Verze z 28. 4. 2016, 12:19 editovat Valdemar (diskuse \| příspěvky) Prověření uživatelé, Revertéři 64 092 editací m Editace uživatele 84.242.86.147 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je DvorapaBot ← Přejít na předchozí porovnání		Verze z 2. 7. 2018, 19:29 editovat zrušit editaci Jarka D (diskuse \| příspěvky) 4 157 editací m Sazba Přejít na další porovnání →
Řádek 133: == Umístění a počty průduchů == [[Soubor:Stomates on Chinese-fir needle.jpg\|náhled\|Na tomto listu [[ostrolistec\|ostrolistce]] (''Cunninghamia'') jsou průduchy velmi snadno patrné]] Průduchy se neomezují jen na povrch [[list]]ů, ale je možné je najít také na některých částech [[květ]]u ([[Kalich (botanika)\|kališní]] a [[Koruna (botanika)\|korunní]] lístky, [[plodolist]]y i [[tyčinka (botanika)\|tyčinky]]), na některých dalších částech květu [[Lipnicovité\|trav]] a na povrchu nezralých plodů [[Kdouloň obecná\|kdouloně]] (''Cydonia''), [[jablko\|jablka]] (''Malus domestica''), [[banán]]u (''Musa'') či [[rajče jedlé\|rajčete]] (''Solanum lycopersicum''), na vnitřní i vnější straně [[lusk]]ů i na samotných semenech [[hrách setý\|hrachu]]. Navíc se ~~nachází~~nacházejí i na orgánech laiky považovaných za listy, jako jsou [[listen]]y a [[úponek\|úponky]]. Výjimečně byly průduchy objeveny i na primárních kořenech, jako například u [[hrách setý\|hrachu setého]] (''Pisum sativum''), nebo na [[hlíza\|hlízách]], například u [[lilek brambor\|bramboru]] (''Solanum tuberosum'').<ref name="stomata" /> Významné jsou však především průduchy na listech. Na 1 mm<sup>2</sup> listu bývá obvykle 50–300 průduchů,<ref name="vinter" /> méně jich bývá u rostlin suchomilných<ref name="cernohorsky">{{citace monografie\|příjmení=Černohorský \| jméno=Zdeněk\|rok= 1967\| titul= Základy rostlinné morfologie\|místo= Praha\|vydavatel= SPN}}</ref> a pravděpodobně i u prehistorických rostlin, které žily v prostředí s vyšší koncentrací oxidu uhličitého.<ref name="torii" /> Vyšší hustota průduchů je obvyklá u [[strom]]ů.<ref name="stomata" /> Nejčastěji jsou rozloženy náhodně a přibližně rovnoměrně, ačkoliv u některých kapradin tvoří dvojice ([[kapraď samec]], ''Dryopteris filix-mas'') a u mnohých [[Lipnicovité\|trav]] a [[jehličnany\|jehličnanů]] jsou průduchy seřazeny v řadách za sebou. Obvykle jsou průduchy vyvinuty na spodní straně listů, ale zejména u některých jednoděložných jsou rozmístěny na obou stranách stejnoměrně.<ref name="cernohorsky" /> Podle umístění průduchů se rozlišuje několik základních typů listů:<ref name="vinter" /> Řádek 140: * epistomatické – průduchy jsou pouze na svrchní straně listu (svrchní epidermis); například listy [[leknín]]u (''Nymphaea'') a [[stulík]]u (''Nuphar'') plovoucí na hladině, dále traviny jako [[kostřava]] (''Festuca''), [[strdivka]] (''Melica'') a [[válečka]] (''Brachypodium''). ~~Uvádí~~Uvádějí se například tyto poměry počtu průduchů na straně horní ku počtu průduchů na straně spodní: [[třešeň]] 0 : 253, [[jedle bělokorá]] 0 : 98, [[pšenice setá]] 50 : 40, [[rozchodník ostrý]] 21 : 14, [[borovice lesní]] 74 : 84, [[leknín bílý]] 460 : 0 (tyto poměry jsou spíše čísla udávající počet průduchů na 1 mm<sup>2</sup>, nula tedy znamená, že na dané straně nejsou průduchy vůbec).<ref name="cernohorsky" /><ref>{{citace monografie\| příjmení=Němec\| jméno=Bohumil\| titul=Nauka o buňce, anatomie rostlin\| místo=Praha\| rok=1930\| vydavatel=Aventinum}}</ref> == Mechanismus otevírání a zavírání ==

Průduch: Porovnání verzí