Dřevoryt: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m typo |
osobnosti, wikifikace |
||
Řádek 1:
[[Soubor:Bewick Thomas Barn Owl Tyto alba.png|náhled|Dřevoryt T. Bewicka]]
'''Dřevoryt''' ('''xylografie''') je grafická technika [[tisk z výšky|tisku z výšky]], vynalezená mědirytcem [[Thomas Bewick|Thomasem Bewickem]] v 18. století.
== Historie ==
Roku 1771 vypsala Society of the Art v Londýně soutěž o nejlepší původní
Dřevoryt je obvykle výsledkem spolupráce malíře a často anonymního reprodukčního rytce, který kresbu převede do dřevorytu.
Dřevoryt je obvykle výsledkem spolupráce malíře a často anonymního rytce, který kresbu převede do dřevorytu. Ve Francii v 19. století pracovali pro známé ilustrátory (Honoré Daumier, Gustave Doré) rytci Henri Monier, Paul Gusman, Oisano, Pannemaker nebo Pisan (ilustrace k Dantovu Peklu, dle G. Doré).<ref name= Marco /><ref>Krejča A, 1981, s. 39</ref> K obnovení zájmu o techniku dřevorytu a dřevořezu v Evropě přispěla popularita "znovuobjevených" japonských dřevořezů v 19. století,<ref>Marco J, 1981, s. 222</ref> které ovlivnily období secese dekorativními motivy, ornamentálností, plošností, kaligrafií, symbolikou a lineární zkratkou. Moderní umění využilo kontrastů černé a bílé s vynecháním přechodových polostínů a celkovou plošnost zobrazení. Dřevorytem se zabývali ve Francii např. [[Félix Vallotton]], [[Maurice de Vlaminck|Maurice Vlaminck]], Alphonse Legros nebo [[František Kupka]], v Německu [[Käthe Kollwitz]] a někteří expresionisté ([[Ernst Ludwig Kirchner]], [[Franz Marc]]), v Rusku I. J. Bilibin, I. N. Pavlov, V. A. Favorskij, A. I. Kravčenko, N. I. Piskarjov, P. N. Staronosov.▼
== Evropští dřevorytci - xylografové ==
[[File:Creation of Light.png|thumb|Bivble: Stvoření světla, Héliodore Pisan podle Gustava Doré, Paříž 1866]]
=== Francie ===
▲
=== Německo ===
[[Käthe Kollwitz]] a někteří expresionisté ([[Ernst Ludwig Kirchner]], [[Franz Marc]]) nebo Emil Nolde.
=== Rusko ===
I. J. Bilibin, I. N. Pavlov, V. A. Favorskij, A. I. Kravčenko, N. I. Piskarjov, P. N. Staronosov.
=== Česko ===
K prvním českým xylografům patřili rytci z oficíny G. W. Medaua, dále František Šír, který prováděl předlohy malířů [[Antonín Machek|Antonína Machka]] či [[Josef Mánes|Josefa Mánesa]]. [[Quido Mánes]] byl zručným xylografem a prováděl touto technikou své vlastní obrazy. Předlohy [[Bedřich Havránek|Bedřicha Havránka]] prováděli Jan Jaš, Václav Mára, Josef Patočka nebo Jan Šimáně<ref>Ludwig Salvator: ''Cannosa''. J. Mercy Prag 1897</ref>. Z dalších generací vynikli [[Jan Vilímek]], [[František Bílek (sochař 1872–1941)|František Bílek]], [[František Kobliha]], [[Jan Konůpek]], [[Max Švabinský]], [[Bohumír Jaroněk]], [[Ferdiš Duša]] či [[Václav Mašek (výtvarník)|Václav Mašek]]. V moderní době to byli [[Bohdan Lacina]],[[Jan Rambousek]], [[Olga Čechová]], [[Jaroslav Lukavský]]. K nejvýznamnějším českým tvůrcům patřili [[Josef Váchal]], [[Karel Vik]] a [[Zdeněk Mézl]].
== Technika dřevorytu ==
Malé fošny dřeva nařezané podélně ze středové části kmene se sklíží a znovu rozříznou v pravém úhlu k původnímu řezu. Slepí se tak aby tvořily pevnou soustavu odolnou vůči zkroucení. Z takto vytvořeného hranolu se nařežou destičky napříč dřevním vláknům, jejich povrch se zbrousí a vyleští. Tím vznikne dřevěný [[štoček]] neboli tisková matrice. Pro tyto účely je vhodné tvrdé dřevo: [[zimostráz]], hruška, švestka, jabloň nebo v nouzi [[buk]]. Zimostrázové dřevo je natolik hutné, že tvrdostí předčí mědirytovou desku a blíží se oceli. Vzhledem k mělkosti rytí nehrozí nebezpečí odlomení tisknoucích linií a k tisku je možno užít i ručního lisu.<ref>Baleka J, 1997, s. 87</ref> Moderní náhražky jako akrylátové sklo, novodur a tvrzený polystyren nemohou dřevo plně nahradit, protože při rytí zůstávají v desce štěpiny.<ref>Odehnal A, 2005, s. 27</ref>
Řádek 20 ⟶ 28:
'''Fotoxylografie''': označuje fotomechanickou metodu přenosu obrazu na dřevěnou destičku. Deska se upraví emulzí bílku v destilované vodě s přídavkem čpavku, zapráší bělobou a po zaschnutí přetře roztokem želatiny s kamencem chromitým. Senzibilizační roztok tvoří dusičnan stříbrný. Negativ se přiloží na desku a exponuje světlem, ustálí a fixuje acetonovým lakem.<ref>Krejča A, 1981, s. 46</ref>
'''
'''Kovoryt a kovořez''': stará technika tisku z výšky užitá roku 764 v Japonsku k tisku buddhistických textů. Bylo užito měděných destiček, z nichž bylo odřezáno okolí písma a tiskly se z výšky.<ref>Krejča A, 1981, s. 50</ref>
Řádek 48 ⟶ 56:
* Aleš Krejča, Techniky grafického umění, Artia Praha 1981
* Jindřich Marco, O grafice: kniha pro sběratele a milovníky umění, Mladá fronta Praha 1981
* [[Jan Rambousek]], Dřevořez, dřevoryt a příbuzné techniky, Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1957
== Externí odkazy ==
| |||