MiG-19: Porovnání verzí

[[Tanzanie|TanzánieTanzanie]] použila své stíhačky MiG-19S proti [[Uganda|Ugandě]] během války mezi těmito státy v letech [[1978]]–[[1979]], zatímco [[Súdán]] použil své MiGy- 19S proti separatistům v [[Jižní Súdán|jižním Súdánu]], přičemž nejméně jeden byl sestřelen. Somálci nasadili své F-6 proti rebelům a [[Etiopie|Etiopii]] v 80. letech, ale po vnitřních nepokojích v [[Somálsko|Somálsku]] skončila začátkem 90. let všechna somálská letadla v dezolátním stavu

: Výroba MiGů 19 byla v Shenyang Aircraft Factory zahájena typem '''J6''', odpovídajícím MiGu 19P. Z dodaných dílů smontovaný prototyp vzlétl 17. prosince [[1958]], první zcela čínský stroj pak 30. září [[1959]]. Licenční stavba MiGů-19P a -19PM, pod označením '''J-6B''', byla zahájena na podzim roku 1959 také v Nanchang Aircraft Factory. Všechna letadla postavená do konce roku [[1960]] měla tak závažné nedostatky, že je letectvo nepřevzalo. Licenční výroba proto byla zahájena znovu podle sovětské výrobní dokumentace a se sovětskou pomocí. První stroje II. generace vzlétly koncem roku [[1961]] a do řadové služby se ve větším počtu dostaly v létech [[1964]] a [[1965]]. V roce [[1970]] se podařilo na předchozí výrobu navázat vývojem vlastní dvoumístné verze '''JJ-6''' a '''J-6Xin''' s čínským radarem. Nejmodernější sériově stavěnou verzí se stal '''J-6C''', označovaný také '''F-6''', s pouzdrem brzdícího padáku pod směrovkou. Do sériové výroby byly zavedeny také '''J-6A''' s radarem. Do konce 80. let bylo v Číně postaveno na 4500 MiGů-19, které byly také exportovány do Albánie, Bangladéše, Egypta, Íránu, Iráku, [[Severní Korea|KLDR]], Pakistánu, Somálska, TanzánieTanzanie, Vietnamu a Zambie.