Plinius mladší: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Dílo: opr.
→‎Dílo: dopsal jsem důležité info o tom že zapisoval zánik pompejí a že u toho se jeho otec otrávil jedovatými lyny
Řádek 3:
'''Gaius Plinius Caecilius Secundus''', známý jako '''Plinius minor''', česky '''Plinius mladší''', ([[61]] – [[113]] [[Novum Comum]], Itálie) byl [[Starověký Řím|římský]] spisovatel a právník.
 
Jako mladý přišel o otce při výbuchu Vesuvu a zániku Pompejí, proto byl vychován matkou a svým strýcem [[Plinius starší|Pliniem starším]], který jej adoptoval. Získal [[Rétorika|řečnické]] a právnické vzdělání. Jako obhájce se stal poměrně známý. Sloužil jako vojenský [[tribun]] v [[Sýrie (provincie)|Sýrii]], potom se věnoval státní službě.
 
V letech [[89]]–[[90]] byl císařovým [[quaestor]]em, [[91]]–[[92]] byl [[tribun lidu|tribunem lidu]] a roku působil ve funkci [[praetor]]a. Roku [[100]] zastával [[Římský konzul|konzulát]]. V letech [[111]]–[[113]] byl císařský [[legát]] s [[prokonzul]]skou pravomocí provincii v [[Bithýnie|Bithýnii]]. Za působení v tomto úřadě byl Plinius nucen podílet se na [[pronásledování křesťanů]], jak o tom svědčí jeden z jeho dopisů císaři [[Traianus|Trajánovi]].
Řádek 19:
}}
Zachovala se pouze tato díla:
* popis výbuchu Vesuvu
* ''Panegyricus'', chvalořeč na císaře [[Traianus|Traiana]]
* ''Listy'', jedná se o korespondenci z let [[98]]–[[108]], je to 247 (s desátou knihou 368) dopisů, které jsou rozděleny do devíti knih. Probírá zde jednání [[císař]]e, které chválí, sloh této korespondence se stal vzorem [[panegyrik|panegyristů]]. Najdeme zde jak dopisy o [[Erupce Vesuvu (79)|výbuchu Vesuvu roku 79]], tak i o smrti jeho strýce, příhodu o delfínu vozícím děti a korespondenci s císařem [[Traianus|Traianem]], rodinou i přáteli. Diskutuje se, že některé dopisy mají fiktivní adresáty, aby v nich Plinius mohl vyjádřit své názory na společnost a literaturu. Jeho vzorem byly ''[[Ciceronovy listy]]''. Na tyto knihy navazuje další (desátá) kniha, vydaná až po jeho smrti, tj. o 121 jeho dopisů s císařem.