Samarium: Porovnání verzí

'''Samarium''', chemická značka '''Sm''', ''(lat. Samarium)'' je měkký stříbřitě bílý, přechodný [[Kovykovy|kovový]] prvek, šestý člen skupiny [[lanthanoidy|lanthanoidů]]. Hlavní uplatnění nalézá ve výrobě mimořádně silných permanentních magnetů a slouží také k  výrobě speciálních skel a keramiky .

Samarium je stříbřitě bílý, měkký, vnitřně přechodný kov.

Chemické vlastnosti jeho solí jsou značně podobné sloučeninám [[hliník]]u a ostatních lanthanoidů. Všechny tyto prvky tvoří například vysoce stabilní oxidy, které nereagují s  [[Vodavoda|vodou]] a jen velmi obtížně se redukují. Ze solí anorganických kyselin jsou důležité především [[fluoridy]] a [[fosforečnany]], jejich nerozpustnost ve vodě se používá k separaci lanthanoidů od jiných kovových iontů. Další nerozpustnou sloučeninou je [[šťavelan samaritý]], který je možno použít ke gravimetrickému stanovení těchto prvků po jejich vzájemné separaci.

Samarium je v  [[zemská kůra|zemské kůře]] obsaženo v koncentraci asi 6 mg/kg, o jeho obsahu v mořské vodě údaje chybí. Ve vesmíru připadá jeden atom samaria na 100 miliard atomů [[vodík]]u.

V  přírodě se samarium vyskytuje pouze ve formě [[Chemická sloučenina|sloučenin]]. Neexistují však ani minerály, v nichž by se některé lanthanoidy (prvky vzácných zemin) vyskytovaly samostatně, ale vždy se jedná o minerály směsné, které obsahují prakticky všechny prvky této skupiny. Mezi nejznámější patří [[monazit]]y (Ce, La, Th, Nd, Y)PO₄ a [[xenotim]], chemicky [[fosforečnany]] lanthanoidů a dále [[bastnäsit]]y (Ce, La, Y)CO₃F– směsné flourouhličitany prvků vzácných zemin. Pro samarium je typický již výše uvedený minerál samarskit ((Y,Ce,U,Fe)₃(Nb,Ta,Ti)₅O₁₆).

Velká ložiska těchto rud se nalézají ve [[Skandinávie|Skandinávii]], [[Spojené státy americké|USA]], [[Čína|Číně]] a [[Vietnam]]u. Významným zdrojem jsou i fosfátové suroviny – [[apatit]]y z poloostrova [[Kola (poloostrov)|Kola]] v  [[Rusko|Rusku]]

Při průmyslové výrobě prvků vzácných zemin se jejich rudy nejprve louží směsí [[kyselina sírová|kyseliny sírové]] a [[kyselina chlorovodíková|chlorovodíkové]] a ze vzniklého roztoku solí se přídavkem [[hydroxid sodný|hydroxidu sodného]] vysráží [[hydroxidy]].

Separace jednotlivých prvků se provádí řadou různých postupů – kapalinovou [[extrakce|extrakcí]], za použití [[ionex]]ových kolon nebo selektivním srážením nerozpustných [[Komplexníkomplexní sloučenina|komplexních solí]].

Příprava čistého kovu se obvykle provádí [[elektrolýza|elektrolýzou]] směsi roztavených [[Chloridchlorid samaritý|chloridů samaritého]] SmCl₃, [[Chloridchlorid vápenatý|vápenatého]] CaCl₂ a [[Chloridchlorid sodný|sodného]] NaCl. V některých postupech se využívá i [[Redoxníredoxní reakce|redukce]] [[Oxidoxid samaritý|oxidu samaritého]] Sm₂O₃ elementárním [[lanthan]]em.

Malá množství samaria jsou obsažena v  didymu, směsi [[praseodym]]u a [[neodym]]u, požívané pro odkysličování tavenin kovů díky vysoké afinitě lanthanoidů ke [[kyslík]]u.

Ve [[Sklářský průmyslsklářství|sklářském průmyslu]] slouží přídavky samaria do skloviny ke zvýšení absorpce skla pro světlo v  [[infračervené záření|infračervené oblasti]] spektra.

[[Katalyzátor]]y na bázi oxidu samaria se v  [[chemický průmysl|chemickém průmyslu]] používají pro [[dehydratacedehydratační reakce|dehydrataci]] a [[dehydrogenace|dehydrogenaci]] [[ethanol]]u.

V  jaderné energetice se slitiny s obsahem samaria uplatňují pro zachycování [[neutron]]ů.

Přestože v současné době jsou nejsilnějšími známými [[magnet|permanentní magnetmagnety]]y materiály na bázi neodymu o složení Nd₂Fe₁₄B, jsou magnety složené zze samaria a [[kobalt]]u stále prakticky nejvíce vyráběnými ''extrémně silnými permanentními magnety''.

Složení těchto magnetů je obvykle uváděno jako SmCo₅, ale v literatuře se uvádí i materiál Sm₂Co₁₇, který by měl mít ještě lepší magnetické vlastnosti. Hlavní předností Sm-Co magnetů je jejich použitelnost v  širokém oboru teplot, prakticky jsou bez problémů účinné i za teplot kolem 300 °C, [[CurieůvCurieova bodteplota]] ležíje až v  oblasti 700 – 800 °C.

Praktická výroba těchto magnetů započala v 70.  letech [[20.  století]]. V  současné době jsou tyto magnety prakticky používány v  počítačové technice v  záznamových hlavách [[harddiskpevný disk|pevných disků]]ů nebo při výrobě malých [[mikrofon]]ů a [[reproduktor]]ů ve sluchátkách a mnoha dalších aplikacích.

* Přitažlivá síla je tak vysoká, že při náhlém přiblížení magnetu k  [[ferromagnetizmusferomagnetismus|ferromagnetickému]] materiálu dokáže způsobit citlivá poranění pokožky nebo svalové tkáně, pokud stojíse vnachází mezi magnetem a přitahovaným předmětem.