOS v&nbsp;pohotovosti. Jednoty v&nbsp;pohraničních oblastech měly za úkol likvidovat závažné dokumenty a připravit evakuaci nejohroženějších sokolů, popřípadě sokolského majetku.<ref name="Sokol za protektorátu" />
 
V&nbsp;polovině září zřídilo vedení ČOS ve spolupráci s&nbsp;Ministerstvem sociální péče, [[Dělnická tělocvičná jednota|Svazem dělnických tělocvičných jednot]], [[Orel (spolek)|Orlem]] a [[Český červený kříž|Československým červeným křížem]] sokolská střediska s&nbsp;ústředím v&nbsp;Tyršově domě, která organizovala péči o&nbsp;uprchlíky (ubytování, zaměstnání), převoz majetku Sokola, Orla a DTJ a hlídky na [[Praha-Smíchov (nádraží)|smíchovském]], [[Praha hlavní nádraží|Wilsonově]], [[Praha Masarykovo nádraží|Masarykově]] a [[Nádraží Praha-Těšnov|Denisově nádraží]]. Po pádu [[Třetí vláda Milana Hodži|Hodžovy vlády]] jmenoval prezident Beneš [[Vláda obrany republiky|vládu gen. Jana Syrového]]. Ministrem bez portfeje se stal starosta ČOS [[Stanislav Bukovský]]. K&nbsp;[[Všeobecná mobilizace v roce 1938|všeobecné mobilizaci]] došlo 23. září 1938. I.-IV. pásmo českého, moravského a slezského pohraničí obsadila německá branná moc mezi 1.- a 7. říjnem 1938, V. pásmo do 10. října 1938. Vedení ČOS rozeslalo 1. října 1938 spěšný dotazník, ve kterém nabádalo neopouštět zabíraná území a ve dnech 2.-10. října převážel Sokol nákladními auty majetek zabraných jednot. Dne 22. října 1938 odešel exprezident Beneš do exilu a 25. října vydala vláda nařízení o&nbsp;otázkách státního občanství a opce, které upravovalo nabývání domovského práva.<ref name="Sokol za protektorátu" /> V&nbsp;obsazených územích zůstalo 452 384 českých občanů v&nbsp;Čechách a 64&nbsp;7449 na Moravě.<ref name="Naše menšiny">Štěpánová Marie: Naše menšiny (později Naše hranice), meziválečný časopis podporující českou menšinu v&nbsp;národnostně smíšených oblastech severovýchodních Čech, Institut komunikačních studií a žurnalistiky, 2015</ref>
 
{{Citace|Je naléhavou potřebou národní i státní, aby občané české národnosti, až se dozví, že jsou v&nbsp;tzv. plebiscitním území, byli přímo varováni před opuštěním tohoto území. Je zapotřebí je informovati, že jim bude poskytnuta v&nbsp;době plebiscitu naše i mezinárodní ochrana a je nutno působit na jejich rozvahu ... Odchodem před plebiscitem by zavinili ztrátu i tohoto území s&nbsp;převážnou většinou našeho obyvatelstva.|Oběžník ČOS 1. října 1938<ref name="Sokol za protektorátu" />}}
Řádek 288:
[[Soubor:Slovakia_borderHungary.png|250px|vpravo|náhled|Žluté a Červené plochy představují územní ztráty Slovenska v&nbsp;důsledku [[Mnichovská dohoda|Mnichovské dohody]] a [[První vídeňská arbitráž|První vídeňské arbitráže]]. Žlutě vyznačené území připadlo [[Nacistické Německo|Třetí říši]] a červené [[Maďarsko|Maďarsku]], připojeny byly v&nbsp;průběhu listopadu 1938]]
 
Nejčastější příčinou narůstajících problémů na [[Slovensko|Slovensku]] se stalo náboženství. Český [[ateismus]] nebo oslava svátku „arcikacíře“ [[Jan Hus|Jana Husa]] byla pro slovenské katolíky nepřípustná.<ref name="Češi v&nbsp;Žilině" /> Negativně se stavěli Slováci také k&nbsp;otázce odluky církve od státu. Problémy jazykové nevyřešil ani jazykový zákon č. 122/1920 Sb. Předsednictvo ministerské rady vydalo v&nbsp;červenci 1922 jednotlivým ministerstvům nařízení o&nbsp;povinnosti českých úředníků naučit se Slovenskyslovensky a v&nbsp;roce 1925 museli čeští úředníci skládat ze slovenštiny zkoušku. Praxe byla ale zcela jiná. Ještě v&nbsp;roce 1927 prezídium ministerstva veřejných prací v&nbsp;[[Bratislava|Bratislavě]] vyzývalo k&nbsp;dodržování užívání slovenštiny. Český jazyk upřednostňovalo zejména vojsko a četnictvo.<ref name="Češi v&nbsp;Žilině" />
 
Zvláštní zákon také zajišťoval ve státní správě přednostní místa [[Československé legie|legionářům]]. Vzhledem k&nbsp;tomu, že jim povětšinou chybělo středoškolské vzdělání a slovenských legionářů nebylo ani 10% z&nbsp;celkového počtu, obsazovali místa zřízenců, školníků, vrátných atp. zase čeští legionáři. Z&nbsp;druhého sčítání lidu v&nbsp;roce 1930 vyplynulo, že ze 120&nbsp;926 Čechů žijících na Slovensku jich 23&nbsp;911 pracovalo ve veřejné správě, soudnictví a státní správě, v&nbsp;resortu železnic, školství a poštovní službě a 20&nbsp;652 Čechů připadalo k&nbsp;vojenského sektoru.<ref name="Češi v&nbsp;Žilině">Sedláčková Michala: Češi v&nbsp;Žilině v&nbsp;letech 1918-1938, Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, diplomová práce 2007</ref>
Řádek 304:
[[Soubor:Sokolovna Holice 1915.jpg|náhled|[[Sokolovna (Holice)|Sokolovna a kulturně-společenské středisko]] v&nbsp;[[Holice|Holicích]] z&nbsp;roku 1915, architekt: [[Otakar Novotný]]]]
[[Soubor:Bakov nad Jizerou - sokolovna (2).JPG|náhled|Sokolovna v&nbsp;[[Bakov nad Jizerou|Bakově nad Jizerou]] z&nbsp;roku 1926, architekt: [[Oldřich Liska]]]]
Okupační moci považovaly ČOS, legionářské spolky a [[Český skauting|Skaut]] (či podobné organizace) za nepřátelské a narušující začlenění [[Protektorát Čechy a Morava|protektorátu]] do říše. Na konci jara 1939 se začalo o sokolské špičky intenzivně zajímat [[gestapo]], které v&nbsp;rámci likvidace [[Obrana národa|Obrany národa]] v&nbsp;letech 1939 -– 1940 zjistilo, že řada členů Sokola je zapojena do [[Československý odboj (1939–1945)|odboje]] a že vojenské velení se Sokolem počítá jako se svou zálohou pro období převratu.<ref name="Sokol za protektorátu" /> Dne 1. září 1939 [[Karl Hermann Frank]] odstartoval pod krycím názvem [[Akce Albrecht I.|Aktion Albrecht der Erste]] preventivní zatýkání představitelů českého veřejného života a sokolských žup a jednot (2 000 osob).<ref>Brandes Detlef: Die Tschechen unter Deutschen Protektorat, Teil I: Besatzungspolitik, Kollaboration und Widerstand im Protektorat Böhmen und Mähren bis Heydrichs Tod (1939-1942), München, Wien 1969, str. 48.</ref> Na podzim 21. října 1939 vydal říšský protektor výnos o&nbsp;zákazu vytápění tělocvičen. V&nbsp;polovině ledna 1940 rozesílal [[Palác Michny z Vacínova|Tyršův dům]] všem sokolským jednotám nařízení o&nbsp;zákazu užívání názvů upomínajících na státoprávní poměry bývalé republiky Československé a název organizace byl upraven na „Českou obec sokolskou”.<ref name="Sokol za protektorátu" />
 
=== Zastavení činnosti Sokola ===
Řádek 317:
Po [[Atentát na Heydricha|atentátu na Heydricha]], vyhlášení výjimečného stavu nad celým územím protektorátu a zahájené [[Heydrichiáda|heydrichiádě]] zpracovala úřadovna gestapa v&nbsp;Praze závěrečnou zprávu o&nbsp;ilegální sokolské organizaci [[Obec sokolská v odboji|Jindra]] a podrobnou analýzu sokolského odboje. Rozbité sokolské skupiny kontaktovaly [[Petiční výbor Věrni zůstaneme]], [[Obrana národa|Obranu národa]] a splynuly s&nbsp;kruhy bývalých legionářských svazů, hasičských spolků, církví a nově budovanými organizacemi.<ref name="Sokol za protektorátu" /> V&nbsp;říjnu [[1944]] seskočili čtyři sovětští parašutisté a jimi založené odbojové skupiny nesly názvy „Mistr Jan Hus“ a „Dr. Miroslav Tyrš“. Jména záměrně vybraná v&nbsp;tradici Sokola, jelikož antipatie ke [[komunismus|komunismu]] a [[Sovětský svaz|Sovětskému svazu]] na území bývalého [[Československo|Československa]] převládaly a obyvatelstvo se mělo na základě názvu s&nbsp;odbojem identifikovat.<ref>Brandes: Die Tschechen unter Deutschem Protektorat II (1975) 101.</ref>
 
Počet sokolských členů v&nbsp;odboji není znám, zrovna tak není jasné, zda k&nbsp;odboji vyzývali přední funkcionáři. Je však známo, že členem Sokola byl [[Jozef Gabčík]], který se podílel 4. června [[1942]] na atentátu na [[Reinhard Heydrich|Heydricha]].<ref>[http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vystavy/sokol/panel28.pdf Sokol Resistance and ANTHROPOID]</ref> V&nbsp;letech 1939 -– 1945 bylo vězněno 11 611 členů ČOS, z&nbsp;toho popravenozavražděno 1 212. Jinak zemřelo dalších 2&nbsp;176.<ref name="Sokol za protektorátu" /> V&nbsp;koncentračním táboře skončil i tehdejší starosta Československé obce sokolské lékař [[Stanislav Bukovský]]. Během [[Pražské povstání|Pražského povstání]] 5.–8 – 8. května [[1945]] našlo smrt dalších 589 sokolských příslušníků.<ref>Krátky: Tschechoslowakei. In: Ueberhorst (Hg.), Geschichte der Leibesübungen (1976) 322 a Brandes, Die Tschechen unter Deutschem Protektorat II (1975) 61.</ref><ref name="Handschuh" />
 
Dějiny a [[ideologie]] Sokola byly nacistům velmi dobře známé, také proto byla likvidace protiněmecké, antifašistické tělovýchovné organizace pro nacisty prioritou. Částečnou odpověď na otázku, proč mohl Sokol existovat ještě více jak dva roky po zřízení Protektorátu, lze najít v&nbsp;článku časopisu „Volk und Leibeserziehung“ z&nbsp;července [[1941]] od Wilhelma Welwarského, pocházejícího ze [[Sudety|Sudet]]. Welwarský vyzdvihuje německé kořeny [[Miroslav Tyrš|Tyrše]] a [[Jindřich Fügner|Fügnera]] a činí je zodpovědné za následné kroky a slávu v&nbsp;odkazu německého turnerství.<ref>Willi Welwarsky, Der Sokol, die völkische Turnbewegung der Tschechen (133-136 ). In: Volk und Leibeserziehung 7/1941 (Jahrgang 7, Berlin 1941) 133.</ref><ref>Citace z&nbsp;článku: „Und eine besondere Schicksalsfügung wollte es, dass den Tschechen dort, wo aus ihren eigenen Reihen kein Führer entstand, deutsches Blut zuströmte und die Lücken füllte. So wurden auch zwei Deutschblütige, Tiersch und Fügner die Begründer des Sokol.“</ref>
 
== Socialistická tělovýchova a zákaz Sokola ==
Zástupci pěti československých tělovýchovných a sportovních organizací (Československá obec sokolská, Svaz dělnických tělocvičných jednot, [[Junák – český skaut|Junák]], Čs. všesportovní výbor a komunistická [[Federace proletářské tělovýchovy]]) vydali 9. května 1945 prohlášení ke sjednocení československé tělovýchovy a pod nově založeným „Ústředním národním tělovýchovným výborem” (ÚNTV) začaly tyto organizace v&nbsp;průběhu léta 1945 zakládat „místní tělovýchovné výbory”. Komunisté Federaci proletářské tělovýchovy ale neobnovili a vstupovali do Sokola. Proto v&nbsp;září 1945 vydal ÚNTV výzvu o&nbsp;sjednocení všech tělovýchovných a sportovních organizací do „Tělovýchovného svazu Sokol”. Proti tomuto sjednocení se razantně postavily [[Orel (spolek)|Orel]], [[Československý fotbalový svaz]], mírněji pak ČOS a [[Dělnická tělocvičná jednota|Svaz DTJ]]. Po [[Vysídlení Němců z Československa|odsunu německého obyvatelstva]] získal Sokol od „Osidlovací komise ministerstva zemědělství” a za spolupráce „okresních rolnických komisí” některé objekty, které později využíval pro letní školy v&nbsp;přírodě nebo sokolské letní tábory (například 1946 sokolský tábor [[Hajnice]], 1947 usedlost čp. 119 ve [[Velká Úpa|Velké Úpě III.]], Chatu pod Světlou v Temném Dole v Maršově IV., 1948- – 1949 sokolský tábor v&nbsp;[[Obří důl|Obřím dole]]).<ref>Sokol Stěžery (osidlovací dekret č. 28/1945) - [http://hradecky.denik.cz/spolecenska_rubrika/od-vzniku-prvniho-vesnickeho-lyzarskeho-oddilu-v-polabske-nizine-uplynulo-50-let-20151101.html článek Od vzniku prvního vesnického lyžařského oddílu v&nbsp;polabské nížině uplynulo 50 let]</ref><ref>Chata v&nbsp;[[Matějovice (Dešenice)|Matějovicích]] - [http://www.obecdysina.cz/e_download.php?file=data/editor/275cs_7.pdf&original=D%C3%BD%C5%A1insk%C3%A9_historick%C3%A9_st%C5%99%C3%ADpky_Mat%C4%9Bjovice.pdf Chalupa Matějovice 10]</ref> Poválečný sokolský slet 1. ledna 1946 znamenal sice obnovení Československé obce sokolské, ale se založením „Československého tělovýchovného svazu” (ČSTS) na podzim roku 1946 také první krok k&nbsp;jednotné tělovýchově. Po [[Únor 1948|únoru]] vzal vývoj v&nbsp;Sokole rychlý spád.<ref name="Vývoj Československé tělesné kultury v&nbsp;letech 1945 - 1956">Vybrané kapitoly z&nbsp;dějin tělesné kultury - [http://eamos.pf.jcu.cz/amos/kat_tv/modules/low/kurz_text.php?id_kap=33&kod_kurzu=kat_tv_9025 Vývoj Československé tělesné kultury v&nbsp;letech 1945 - 1956]</ref>
 
Předsednictvo tzv. „Ústředního akčního výboru Národní fronty” rozhodlo 27. února 1948, že jedinou tělovýchovnou organizací bude Sokol. Všechny tělovýchovné, sportovní a turistické svazy, spolky a kluby musely povinně převést majetek a členskou základnu pod Sokol, který započal zakládat na podporu [[Klement Gottwald|Gottwalda]] akční výbory v&nbsp;sokolských jednotách a župách. XI. všesokolský slet na [[Strahov (Praha)|Strahově]] v&nbsp;létě 1948 se již konal pod taktovkou KSČ. Průvod sokolů prošel kolem tribuny s&nbsp;[[Klement Gottwald|Gottwaldem]] mlčky a s&nbsp;odvrácenou hlavou, padala i hesla jako např. „Nikdo nesmí diktovat, koho máme milovat“, čímž dávali sokolové najevo, že nastolená vláda KSČ není vítězstvím všeho lidu.<ref>[http://www.ustrcr.cz/data/pdf/vystavy/sokol/panel33.pdf XI. slet 18. června 1948]</ref> Po XI. všesokolském sletu začátkem července 1948 a po akcích při pohřbu dr. [[Edvard Beneš|Edvarda Beneše]] započalo nové vedení ČOS s&nbsp;čistkami.<ref name="Vývoj Československé tělesné kultury v&nbsp;letech 1945 - 1956" />
Řádek 348:
 
== Kritika ==
Vyhraněný [[nacionalismus]] namířený proti [[Němci|Němcům]] a konkurenční postoj se objevoval u&nbsp;Sokola od 90. let [[19. století]]. Členové Sokola se netajili ani svým odporem k&nbsp;tehdejším pořádkům [[Rakousko-Uhersko|habsburské monarchie]] a potažmo ke [[Římskokatolická církev|katolické církvi]]. Sokol reprezentoval absolutní rozchod s&nbsp;[[náboženství]]m. Sokolem uznávaný kult [[Jan Hus|Jana Husa]] byl jedním z&nbsp;hlavních důvodů pro represe ze strany katolické církve a státních orgánů. Po roce [[1910]] se objevujeobjevilo u&nbsp;Sokola vylučování členů za tzv. ''posluhu klerikálním snahám''. V&nbsp;době první republiky se Sokol prohlásil za ''nositele československého světového názoru'', který projevoval ''moralizujícími apely na národní čest''.<ref>Andreas Luh: Der Deutsche Turnverband in der Ersten Tschechoslowakischen Republik. Vom völkischen Vereinsbetrieb zur volkspolitischen Bewegung. Verlag Oldenbourg, München 2006, ISBN 3-486-58135-X, S. 222.</ref><ref name="zaver">[http://www.tjsokol-libochovice.cz/index.php?sid=26 TJ Sokol Libochovice Závěr]</ref>
 
{{Citace|Tím lze Sokolu přičíst podíl na vzniku současného materialistického ateizmu, který z&nbsp;Čech udělal jednu z&nbsp;nejméně religiózních zemí na světě. Rakouská monarchie, dosud hodnocená poněkud více kriticky než si zaslouží, vytvořila prostor koexistenci různých národů a v&nbsp;jejím rámci se mohl český národ zdárně vyvíjet.|Jakub Václav Zentner<ref name="zaver" />}}
 
Při vzniku první republiky tvořili Sokolové základ nově vznikající armády a velmi brzy se tak stal Sokol protežovanou organizací nejen ze strany [[Tomáš Garrigue Masaryk|T. G. Masaryka]], ze kterého si sokolové vytvořili nového [[Miroslav Tyrš|Tyrše]].<ref name="zaver" /> Sokolové se podíleli na čechizaci německého pohraničí a německých jazykových ostrovů a jsoubyli spoluzodpovědní s&nbsp;ostatními [[Schutzverein|českými i německými obrannými spolky]] za národnostní nesnášenlivost Čechů a Němců v&nbsp;meziválečném období.<ref name="tělovýchovy a sportu" /><ref>Ruffíni Monika, geb. Machovičová, Sivulka Juraj: Die historische Entwicklung der Sokolbewegung in Böhmen und Mähren im 19. und in der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts in Bezug auf das deutsche Turnen, Dissertation zur Erlangung der Doktorwürde durch den Promotionsausschuss Dr. phil. der Universität Bremen, Bremen, Juni 2005</ref> Kritizováno bývá i mnohem poslušnější a dobrovolně nadšené chování při komunistických třech celostátních spartakiádách v "lidově demokratickém Československu". Roubal uvádí, že „''na rozdíl od nesokolských cvičenců si totiž Sokolové byli vědomi hlubokého ideologického rozkolu mezi sokolskými a spartakiádními aktivitami, a i přes tento rozpor se dokázali nadchnout pro spartakiádní stádnost''”.<ref>Vanda Thorne: Těla v&nbsp;pohybu: Masová gymnastika jako kolektivní sociální představení, Sociální studia. Katedra sociologie FSS MU, 1/2011. S. 99–117. ISSN 1214-813X. (Roubal cit. in Waic, Roubal a Kolář 2010)</ref>
 
Po [[Sametová revoluce|sametové revoluci]] dochází k&nbsp;jisté idealizaci jak Sokola samotného tak i meziválečného Československa. Neslavné stránky sokolské historie jsou podle [[Antonín Roček|Antonína Ročka]] (jako třeba „vyřizování si politických a nejspíš i osobních účtů” při převratu 28. října 1918)<ref>Roček Antonín: Ideologická krize sokolského hnutí jako předpoklad pochopení úkolů Sokola ve třetím tisíciletí, s. 37.</ref> zamlčovány a v&nbsp;běžně dostupné literatuře není tento problém zpracován.<ref name="Participace" /> Podobná kritika zazněla na konferenci „Sokolství – občanská společnost – sjednocující se Evropa” na [[Univerzita Palackého v Olomouci|Univerzitě Palackého]] v&nbsp;[[Olomouc]]i v&nbsp;roce 2003.<ref name="Participace" />
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Sokol_(spolek)“