'''Fyzika''' (z [[řečtina|řeckého]] φυσικός (''physikos''): přírodní, ze základu φύσις (''physis''): ''[[příroda]]'', [[archaismus|archaicky]] též ''silozpyt'') je [[věda|vědní]] obor, který zkoumá zákonitosti přírodních jevů. Popisuje vlastnosti a projevy [[hmota|hmoty]], [[antihmota|antihmoty]], [[vakuum|vakua]], [[základní interakce|přírodních sil]], [[světlo|světla]] i neviditelného [[záření]], [[teplo|tepla]], [[zvuk]]u atd. Vztahy mezi těmito objekty fyzika obvykle vyjadřuje [[matematika|matematickými]] prostředky. Mnoho poznatků fyziky je úspěšně aplikováno v praxi, což významně přispívá k rozvoji [[civilizace]].
== Rozdělení fyziky ==
Fyziku lze velmi obecně rozdělit podle metod na [[teoretická fyzika|teoretickou fyziku]], [[Experimentální fyzika|experimentální fyziku]], [[numerická simulace|numerické simulace]] a [[aplikovaná fyzika|aplikovanou fyziku]]. Teoretická fyzika se snaží vyvodit z matematických objevů a experimentálních výsledků obecnější platnost zákonů a určit teoretické hranice jejich platnosti. Cílem experimentální fyziky je potvrzení nebo vyvrácení existující teorie. Často přitom dochází k jiným novým objevům. Numerické simulace umožňují udělat si představu o důsledcích přírodních zákonů za daných podmínek a dávají předpovědi ověřitelné pozorováním. Aplikovaná fyzika vychází z potřeb praxe. Její rozvoj je motivován potřebami z výroby, lidské spotřeby a z potřeby ochrany životního prostředí. Hranice mezi tímto dělením nejsou striktní. Příkladem metody a přechodu mezi experimentální a teoretickou fyzikou, při níž se využívají poznatky z vědy o [[Informační věda|informatice]] je modelování fyzikálních stavů a dějů s pomocí informačních technologií.
Následující tabulka je přehledem mnoha oborů a podoborů fyziky společně s teoriemi a tématy, které zahrnují. V mnoha případech se podobory prolínají několika různými obory, proto je třeba brát přehled jen jako orientační.
