Godefroy z Bouillonu: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
→Mládí: špatný stát u města značky: editace z mobilu editace z mobilní aplikace |
fakticky vévoda dolnolotrinský |
||
Řádek 6:
| vláda = [[22. červenec|22. července]] [[1099]] – [[18. červenec|18. července]] [[1100]]
| datum korunovace = [[22. červenec|22. července]] [[1099]]
| tituly =
| celé jméno = Godefroy z Bouillonu
| předchůdce = funkce neexistovala
Řádek 44:
| místo =
| jazyk = anglicky
}}</ref> – [[18. červenec|18. července]] [[1100]]) byl [[Dolní Lotrinsko|
Když roku [[1095]] vyhlásil papež [[Urban II.|Urban II.]] první křížovou výpravu za osvobození [[Chrám Božího hrobu|Božího hrobu]] v [[Jeruzalém]]ě, Godefroy brzy ohlásil svou účast. Prodal nebo zastavil většinu svého majetku<ref name="hroch21-22">Hrochová, str. 21–22.</ref> a spolu se svými bratry se na [[křížové výpravy|křižáckou výpravu]] vydal.<ref name="hroch22"/> S výpravou se účastnil všech rozhodujících bitev, [[Nikaia|Nikaie]], Dorylaea, [[Antiochie]] a v červnu [[1099]] i konečného [[Obléhání Jeruzaléma (1099)|útoku na Jeruzalém]]. Po dobytí Jeruzaléma byl křižáckými velmoži zvolen vládcem města a dobytých území s titulem ''Ochránce Svatého hrobu''.<ref name="bridge83"/> V čele křižáckých vojsk poté odrazil útok [[fátimovský chalífát|fátimovské]] i [[damašek|damašské]] armády, poté však těžce onemocněl a roku [[1100]] v Jeruzalémě zemřel. Pro další generace [[Frankové|Franků]] v [[Křižácké státy|křižáckých státech]] se Godefroy stal legendou a jeho síla a odvaha se stala námětem mnoha truvérských písní.<ref name="hroch22"/>
Řádek 125:
21. října oblehlo křižácké vojsko [[Antiochie|Antiochii]].<ref name="bridge61">Bridge, str. 61.</ref> Zpočátku bylo v blízkosti města k nalezení dost zásob, ale časem křižáci okolí vydrancovali a začali hladovět. Začala zima a období dešťů. Godefroy byl v té době nemocný, své oddíly tudíž nevedl do prvních bitev o město. Zprávy o jeho činech se objevily až v únoru 1098 z bitvy se sultánem [[Ridván z Aleppa|Ridvánem z Aleppa]], který přispěchal Antiochii na pomoc, a z bojů o [[Starověký Řím|římský]] most přes řeku [[Ásí|Orontes]]. V této bitvě prý Godefroy ohromil své spolubojovníky i kronikáře svou fyzickou silou, když jednoho tureckého jezdce ve zbroji přesekl na dvě poloviny.<ref name="mak119">Kovařík, str. 119.</ref>
Křižáci se v červnu 1098 konečně zmocnili Antiochie a sami se dostali do obklíčení vojskem [[mosul]]ského [[atabeg]]a [[Kerboga|Kerbogy]]. Tehdy už Godefroy neměl ani vlastního koně<ref name="mak119"/> a teprve až po velkém naléhání mu koně zapůjčil hrabě z [[Toulouse]] Raimond de Saint-Gilles. Více se však již o Godefroyovi kroniky nešíří. Na rozdíl od ostatních křižáckých vůdců se
[[Soubor:BNF, Mss fr 68, folio 44.jpg|thumb|left|Godefroy se svými rytíři je vítán v [[Kilíkie|Kilíkii]]<br />''(Vilém z Tyru, Historia et continuation)'']]
Řádek 139:
Když křižáci pod Godefroyovým vedením dorazili k Jeruzalému, každý z velitelů se utábořil na jiné straně města. Godefroy z Bouillonu rozbil ležení na severovýchodě Jeruzaléma,<ref name="hroch60">Hrochová, str. 60.</ref> kde střežil úsek od Herodovy brány až k údolí [[Josafat]] a [[Nachal Kidron|Cedronu]]. Po odražení prvního útoku začali křižáci 19. června stavět dvě pohyblivé obléhací věže,<ref name="duggan65">Duggan, str. 65.</ref> jednu pro Godefroye a Roberta Flanderského na severu města stavěl Gaston de Béarn a druhou pro Raimonda z Toulouse na jihu stavěl Guilelmo Ricou zvaný Opilec.<ref name="mak127">Kovařík, str. 127.</ref> Křižáci si navzdory odražení prvního útoku a velkými problémy se zásobováním vodou ve vojsku s významnou pomocí duchovních udržovali vysokou morálku.<ref name="mak127"/>
Navečer 9. července se rozhodlo, že obě věže budou připraveny na generální útok. Obrovské věže bylo dobře vidět z hradeb a obránci města v jejich blízkosti tak mohli připravovat obranné pasti a překážky, které měly zabránit věžím, aby se dostaly až k samotným hradbám.
Za úsvitu 10. července začaly Godefroyovy obléhací stroje ostřelovat jeruzalémské hradby. Vojáci pod velením jeruzalémského místodržícího Iftíkara ad-Dauly však na nejvíce ohrožená místa na městských zdech pověsili balíky slámy, a tak ztlumili nápor střel. Godefroy vyslal lučištníky s hořícími šípy, aby tlumiče zapálili, přičemž se sám chopil jednoho z luků.<ref name="mak128"/>
Řádek 159:
{{Citát|přijal vládu, nechtěl však být posvěcen ani korunován jako král řečeného království, ježto nechtěl nosit zlatou korunu tam, kde Ježíš Kristus, syn Boží, nosil korunu trnovou…|kronika ''Assises de Jérusalem''<ref name="mak135">Kovařík, str. 135.</ref>}}
Byl si vědom, že jeho zvolení část rytířů nepodporuje, nechtěl proto prohlubovat spory a odmítl královský titul. První křižácký vládce Jeruzaléma tak usedl na trůn jako {{cizojazyčně|la|''Advocatus Sancti Sepulchri''}} (''Ochránce Svatého Hrobu'')<ref name="hroch65"/> a dle pověsti se nechal korunovat korunou ze slámy.<ref name="mak135"/> Titul „Ochránce“ byl ve Francii udělován laickému ochránci klášterních statků, nicméně Godefroy přijal veškerou správní i vojenskou moc.<ref name="duggan67-68">Duggan, str. 67–68.</ref> Raimond odmítal uznat Godefroyovu autoritu a obsadil [[Davidova věž|jeruzalémskou citadelu]]. S podporou provensálského biskupa Pierra de [[Narbonne]] se podařilo přesvědčit Raimonda, aby ustoupil. Poté vzpurný šlechtic odešel do [[Jericho|Jericha]].<ref name="mak136">Kovařík, str. 136.</ref> Zatím připlouvaly z Evropy posily. 4. srpna 1099 vyrazila proti křižákům egyptská armáda vezíra [[al-Afdal]]a a utábořila se poblíž [[Aškelon|Askalonu]], dalšího mocného palestinského města pod správou Egypta.<ref name="bridge83">Bridge, str. 83.</ref>
[[Soubor:Godefroi uhkral.jpg|náhled|vlevo|Godefroy vítá uherského krále (Estoire d'Eracles, Vilém z Tyru)]]
| |||