Otevřít hlavní menu

Změny

Přidáno 2 017 bajtů, před 1 rokem
m
Editace uživatele 93.95.34.215 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJbot
 
== Popis ==
[[Soubor:Maretak in lijsterbes - detail.JPG|left|thumb|Detail listů jmelí bílého]]Větévky jmelí bílého tvoří husté polokulovité trsy dorůstající průměru až 100&nbsp;cm. Z krátkého kmínku vyrůstají většinou pravidelně vidličnaté článkovité větve, které jsou v uzlinách rozšířené a snadno lámavé. První dvojice vstřícných listů vyroste ve druhém roce, posléze se rostlina každým rokem rozrůstá o jeden článek, podle čehož lze určit její stáří.<ref name="Rubcov, 106" /> Její biologický cyklus lze rozdělit na dvě fáze: stádium samostatné, kdy semeno klíčí a rostlinka žije ze svých zásob a stadium cizopasné, trvající do konce jejího vegetativního života. Ten může dosáhnout 30 – 40 let.<ref name="Černohorský, 688">{{Citace periodika | příjmení = Černohorský | jméno = Zdeněk | titul = O jmelí trochu jinak | periodikum = Vesmír | odkaz na periodikum = http://www.vesmir.cz/ | rok = 1997 | měsíc = prosinec | ročník = 76 | číslo = 12 | strany = 688 | url = http://www.vesmir.cz/clanek/o-jmeli-trochu-jinak | issn = 1214-4029}}</ref> Lysé listy, vyrůstající v párech na koncích větévek, jsou přisedlé, podlouhle obvejčité až kopinaté, kožovité a celokrajné.<ref name="Kapesní atlas, 146">{{Citace monografie | příjmení = Jirásek | jméno = Václav | příjmení2 = Starý | jméno2 = František | příjmení3 = Sekera | jméno3 = František | překladatelé = | titul = Kapesní atlas léčivých rostlin | vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství | místo = Praha | rok = 1989 | strany = 146 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka =}}</ref> Mohou být dlouhé až 5&nbsp;cm, široké pak do 2&nbsp;cm. Jejich barva je obvykle žlutozelená, avšak forma rostoucí na jedlích bývá sytě zelená.<ref name="Rubcov, 106" /> Drobné [[Gonochorismus|jednopohlavné]] květy vykvétají v březnu a dubnu, přisedlé po třech ve vidlanech v rozsochách a na vrcholech větví.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Mají žlutavé zbarvení, u samičích květů jsou usazené v mističkovité [[Češule|češuli]] s [[okvětí]]m ze 4 nebo 6 lístků (tyčinky bývají v témže počtu). Spodní semeník je jednopouzdrý, bez rozlišení semenic a vajíček, s jedním až třemi zárodečnými vaky.<ref name="Kapesní atlas, 146" /> Češule se po oplodnění hmyzem změní v lepkavý obal z [[viscin]]u a podílí se na vývoji nepravé, zpočátku zelené, jednosemenné [[bobule]]. Barevnost a velikost tohoto [[plod (botanika)|plodu]] se v dalším vývoji liší od taxonu. Poddruhy na evropském území mají bílou až nažloutlou barvu, v Asii jsou známy žluté, načervenalé, oranžové nebo červené varianty.<ref name="efloras1">{{Citace elektronické monografie | titul = Viscum coloratum | url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200006585 | jazyk = en | datum přístupu = 2012-03-08 | vydavatel = www.efloras.org}}</ref><ref name="efloras2">{{Citace elektronické monografie | titul = Viscum album subsp Linnaeus. meridianum | url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=242414826 | datum přístupu = 2012-03-08 | jazyk = en | vydavatel = www.efloras.org}}</ref>
[[Soubor:Maretak in lijsterbes - detail.JPG|left|thumb|Detail listů jmelí bílého]]
 
=== Možnost záměny ===
== Parazitace ==
[[Soubor:Viscum-album-germination.JPG|thumb|left|Mladá rostlinka jmelí v prvním roce růstu]][[Soubor:Haustorium Mistel Sachs.jpg|thumb|right|Primární pohružovák a haustoria prorůstající do dřevní hmoty]]
}}Přilnutí semene ke kůře stromu, které je základním předpokladem k jeho úspěšnému vyklíčení, umožní lepkavé oplodí s vicsinovou vrstvou. Semeno samotné obsahuje živné pletivo s nejčastěji dvěma zárodky se zelení listovou. Pletivo je bohaté na škrob, který klíčící rostlince usnadňuje přežít do chvíle, než zakotví v hostiteli. Zárodky mají dvě dělohy, mezi nimi pak vzrostlý vrchol stonku a proti němu stonkový článek podděložní ([[hypokotyl]]).</ref name="Černohorský, 688" /> Klíčení začíná v březnu nebo dubnu při teplotě 8-10&nbsp;°C, vzdušné vlhkosti 50-60 % a plném osvětlení (důležitá je především modrá složka záření).<ref name="Dušek, 154">{{Citace periodika | příjmení = Dušek | jméno = Jindřich | titul = Jmelí - stále otevřené téma | periodikum = Živa | odkaz na periodikum = http://ziva.avcr.cz// | rok = 1993 | měsíc = | ročník = 41 | číslo = 4 | strany = 154 | url = | issn = 0044-4812}}</ref> Po celý první rok je rostlina bez kořenů, proto je toto období nejchoulostivější a dochází k odumírání velkého počtu semenáčků. V této fázi je nejpravděpodobnější příjem vody přes kůru hostitelské dřeviny za pomocí papil na spodní straně hypokotylního terčíku.<ref name="Dušek, 154" /> Na jaře příštího roku na spodní straně přichycovacího terčíku<ref name="Dušek, 154" /> vyroste kuželovitá přísavka (primární pohružovák), jež vrůstá radiálně do větve hostitele a proniká buněčnými vrstvami druhotné kůry tvořené [[Korek|korkem]], dokud nenarazí na dělivé pletivo ([[felogen]]), které svou dělivou činností korek produkuje.<ref name="Černohorský, 688" /> Horní strana hypokotylního článku se osvobodí ze semene, hypokotyl se napřímí a mezi děložními lístky vyrůstá výhonek s prvním párem listů.<ref name="Dušek, 154" /> Mezitím buňky felogenu a další buňky hostitele syntetizují [[polyfenol]]y, které se v bohatém množství nahromadí kolem primárního pohružováku.<ref name="Černohorský, 688" /> Pokud se v této fázi vývoje rostlince podaří odolat obranným mechanismům hostitele, primární pohružovák rychle nabere maximum objemu a ve třetím roce začnou do kůry napadeného stromu podélně vrůstat korové provazce. Z nich posléze radiálně vyrážejí modifikované kořínky druhotných pohružováků (haustoria), které pronikají lýkem až k dělivému pletivu ([[kambium]]). Zde se cévy pohružováků připojí k [[xylém|cévním svazkům]] nejmladšího letokruhu na povrchu dřeva, odkud posléze odebírají vodu s nerostnými látkami.<ref name="Kapesní atlas, 146" />{{Citace monografieJako poloparazit je jmelí schopno další organické látky asimilovat [[Fotosyntéza|fotosyntézou]].<ref name="Castleman, 227"/> Zajímavostí je, že pokusy pěstovat jmelí v umělé kultuře ([[in vitro]]) jsou prozatím neúspěšné.<ref name="Černohorský, 688" />
Přilnutí semene ke kůře stromu, které je základním předpokladem k jeho úspěšnému vyklíčení, umožní lepkavé oplodí s vicsinovou vrstvou. Semeno samotné obsahuje živné pletivo s nejčastěji dvěma zárodky se zelení listovou. Pletivo je bohaté na škrob, který klíčící rostlince usnadňuje přežít do chvíle, než zakotví v hostiteli. Zárodky mají dvě dělohy, mezi nimi pak vzrostlý vrchol stonku a proti němu stonkový článek podděložní ([[hypokotyl]]).<ref name="Černohorský, 688">{{Citace periodika
| příjmení = Černohorský
| jméno = Zdeněk
| titul = O jmelí trochu jinak
| periodikum = Vesmír
| odkaz na periodikum = http://www.vesmir.cz/
| rok = 1997
| měsíc = prosinec
| ročník = 76
| číslo = 12
| strany = 688
| issn = 1214-4029
| url = http://www.vesmir.cz/clanek/o-jmeli-trochu-jinak
}}</ref> Klíčení začíná v březnu nebo dubnu při teplotě 8-10&nbsp;°C, vzdušné vlhkosti 50-60 % a plném osvětlení (důležitá je především modrá složka záření).<ref name="Dušek, 154">{{Citace periodika | příjmení = Dušek | jméno = Jindřich | titul = Jmelí - stále otevřené téma | periodikum = Živa | odkaz na periodikum = http://ziva.avcr.cz// | rok = 1993 | měsíc = | ročník = 41 | číslo = 4 | strany = 154 | url = | issn = 0044-4812}}</ref> Po celý první rok je rostlina bez kořenů, proto je toto období nejchoulostivější a dochází k odumírání velkého počtu semenáčků. V této fázi je nejpravděpodobnější příjem vody přes kůru hostitelské dřeviny za pomocí papil na spodní straně hypokotylního terčíku.<ref name="Dušek, 154" /> Na jaře příštího roku na spodní straně přichycovacího terčíku<ref name="Dušek, 154" /> vyroste kuželovitá přísavka (primární pohružovák), jež vrůstá radiálně do větve hostitele a proniká buněčnými vrstvami druhotné kůry tvořené [[Korek|korkem]], dokud nenarazí na dělivé pletivo ([[felogen]]), které svou dělivou činností korek produkuje.<ref name="Černohorský, 688" /> Horní strana hypokotylního článku se osvobodí ze semene, hypokotyl se napřímí a mezi děložními lístky vyrůstá výhonek s prvním párem listů.<ref name="Dušek, 154" /> Mezitím buňky felogenu a další buňky hostitele syntetizují [[polyfenol]]y, které se v bohatém množství nahromadí kolem primárního pohružováku.<ref name="Černohorský, 688" /> Pokud se v této fázi vývoje rostlince podaří odolat obranným mechanismům hostitele, primární pohružovák rychle nabere maximum objemu a ve třetím roce začnou do kůry napadeného stromu podélně vrůstat korové provazce. Z nich posléze radiálně vyrážejí modifikované kořínky druhotných pohružováků (haustoria), které pronikají lýkem až k dělivému pletivu ([[kambium]]). Zde se cévy pohružováků připojí k [[xylém|cévním svazkům]] nejmladšího letokruhu na povrchu dřeva, odkud posléze odebírají vodu s nerostnými látkami.<ref name="Kapesní atlas, 146">{{Citace monografie
| příjmení = Jirásek
| jméno = Václav
| příjmení2 = Starý
| jméno2 = František
| příjmení3 = Sekera
| jméno3 = František
| titul = Kapesní atlas léčivých rostlin
| překladatelé =
| vydavatel = Státní pedagogické nakladatelství
| místo = Praha
| rok = 1989
| strany = 146
| isbn = <!--neuvedeno-->
| poznámka =
}}</ref> Jako poloparazit je jmelí schopno další organické látky asimilovat [[Fotosyntéza|fotosyntézou]].<ref name="Castleman, 227"/> Zajímavostí je, že pokusy pěstovat jmelí v umělé kultuře ([[in vitro]]) jsou prozatím neúspěšné.<ref name="Černohorský, 688" />
 
=== Ochrana rostlin ===
* '''''Viscum album'' subsp. ''austriacum''''' (jmelí bílé borovicové) – vyskytuje se na borovicích a ojediněle zřejmě i na smrku.. Nazelenalé, elipsoidní, znatelně delší než širší semeno lze za zralosti snadlno vymáčknout a oddělit od exokarpu. Na borovici a na smrku listy úzce kopinaté, na čerstvých semenech je zřetelná bílá síťovitá kresba.<ref name="Kubáb, 485 a 486" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''abietis''''' (jmelí bílé jedlové) – roste pouze na jedlích . Listy jsou podlouhle obvejčité až kopinaté, nanejvýš 3x delší než široké. Bílá kresba je zřetelná jen na suchých semenech.<ref name="Kubáb, 485 a 486" />
* '''''Viscum album'' subsp. ''coloratum''''' – čepel listu eliptická nebo podlouhle kopinatá, plody jsou nažloutlé, načervenalé, oranžové nebo červené, 6 – 8&nbsp;mm v průměru. Výskyt [[Čína]], [[Japonsko]], [[Tchaj-wan]], [[Rusko]] a [[Korea]].<ref name="efloras1" />{{Citace elektronické monografie
| titul = Viscum coloratum
| url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=200006585
| vydavatel = www.efloras.org
| datum přístupu = 2012-03-08
| jazyk = en
}}</ref>
* '''''Viscum album'' subsp. ''creticum''''' – endemický výskyt na východní [[Kréta|Krétě]], kde parazituje na borovici kalabrijské. Plody jsou bílé, listy krátké.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Viscum album (Jmelí bílé) | url = http://www.rostliny.net/pdf.php?rID=25344 | datum přístupu = 2012-03-08 | vydavatel = www.rostliny.net}}</ref>
* '''''Viscum album'' subsp. ''meridianum''''' – listová čepel většinou obvejčitá, eliptická až kopinatá, plody jsou žluté, elipsoidní, 8 × 6&nbsp;mm. Výskyt [[Čína]], [[Bhútán]], [[Indie]], [[Myanmar]], [[Sikkim]] a [[Vietnam]].<ref name="efloras2" />{{Citace elektronické monografie
| titul = Viscum album subsp Linnaeus. meridianum
| url = http://www.efloras.org/florataxon.aspx?flora_id=2&taxon_id=242414826
| vydavatel = www.efloras.org
| datum přístupu = 2012-03-08
| jazyk = en
}}</ref>
 
== Mytologie a lidová tradice ==