Spartakus: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m Editace uživatele 90.177.244.245 (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je OJJ
značka: rychlé vrácení zpět
m drobné úpravy + na konci změněno "během bitvy na řece Silarus" na "během bitvy", neboť původní varianta se jevila jakoby bitva na ř. Silarus byla nějaké jiná, něž o jaké se zrovna mluvilo
Řádek 29:
Spartakovy jednotky porazily další dvě [[římská legie|římské legie]], které proti němu byly vyslány ještě před zimou, kterou vojsko otroků strávilo výrobou [[zbraň|zbraní]] na jižním pobřeží. Jeho skupina byla nesourodým spolkem mužů, žen, dětí a starců, kteří pocházeli ze všech pracovních postavení ([[Zemědělec|rolníci]], [[sluha|sluhové]], gladiátoři atd.). V čele povstání vedle Spartaka stáli galští otroci [[Crixus]], Oenomaus, Castus a Gannicus, jejichž záměry se podle historiků lišily. Na jaře vytáhlo Spartakovo vojsko směrem do [[Galie]], kde by otroci dosáhli skutečné svobody. Vyděšený senát poslal dva konzuly ([[Lucius Gellius Publicola|Lucia Gellia Publicolu]] a [[Gnaeus Cornelius Lentulus Clodianus|Gnaea Cornelia Lentula Clodiana]]), každého se dvěma legiemi, proti vzbouřencům.
 
Otroci [[Galové|galského]] a [[Germáni|germánského]] původu pod vedením [[Crixus|Crixa]], kteří se odtrhli od Spartaka, byli poraženi Publicolou a jejich velitel byl zabit. Mezitím Spartakus porazil Lentula a následně i Publicolu v oblasti centrální Itálie. Poté vytvořil gladiátorské hry na počest Crixe, ve kterých bojovali zajatí Římané proti sobě. Tímto Spartakus připomněl gladiátorské hodnoty a uctil tak Crixovu památku. Jeho vojsko pak zamířilo na sever směrem k městu Mutina (dnešní [[Modena]]), kde se ubránilo další římské legii pod vedením [[Gaius Cassius Longinus|Gaia Cassia Longina]], guvernéra provincie [[Gallia Cisalpina]] (Předalpská Galie).
 
== Útok na Itálii ==
Spartakus původně nejspíše zamýšlel odejít s celou družinou do [[Galie]], případně do [[Hispánie]], kde by se mohl připojit ke vzbouřenému římskému vojevůdci [[Sertorius|Quintovi Sertoriovi]]. Nicméně z dosud neznámých důvodů (a pravděpodobně neznámých navždy) se rozhodl k opětovnému tažení do Itálie. Prameny tvrdí,{{Doplňte zdroj}} že podlehl spolubojovníkům, kteří chtěli pokračovat v drancování Itálie. Ať už stálo za rozhodnutím cokoliv, je to považováno za jeho velkou strategickou chybu, která nakonec vedla k jeho porážce. Jiná teorie říká, že část z jeho družiny (přibližně 10 000 lidí) se vydala směrem na sever, překročila [[Alpy]] a vrátila se do rodných oblastí a že jeho návrat na jih mohl sloužit jako [[krycí manévr]] pro tento postup.
 
Během postupu Itálií porazila jeho vojska další dvě legie, kterým velel [[Marcus Licinius Crassus]], který byl tehdy nejbohatším mužem Říma. V jeho vojsku sloužil rovněž [[Julius Caesar|Gaius Julius Caesar]] v hodnosti vojenského tribuna.{{Fakt/dne|20120322173143}} Na konci roku [[72 př. n. l.]] se Spartakus utábořil ve městě Rhegium (dnešní [[Reggio di Calabria]]), kde byl na začátku roku 71 př. n. l. obklíčen osmi legiemi v oblasti [[Kalábrie]]. Podle Plútarcha vyjednával s kilikijskými piráty, aby ho s 2 tisíci muži přeplavili na Sicílii, piráti ho ale nakonec podvedli.<ref>Plútarchos, ''Život Crassův'' 10,1-3.</ref> Údaj o dvou tisících mužů je ale možná blíže skutečné velikosti jeho vojska. Po zavraždění [[Sertorius|Quinta Sertoria]] povolal senát z Hispánie [[Gnaeus Pompeius Magnus|Pompeia]] s jeho vojskem a [[Lucius Licinius Lucullus|Luculla]] z [[Malá Asie|Malé Asie]], který vedl vojenské tažení proti tehdejšímu největšímu nepříteli Říma [[Mithridatés VI. Pontský|Mithridatovi VI. Pontskému]].
 
[[Soubor:Fedor Bronnikov 002.jpg|thumb|Ukřižovaní otroci]]
Spartakus se pokusil prorazit [[obklíčení]], což se mu podařilo, a uprchl k městu [[Brundisium]] (dnešní [[Brindisi]]), jednotky pod vedením Crassa ho ale pronásledovaly až do [[Lukánie]]. Vzbouřenci pak svedli bitvu na řece [[Silarus]], ve které prohráli a jejich armáda byla rozprášena. Po této bitvě Římané osvobodili přes 3&nbsp;000 vojáků, kteří byli vězněni otroky.
 
6&nbsp;000 zajatých Spartakových bojovníků bylo [[ukřižování|ukřižováno]] podél silnice [[Via Appia]] z města Capua do [[Řím]]a, vzdáleného 132 římských mil (asi 200 km). Ukřižovaní nebyli nikdy z kříže sundáni, a tak zde bylo možno vidět množství křížů po dlouhá desetiletí jako výstrahu potenciálním následovníkům. Přibližně 5&nbsp;000 otrokům se povedlo z obklíčení utéci a vydali se na sever, kde byli později zničeni Pompeiem, který se právě vracel z [[Hispánie]]. Spartakovo tělo nebylo nikdy nalezeno, takže lze spekulovat, zda byl zabit již během bitvy na řece Silarus, či jestli byl společně se svými muži ukřižován, případně zda se mu podařilo uprchnout.
 
== Odkazy ==