Spartakus: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 90.177.244.245 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJ značka: rychlé vrácení zpět |
m drobné úpravy + na konci změněno "během bitvy na řece Silarus" na "během bitvy", neboť původní varianta se jevila jakoby bitva na ř. Silarus byla nějaké jiná, něž o jaké se zrovna mluvilo značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 29:
Spartakovy jednotky porazily další dvě [[římská legie|římské legie]], které proti němu byly vyslány ještě před zimou, kterou vojsko otroků strávilo výrobou [[zbraň|zbraní]] na jižním pobřeží. Jeho skupina byla nesourodým spolkem mužů, žen, dětí a starců, kteří pocházeli ze všech pracovních postavení ([[Zemědělec|rolníci]], [[sluha|sluhové]], gladiátoři atd.). V čele povstání vedle Spartaka stáli galští otroci [[Crixus]], Oenomaus, Castus a Gannicus, jejichž záměry se podle historiků lišily. Na jaře vytáhlo Spartakovo vojsko směrem do [[Galie]], kde by otroci dosáhli skutečné svobody. Vyděšený senát poslal dva konzuly ([[Lucius Gellius Publicola|Lucia Gellia Publicolu]] a [[Gnaeus Cornelius Lentulus Clodianus|Gnaea Cornelia Lentula Clodiana]]), každého se dvěma legiemi, proti vzbouřencům.
Otroci [[Galové|galského]] a [[Germáni|germánského]] původu pod vedením [[Crixus|Crixa]], kteří se odtrhli od Spartaka, byli poraženi Publicolou a jejich velitel byl zabit. Mezitím Spartakus porazil Lentula a následně i Publicolu v oblasti centrální Itálie. Poté vytvořil gladiátorské hry na počest Crixe, ve kterých bojovali zajatí Římané proti sobě. Tímto Spartakus připomněl gladiátorské hodnoty a uctil tak Crixovu památku. Jeho vojsko pak zamířilo na sever směrem k městu Mutina (dnešní [[Modena]]), kde se ubránilo další římské legii pod vedením [[Gaius Cassius Longinus|Gaia Cassia Longina]], guvernéra provincie [[Gallia Cisalpina]] (Předalpská Galie).
== Útok na Itálii ==
Spartakus původně nejspíše zamýšlel odejít s celou družinou do [[Galie]], případně do [[Hispánie]], kde by se mohl připojit ke vzbouřenému římskému vojevůdci [[Sertorius|Quintovi Sertoriovi]]. Nicméně z dosud neznámých důvodů (a pravděpodobně neznámých navždy) se rozhodl k opětovnému tažení do Itálie. Prameny tvrdí,{{Doplňte zdroj}} že podlehl spolubojovníkům, kteří chtěli pokračovat v drancování Itálie. Ať už stálo za rozhodnutím cokoliv, je to považováno za jeho velkou strategickou chybu, která nakonec vedla k jeho porážce. Jiná teorie říká, že část z jeho družiny (přibližně 10 000 lidí) se vydala směrem na sever, překročila [[Alpy]] a vrátila se do rodných oblastí a že jeho návrat na jih mohl sloužit jako [[krycí manévr]] pro tento postup.
Během postupu Itálií porazila jeho vojska další dvě legie, kterým velel [[Marcus Licinius Crassus]], který byl tehdy nejbohatším mužem Říma. V jeho vojsku sloužil rovněž [[Julius Caesar|Gaius Julius Caesar]] v hodnosti vojenského tribuna.{{Fakt/dne|20120322173143}} Na konci roku [[72 př. n. l.]] se Spartakus utábořil ve městě Rhegium (dnešní [[Reggio di Calabria]]), kde byl na začátku roku 71 př. n. l. obklíčen osmi legiemi v oblasti [[Kalábrie]]. Podle Plútarcha vyjednával s kilikijskými piráty, aby ho s 2 tisíci muži přeplavili na Sicílii, piráti ho ale nakonec podvedli.<ref>Plútarchos, ''Život Crassův'' 10,1-3.</ref> Údaj o dvou tisících mužů je ale možná blíže skutečné velikosti jeho vojska. Po zavraždění [[Sertorius|Quinta Sertoria]] povolal senát z Hispánie [[Gnaeus Pompeius Magnus|Pompeia]] s jeho vojskem a [[Lucius Licinius Lucullus|Luculla]] z [[Malá Asie|Malé Asie]], který vedl vojenské tažení proti tehdejšímu největšímu nepříteli Říma [[Mithridatés VI. Pontský|Mithridatovi VI. Pontskému]].
[[Soubor:Fedor Bronnikov 002.jpg|thumb|Ukřižovaní otroci]]
Spartakus se pokusil prorazit [[obklíčení]], což se mu podařilo, a uprchl k městu [[Brundisium]] (dnešní [[Brindisi]]), jednotky pod vedením Crassa ho ale pronásledovaly až do [[Lukánie]]. Vzbouřenci pak svedli bitvu na řece [[Silarus]], ve které prohráli a jejich armáda byla rozprášena. Po této bitvě Římané osvobodili přes 3 000 vojáků, kteří byli vězněni otroky.
6 000 zajatých Spartakových bojovníků bylo [[ukřižování|ukřižováno]] podél silnice [[Via Appia]] z města Capua do [[Řím]]a, vzdáleného 132 římských mil (asi 200 km). Ukřižovaní nebyli nikdy z kříže sundáni, a tak zde bylo možno vidět množství křížů po dlouhá desetiletí jako výstrahu potenciálním následovníkům. Přibližně 5 000 otrokům se povedlo z obklíčení utéci a vydali se na sever, kde byli později zničeni Pompeiem, který se právě vracel z [[Hispánie]]. Spartakovo tělo nebylo nikdy nalezeno, takže lze spekulovat, zda byl zabit již během bitvy
== Odkazy ==
|