Školství: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m -prac se |
úpravy značka: přepnuto z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
{{Možná hledáte|[[Školství v České republice]]}}
'''Školství''' je součást vzdělávacího systému zajišťující [[Výchova|výchovu]] a [[vzdělávání]] dětí a mládeže. Zahrnuje soustavu [[Škola|škol]] a školských zařízení a lidské zdroje, tj. subjekty, které vzdělávání a výchovu přímo realizují
| příjmení = Průcha
| jméno = Jan
Řádek 30:
| strany = 690
| isbn =
}}</ref> V různých zemích světa dochází díky globálnímu propojování a dosažitelnosti informací a rychlosti komunikace k usměrňování vývoje vlastního školství a stále častěji bývají využívány poznatky o vývoji vzdělávacích systémů v jiných zemích. <ref name=":4">{{Citace monografie▼
▲
| příjmení = Průcha
| jméno = Jan
Řádek 43 ⟶ 45:
| strany = 16
| isbn = 80-7178-290-4
}}</ref> Aktuálně se školství ve světě ubírá směrem k začlenění školství jakožto součást [[Veřejná služba|veřejných služeb]]. Současně s tím je však nutné respektovat jedinečnost, odlišnost a specifičnost školských systémů v jednotlivých zemích. Mnoho zemí si je podobných v oblastech ekonomiky nebo organizace státu a přesto mají školské systémy velmi odlišné. Je to důsledkem rozdílného vývoje v oblastech historie, kultury, náboženství nebo například tradic. Příkladem
== Etymologie ==
Slovo [[škola]], ze kterého školství vychází, pochází z latinského slova ''schola'', vlastně zcela původně ze středověko-latinského slova ''scola''.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Machek
| jméno = Václav
Řádek 59 ⟶ 61:
| strany = 612
| isbn =
}}</ref> Scola pochází z řeckého slova ''scholé'', což znamená poklid, prázdno, jehož se využívalo k návštěvě filozofických škol.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Holub
| jméno = Josef
Řádek 72 ⟶ 74:
| strany = 467
| isbn =
}}</ref> Schola pak již znamená vyučovací ústav, vyučování, přeneseně škola života, trpělivost, nabývání zkušeností.
| příjmení = Trávníček
| jméno = František
Řádek 86 ⟶ 88:
| isbn =
}}</ref>
▲}}</ref>
== Historie školství ==
V historii se úzce prolínají termíny školství, [[pedagogika]], vzdělávání. Byť
| příjmení = Somr
| jméno = Miroslav
Řádek 116 ⟶ 103:
| strany = 32
| isbn =
}}</ref> V procesu práce pomocí nápodoby byly děti připravovány na práci a život dospělých pomocí takzvaných iniciací. Šlo v podstatě o osvědčení stupně osvojení dovedností a vstup mezi dospělé členy.
V době rozkladu [[Prvobytně pospolná společnost|prvotně pospolné společnosti]] lze prvně hovořit o „institucionalizování“ výchovy. V tomto období také prvně dochází k určité profesní preferenci. Přirozená dělba práce mezi pohlavími zavádí všeobecně uznávané normy a pravidla. Okolo roku 2910 př. n. l. [[sumer]]sko-[[Akkadská říše|akkadská]] kultura ovlivňovala tehdejší svět včetně [[Starověký Egypt|starého Egypta]], [[Starověká Čína|Číny]], [[Starověká Indie|Indie]], ale také [[Starověké Řecko|Řecka]]. [[Babylonie|Babylonské]] chrámy byly v té době vzdělávacími i výchovnými institucemi. Oblasti vzdělávání byly velice široké a díky tomu vznikaly bohaté knihovny.<ref name=":5" /> Vědění obsažené v knihách se stalo výsadou privilegované kasty kněží a vladařů. V období 551–479 př. n. l. byl v Číně založen nábožensko-filozofický systém [[Konfucius|Konfucia]]. Ten stejně jako v Řecku Sokrates hledal poučení v rozhovorech. Konfucius zdůrazňoval význam výchovy v životě člověka, ale i její vliv na utváření charakteru jedince.<ref name=":5" /> Školy ve staré Číně byly soukromé a velmi konzervativní. V roce 67 n. l. byla založena první známá židovská škola učencem Josuem ben Gamlou. Prostředníky mezi kulturou Orientu a Západu se stali židovští vzdělanci.
V [[Antika|antické]] společnosti dochází k rozlišování vzdělání kultivujícího a užitečného. Kultivující vzdělání bylo výsadou vládnoucí třídy. K nejznámějším představitelům tohoto období patří [[Sokrates]], [[Platón]], [[Aristotelés]]. Díky racionalismu a filozofické metodičnosti se stala koncepce řecké otrokářské vzdělanosti teoretickým modelem pro pozdější vzdělávací systém v celé Evropě.<ref name=":5" /> [[Starověký Řím|Římská]] vyšší třída pohrdala řeckou civilizací, ale respektovala její filozofii. V římské výchově vytvořil nový vzdělávací ideál [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]]. Označil ho jako ''Humanitas'' a pojímal věčnost, náboženství, patriotismus, vlastenectví, pokoru a neomezenost. Ve staré [[Sparta|Spartě]] v 7. a 6. stol. př. n. l. naopak vznikla velmi tvrdá forma výchovy, kdy dítě náleželo státu. Spartská výchova se týkala dětí ve věku 7 až 18 let a podíleli se na ní všichni občané.
Po roce 311, kdy byla povolena tolerance křesťanské víry [[Edikt milánský|ediktem milánským]], vznikaly pro vzdělání řádových mnichů [[klášter]]ní školy. Ve středověku byli mladí šlechtici vzděláváni spíše výjimečně, čtení a psaní bylo považováno za rytíře nehodné.<ref name=":5" /> Lidové masy si osvojovaly spíše lidové zvyklosti a mravy. Světská i církevní feudální vrchnost udržovala podrobené masy v nevědomosti. [[Karel Veliký]] od 9. století zakládal školy a díky tomu se v západní Evropě začala formovat [[scholastika]]. Ta se pomocí rozumu snaží dosáhnout souladu mezi vědou a vírou. Zahrnuje scholastiku ranou (9. až 12. století; [[Anselm z Canterbury]], [[Jan Scotus Eriugena|Johannes Scotus Eriugena]], [[Pierre Abélard]]), scholastiku vrcholnou (12. až 14. století; [[Tomáš Akvinský|Tomáš Akvinský]]) a scholastiku pozdní (14. až 16. století). Scholastika i přes své zjevné nedostatky přispěla, spolu s rozvojem politického a hospodářského života, ke vzniku [[Univerzita|univerzit]] jako center evropské vzdělanosti.<ref name=":5" />
První univerzity byly založeny ve 12. až 14. století v [[Boloňská univerzita|Boloni]], [[Neapolská univerzita|Neapoli]], [[Salamanská škola|Salamance]], [[Oxfordská univerzita|Oxfordu]], [[Univerzita v Cambridgi|Cambridgi]] a [[Pařížská univerzita|Paříži]]. Papež Kliment VI. 26. ledna 1348 povolil zřízení [[Univerzita Karlova|univerzity v Praze]]. V Německu v období reformace formovali vzdělávání jako snahu o nápravu protestantské školy zejména [[Luteránství|Luther]], [[Philipp Melanchthon|Melanchton]], Sturm. Na formování [[Školství v České republice|vzdělávání na českém území]] má hlavní podíl zejména [[Jan Hus|mistr Jan Hus]], [[Tomáš Štítný ze Štítného|Tomáš ze Štítného]], [[Matěj z Janova]], [[Jan Milíč z Kroměříže]], [[Jeroným Pražský]], [[Petr Chelčický]]). Další velkou osobností pedagogiky a vzdělávání byl [[Jan Amos Komenský]].
== Reference ==
| |||