Antiochos z Askalonu: Porovnání verzí

'''Antiochos z Askalonu''', [[řecky]] Άντίοχος ὁ Ἀσκαλώνιος (asi [[125 př. n. l.]] [[Aškelon]] – asi [[68 př. n. l.]]) byl [[řecký]] [[Filosof|filozof]] narozený na území dnešního [[Izrael]]e. Byl žákem [[Filón z Larissy|Filóna z Larissy]], [[Mnesarchos z Athén|Mnesarcha z Athén]] a [[Aenesidemos|Aenesidema]]. Vzdělání získal nejen v [[Athény|Athénách]], ale i v [[Alexandrie|Alexandrii]] a v [[Sýrie|Sýrii]]. Stal se scholarchou (tedy vedoucím) athénské Akademie (někdy se hovoří o páté Akademii, přičemž Platónova je označována jako čtvrtá, jindy je Platónova akademie nazývána starou a Antiochova novou). Byl klíčovým představitelem [[Eklekticismus|eklekticismu]], jenž v Akademii v té době převládl. Usiloval o syntézu [[Platonismus|platonismu]], [[Aristotelismus|aristotelismu]], [[Stoicismus|stoicismu]], [[Peripatetici|peripatetismu]] a [[Pythagoreismus|pythagoreismu]]. Žádal "návrat k [[Platón|Platónovi]]" a dogmatický výklad Platóna, naopak zavrhl předchozí výklady skeptické, typické pro starou Akademii. Na rozdíl od Platóna (a zejména na rozdíl od jeho prvních žáků) byl ovšem přesvědčen, že mysl dokáže rozlišit mezi pravdou a lží (čímž se přiblížil ke stoikům). Jeho [[morální filozofie]] se opírala o [[AristotelAristotelés|Aristotela]]. Někdy se uvádí, že je zakladatelem tzv. středního platonismu. Jeho spisy se nedochovaly, ale jeho nejznámější žák, [[Marcus Tullius Cicero|Cicero]], cituje jeho spis ''Sosus'', polemizující se skepticismem staré Akademie, a [[Sextus Empiricus]] zmiňuje jeho spis o [[Logika|logice]] zvaný ''Canonica''.