Karel IV. Sličný: Porovnání verzí

'''Karel IV. Francouzský''' zvaný '''Sličný''' ({{vjazyce|fr}} ''Charles IV le Bel'', [[1294]] – [[1. únor]]a [[1328]], [[Vincennes]]) byl [[Seznam francouzských panovníků|francouzský]] a [[Seznam navarrských panovníkůkrálů|navarrský král]] v letech 1322–1328 a zároveň poslední mužský člen přímé linie [[Dynastie Kapetovců|Kapetovců]].

BylNarodil jednímse zjako mnohatřetí synůsyn krále [[Filip IV. Sličný|Filipa IV. Sličného]] a [[Jana I. Navarrská|Johany Navarrské]], po níž zdědil titul krále navarrského. Karel byl ve čtrnácti letech 20. května 1308 v Corbeil oženěn s [[Blanka Burgundská|Blankou]], dcerou [[seznam burgundských hrabat|burgundského hraběte]] [[Oto IV. Burgundský|Oty IV.]] Počátkem roku 1314 byla Karlova žena za přispění své švagrové [[Izabela Francouzská (1295 - 1358)|Izabely]] společně se svou další švagrovou [[Markéta Burgundská (1292-1315)|Markétou]] zatčena. Byly obviněny z cizoložství a král Filip IV. nechal zatknout také oba mladíky, kteří se měli oddávat necudným hrátkám s manželkami francouzských princů, a nechal je stít a pověsit na šibenici. Pohlavní orgány popravených byly hozeny psům.<ref>Marc Ferro: Dějiny Francie, Nakladatelství Lidové noviny Praha 2006, ISBN 80-7106-888-8</ref> Obě cizoložnice byly zavřeny na hradě [[hrad Gaillard|Gaillard]].

Karel měl od roku 1314 titul hraběte z La Marche a na francouzský trůn se dostal v lednu roku 1322 po smrti bratra [[Filip V. Francouzský|Filipa V.]] 19. května 1322 bylo jeho první manželství anulováno a již v září téhož roku následovala svatba s [[Marie Lucemburská|Marií]], dcerou [[seznam panovníků Svaté říše římské|císaře]] [[Jindřich VII. Lucemburský|Jindřicha VII.]], sestrou [[Jan Lucemburský|Jana Lucemburského]]. Po Mariině náhlé smrti sev Karelbřeznu oženilroku potřetí.1324 Patnáctiletá(zemřela [[Janapři zporodu Évreux|Jana]]jejich bylaprvorozeného Karlovoudítěte, sestřenicí.které Prozemřelo manželstvírovněž) uzavřenése Karel 5. července roku 1325 oženil potřetí. Pro tento sňatek bylo nutné získat papežský dispens., neboť nevěsta, patnáctiletá [[Jana z Évreux]], byla Karlovou sestřenicí,

Král zpočátku udržoval mír s Anglií, upevňoval panovnickou moc a navázal úzké vztahy s českými [[Lucemburkové|Lucemburky]]. Na jeho dvoře vyrůstal Václav, budoucí český král [[Karel IV.]] K předním rádcům u dvora patřil v té době [[Karel z Valois]], někdejší krátkodobý král aragonský (jehož syn [[Filip VI. Francouzský|Filip]] dosedl po smrti Karla IV. na francouzský trůn). Za Karla IV. rovněž vzniklo bourbonské dominium, když král udělil [[Ludvík I. Bourbonský|Ludvíkovi z Clermontu]], členovi vedlejší větve Kapetovců, [[hrabství La Marche]] a povolil mu užívat titul vévoda bourbonský. V závěru vlády pomohl Karel své sestře Izabele svrhnout anglického krále [[Eduard II.|Eduarda II.]] a dosadit k moci mladého [[Eduard III.|Eduarda III.]] Když pak v únoru 1328 král Karel ve čtyřiatřiceti letech po šesti letech panování v důsledku nemoci zemřel, zůstal francouzský trůn určitou dobu uprázdněný, protoženeboť královnatřebaže byl Karel třikrát ženatý, neměl žádného žijícího syna. Královna Jana však byla těhotná a bylo nutno vyčkat, zda neporodí dědice trůnu – teprve když v dubnu porodila [[Blanka Francouzská (1328)|dceru]], rozběhly se přípravy na volbu nového panovníka naplno. Tím se stal [[Filip VI. Francouzský|Filip de Valois]], syn Karla de Valois, mladšího bratra krále Filipa Sličného; pocházel tedy z dynastie Valois – boční linie Kapetovců.