Židé v Polsku: Porovnání verzí

[[Nacisté]] zřídili v Polsku šest vyhlazovacích center. Od podzimu 1941 v [[Osvětim]]i a v táboře Chełmno nad Nerem. Od jara 1942 se pro vyhlazování Židů začínají používat [[Bełżec]], [[Sobibór]], Osvětim II-Birkenau a v létě 1942 vzniká vyhlazovací tábor [[Treblinka]]. Na podzim 1942 je uveden do provozu tábor [[Majdanek]] u Lublinu. Ke konci roku 1944, kdy byla většina evropských Židů již vyvražděna, byly likvidovány také poslední tábory smrti a dosud žijící vězňové byli evakuováni na západ v tzv. [[Pochod smrti|pochodech smrti]].<ref>[https://www.holocaust.cz/dejiny/holocaust-v-evropskych-zemich/holocaust-v-polsku/ Holocaust v Polsku]</ref>

 

 

V roce [[1942]] vznikla legendární Rada pro pomoc Židům - [[Żegota]], odbojová organizace [[Polská exilová vláda|Polské exilové vlády]], která měla chránit Židy před [[holokaust]]em. Pomáhala jim se skrývat, zásobovala je a vyráběla pro ně falešné doklady. Společně s řadou dobrovolníků z řad obyvatel a s pomocí katolické církve, jejíž [[duchovní]] a [[řehole|řeholní společenství]] hráli klíčovou roli v ukrývání Židů, tato organizace zachránila tisíce až desetitisíce Židů. Světově proslulá se stala zejména činnost jejího dětského oddělení, které pod vedením [[Irena Sendlerowa|Ireny Sendlerové]] zachránilo na 2500 dětí z [[Varšavské ghetto|Varšavského ghetta]]. Mimo ni pracovaly v Polsku i židovské odbojové a podzemní organizace. Země se stala hlavním dějištěm holokaustu (zemřelo zde asi 3,5 milionů Židů), ale též nejvýznamnějších evropských aktů odporu ze strany Židů, zejména [[povstání varšavského ghetta]].