Verze z 15. 4. 2018, 22:46 editovat 2a00:1028:8386:4b6e:f562:220f:8abe:1154 (diskuse) Bez shrnutí editace značky: možný spam editace z Vizuálního editoru ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 5. 7. 2018, 18:21 editovat zrušit editaci Svenkaj (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé 32 305 editací doplnění díla, zdroje, upřesnění, poznámka Přejít na další porovnání →
Řádek 17: \| nk = jk01010445 }} '''Anna Auředníčková''', rozená '''Schicková''', též '''Schiková'''<ref name="soupis">[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=9354345DED2B11E294EF40618600A675&scan=1#scan1 Soupis pražských obyvatel, Schik Hynek]</ref> ([[22. leden\|22. ledna]] [[1873]], [[Praha]], [[Rakousko-Uhersko]] – [[19. červenec\|19. července]] [[1957]], [[Praha]], [[Československo]]) byla česká překladatelka, prozaička, propagátorka české kultury v zahraničí (zejména v [[Rakousko\|Rakousku]] a [[Německo\|Německu]]) a kulturní pracovnice mezi [[Češi ve Vídni\|vídeňskými Čechy]]. Roku 1928 byla vyznamenána [[Řád Bílého lva\|Československým řádem Bílého lva]].<ref name="ref1:16">{{Citace periodika \| příjmení = Vacek \| jméno = Jiří Řádek 46: == Život == Anna Schicková se narodila 22. ledna 1873 v Praze. Byla dcerou žurnalisty, politika a zakladatele [[Národní strana (1848)\|staročeských]] stranických novin ''Politik'' [[Ignát Schick\|Ignáta (Hynka) Schicka]]. Díky svému rodinnému zázemí se pohybovala ve vlasteneckém českém prostředí a dostalo se jí kvalitního obecného i jazykového vzdělání.<ref name="ref4">{{Citace periodika \| příjmení = Klínková \| jméno = Hana Řádek 63: \| issn = 0862-657X \| jazyk = česky }}</ref> ~~V roce~~Dne 22. září 1891 se v Praze provdala za advokáta [[Zdenko Auředníček\|JUDr. Zdenka Auředníčka]] ,<ref>[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=672158FC290747A3B5E69AAFFAA18AEE&scan=284#scan284 Matrika oddaných, Panna Marie Vítězná, 1879-1891, snímek 284]</ref><ref group="p">Jak vyplývá ze Soupisu pražských obyvatel, Anna Schiková byla pokřtěna až v roce 1885 v Bautzenu, ve stejný den jako její otec.[http://katalog.ahmp.cz/pragapublica/permalink?xid=9354345DED2B11E294EF40618600A675&scan=1#scan1]</ref> se kterým měla syna Zdenka (1892) a dceru Annu (1902). Kvůli onemocnění otce Zdenka Auředníčka se rodina v roce 1894 přestěhovala do [[Kutná Hora\|Kutné Hory]], kde Z. Auředníček převzal otcovu právnickou kancelář. Osudy rodiny velmi poznamenala obhajoba [[Leopold Hilsner\|Leopolda Hilsnera]], kterého Z. Auředníček obhajoval jako advokát [[ex offo]] v obou procesech v letech 1899–1900. Kvůli rozšířenému antisemitismu Zdenko Auředníček ztratil své klienty a jeho rodina byla šikanována. Na radu [[T. G. Masaryk\|T. G. Masaryka]] se proto celá rodina roku 1902 odstěhovala do [[Vídeň\|Vídně]].<ref name="ref1:15">[Vacek, 2002, s. 15.]</ref> Anna Auředníčková ve Vídni začala překládat z francouzštiny a angličtiny do němčiny, aby tak pomohla svému manželovi, jehož začátky byly velmi obtížné. Později navíc prosadila německé překlady českých autorů. V průběhu let tak přeložila desítky knih a stovky povídek a kratších textů.<ref name="ref4" /> Anna Auředníčková se účastnila krajanského spolkového života, zapojila do mezinárodního ženského hnutí a do činnosti Kulturbundu. V roce 1932 sestavila antologii české literatury ''Dreissig tschechische Erzähler''.<ref name="ref4" /> Věnovala se také dobročinné práci a zprostředkovávala zahraniční koncerty, výstavy a přednášky českých umělců. Dům rodiny Auředníčkových pravidelně hostil české umělce a politiky. Anna Auředníčková díky této své činnosti ve Vídni získala přezdívku „český konzul“.<ref name="ref4" /> Za své zásluhy o propagaci české literatury a umění v Rakousku a podporu poskytovanou českým umělcům jí byl 12. prosince 1928 propůjčen československý [[Řád Bílého lva]] 5. třídy.<ref name="ref1:16" /><ref name="ref3">{{Citace elektronické monografie Řádek 74: }}</ref> Do Československa se Anna Auředníčková vrátila až roku 1938. Za [[Druhá světová válka\|druhé světové války]] byla tři roky vězněna v [[Koncentrační tábor Terezín\|koncentračním táboře Terezín]], kam byla roku 1941 jako osmašedesátiletá odtransportována z rasových důvodů (její otec ~~byl~~i ~~pokřtěný~~ona sama jako dítě byli pokřtění [[~~Židé\|~~Žid]]<ref name="soupis"></ref>). V Terezíně za války pracovala jako ošetřovatelka starých a nemocných lidí.<ref name="ref4" /> Po válce se vrátila do Prahy a svou vězeňskou zkušenost zachytila v knize ''Tři léta v Terezíně'', vydané roku 1945.<ref name="ref1:16" /> V dalších letech se věnovala překladům a drobné publicistice pro krajany v zahraničí, postupně však upadla v zapomenutí a žila v hmotné bídě.<ref name="ref5" /> Anna Auředníčková zemřela dne 19. července 1957 v Praze.<ref name="ref4" /> Pochována byla vedle svého manžela a syna na pražských [[Olšanské hřbitovy\|Olšanských hřbitovech]].<ref name="ref1:16" /> == Dílo == * ''Dreissig tschechische Erzähler'' (Darmstädter Verlag, 1932) – antologie české literatury * ''Tři léta v Terezíně'' (Alois Hynek, 1945) === Překlady === * ''Das Absolutum oder Die Gottesfabrik'' (Karel Čapek: Továrna na absolutno, Berlín, 1924) * ''Die Hühnersteige'' (Emil Vachek: Bidýlko, Curych, 1935) * ''Und wer ist mehr'' (Václav Jelínek: A kdo je víc?, hornická veselohra, Lipsko, 1955) == Odkazy == === Poznámky === <references group="p" /> === Reference === <references />

Anna Auředníčková: Porovnání verzí