|
Článek 156 smlouvy převedl německé koncese v čínské provincii [[Šan-tung]] na [[Japonsko]], než aby navrátil suverenitu [[Čína|Číně]]. Znechucení Číňanů nad tímto ustanovením vedlo k demonstracím a ke ''Hnutí 4. května'' ({{Vjazyce|en}} ''May Fourth Movement'').{{Fakt/dne|20150430141552}} To nakonec vedlo k tomu, že Čína nepodepsala Versailleskou smlouvu. Místo toho deklarovala konec války s Německem až v září [[1919]] a podepsala separátní smlouvu s Německem v roce [[1921]].
VII. oddíl smlouvy (články 81-86) se týkal nově ustaveného [[Československo|Československa]]. Německo se zavázalo uznat ČeskoslovenskýČeskoslovenskou stát,republiku.<ref>Versailleská smlouva, článek 81, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_81 dostupné online].</ref> Československo sena naopakdruhou stranu svolilo respektovat ustanovení, která by vítězné mocnosti udělaly v zájmu ochran menšin v Československu.<ref>Versailleská smlouva, článek 86, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_86 dostupné online].</ref>Smlouva dáleDůležitými definovalaustanoveními československéVersailleské hranicesmlouvy sbyly přesné definice československých hranic s Německem a Rakouskem.<ref>Versailleská smlouva, články 82-83, [https://cs.wikisource.org/wiki/Versailleská_smlouva#.C4.8Cl.C3.A1nek_82 dostupné online].</ref>
Vojenské podmínky Versailleské smlouvy vůči Německu byly tvrdé a ze strany Francie byly motivovány nejenom strachemobavami z příštího vývoje, ale podle některých historiků také touhou po odplatě (tzv. [[revanšismusRevanšismus|revanšismem]]).{{Fakt/dne|20150430141552}} Během [[Francouzsko-pruská válka|francouzsko-pruské války]] v letech 1870-1871 byla Francie poražena a ztrátaztratila [[Alsasko-Lotrinsko|Alsaska-Lotrinska]], přispělacož mělo negativní vliv na postoje značné části francouzské veřejnosti vůči [[Německé císařství|Německému císařství]]. kK tétoutvrzení touzetouhy po odplatě. Navícpřispěly také obrovský počet mrtvýchpadlých a zraněných francouzských vojáků a civilistů a značnénesmírné ekonomické škody způsobené [[První světová válka|první světovou válkou]] způsobilyna strachúzemí z budoucíFrancie. německéNa agresezápadě aNěmecka neprobíhaly v tímtéto tedyválce touhunaopak potéměř ještěžádné většívojenské odplatě,operace. cožObavy určovaloz budoucí německé agrese určovaly značnou část poválečného jednání Francie s Německem.
Německá armáda byla ustanoveními Versailleské smlouvy omezena na 100 tisíc můžůmužů. [[Všeobecná branná povinnost|Branná povinnost]] v Německu byla zakázána,. Německo nesmělo mít žádné [[tank]]y, žádné těžké [[dělostřelectvo]] a žádný [[generální štáb]] (''Großer Generalstab''). Německé loďstvovojenské [[námořnictvo]] bylo omezeno na 15 tisíc mužů a mohlo mít pouze šest [[bitevníBitevní loď|bitevních lodí]] (s výtlakem méně než 10 tisíc tun), šest [[křižník]]ů a dvanáct [[torpédoborecTorpédoborec|torpédoborců]]. [[Ponorka|Ponorky]] byly Německu zcela zakázány, stejně tak jako [[vojenské letectvo]]. Dále smlouva stanovila, že řadoví vojáci nesmí sloužit po dobu kratší než 12 let a důstojníci po dobu kratší než 25 let, a tedylet, což mělo mít ten účinek, aby mohlo pouze omezené množství mužů mohlo procházet vojenským výcvikem.
Článek 231 smlouvy (klausule o válečné vině) připisujepřipisovala Německu zodpovědnost za „ztráty a utrpení“ [[Státy Dohody|Státůstátů Dohody]] v průběhu války. Tento článek pak poskytl základ pro válečné reparace, jejichž celková suma byla určena komisí zastupující StátyDohodové Dohodystáty. V lednu [[1921]] byly reparace vyčísleny na 269 miliard zlatých marek, což většina ekonomů považovala za přehnané.{{Fakt/dne|20150430141552}} Později toho roku byla tato částka zredukována na 132 miliard zlatých marek, což ale stále většiněvětšina německýchNěmců vyjednavačůpovažovala přišloza jakoneúměrnou astronomická sumasumu. Ekonomické problémy způsobené placením reparací spolu s odporem [[Německo|Německa]]Němců vůbec je platit jsou některými historiky uváděny jako jedna z příčin koncepolitické a hospodářské krize [[Výmarská republika|Výmarské republiky]], a tedynásledného následně k převzetí moci [[Adolf Hitler|Adolfem Hitlerem]] a dokonce i vypuknutí [[Druhá světová válka|druhé světové války]].{{Doplňte zdroj}}
Za [[Spojené státy americké]] nikdysice nepodepsalyprezident [[Woodrow Wilson]] Versailleskou smlouvu přímo na místě podepsal, avšak [[Senát Spojených států amerických|Senát Spojených států]] ji odmítl [[Ratifikace|ratifikovat]]. Volby roku [[1918]] vyhrála [[Republikánská strana (USA)|Republikánská strana]] a tím získala převahu v [[SenátSenátě. SpojenýchNásledně státůbyla amerických|americkémrepublikány senátě]].v NásledněSenátě dvakrátratifikace zablokovalasmlouvy ratifikacidvakrát smlouvyzablokována (podruhé [[19. březen|19. března]] [[1920]]), částečně z důvodů upřednostňování [[Izolacionismus|izolacionismu]] (spojenémuspojeného s neuznáváním [[Společnost národů|Společnosti národů]]), částečně kvůli vysokýmz jejich hlediska neúměrné výšce reparací uložených reparacímNěmecku. Spojené státy americké se takék předválečné Společnosti národů nikdy nepřipojily. keRoku [[1921]] podepsaly Spojené státy [[Berlínská smlouva (1921)|Berlínskou smlouvu]] s Německou říší, kterou sice byly potvrzeny stanovené reparace a další ustanovení Versailleské smlouvy, ale nebyly v ní obsaženy žádné pasáže, které by pojednávaly o Společnosti národů.{{Fakt/dne|20150430141552}}
Roku [[1921]] podepsaly Spojené státy [[Berlínská smlouva (1921)|Berlínskou smlouvu]] s Německem, která sice potvrdila placení reparací a další ustanovení Versailleské smlouvy, ale vynechala všechny pasáže pojednávající o Společnosti národů.{{Fakt/dne|20150430141552}}
== Nevyhovující kompromis mezi vítězi ==
| 