Jaromír Nečas: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
styl, fmt |
||
Řádek 63:
V letech [[1935]]-[[1938]] byl členem vlády jako [[Seznam ministrů práce a sociálních věcí Československa|ministr sociálních věcí]]. Působil také jako zástupce [[Československo|ČSR]] u Mezinárodního úřadu práce v [[Ženeva|Ženevě]]. Velmi aktivně se zapojil i do akcí na překonání světové hospodářské krize a usiloval o zmírnění [[nezaměstnanost]]i rozsáhlými investicemi, které měly vytvořit nová pracovní místa. Hodně energie věnoval modernizaci systému sociální péče. Vynikal i jako odborný publicista.
Díky svým znalostem a působení v Ženevě měl rozsáhlé styky s evropskými sociálními demokraty a ty se snažil v době [[Mnichovská dohoda|Mnichova]] zmobilizovat k akci ve prospěch republiky. Dne 15. září 1938 odcestoval z pověření prezidenta Beneše do Paříže s tajným
| příjmení = Lukeš
| jméno = Igor
Řádek 75:
| strany = 220
| isbn = 80-7260-015-X
| poznámka =
}}</ref><ref>Milan Hauner: Mnichovské dny a Edvard Beneš (in: Milan Hauner, editor: Edvard Beneš, Paměti I. Mnichovské dny, Praha 2007, s. 8, 10, 21-23, 45). Ručně psané pokyny prezidenta Beneše pro ministra Nečase (Archiv Ústavu T. G. Masaryka, Edvard Beneš, karton 248; viz Milan Hauner, editor: Edvard Beneš, Paměti III. Dokumenty, Praha, 2007, s. 187-188), dále Nečasova anglicky sepsaná zpráva z roku 1943 o vykonání mise (Remarks about the Political Events Before and After Munich, Hoover Institution Archives, Stanford University, Osuský, box 47; korespondence mezi Nečasem a Benešem (Hoover Institution Archives, Stanford University, Osuský, box 47), poválečná svědectví francouzských diplomatů a politiků (vyšetřování parlamentního výboru na konci 2. světové války, svědectví Édouarda Daladiera atd.) a někdejšího československého vyslance ve Francii Štefana Osuského (Na lži se budoucnost národa budovat nedá, in: Novina, Chicago, 1967, č. 1). Podrobnou studii o této problematice vycházející z Nečasovy anglicky psané zprávy publikoval Jonathan Zorach v East Central Europe, roč. 16, 1989, č. 1-2, s. 53-70.</ref> Po Mnichovu vystupoval proti [[nacismus|nacismu]] a se souhlasem [[odboj]]e se stal předsedou Nejvyššího cenového úřadu. Za Sociální demokracii byl i členem odbojového Politického ústředí. V lednu [[1940]] byl nucen uprchnout do [[Francie]] a odtud vedla jeho cesta do [[Londýn]]a, kde se zapojil do práce [[Prozatímní státní zřízení|exilové vlády]]. Nejprve ve funkci státního ministra a poté ministra pro hospodářskou obnovu.
| |||