Paul Riege: Porovnání verzí

'''Paul Riege''' ([[27. duben|27. dubna]] [[1888]] v Lüdingworthu[[Lüdingworth]]<ref name="StrukturaMoci" /> -– [[13. říjen|13. října]] [[1980]] v [[Buxtehude]]<ref name="StrukturaMoci" />) byl německý [[Schutzstaffel|SS]]-Gruppenführer a generál pořádkové policie (Ordnungspolizei, OrPo) ve třetí říši.<ref name="StrukturaMoci" /> Byl též autorem příručky pro policisty jakož i autorema populárně vědeckých statí o historii policie, které byly publikovány v poválečném Německu v mnoha vydáních.

[[Soubor:Bundesarchiv Bild 121-0266, Polen, Krakau, Polizeiparade.jpg|right|thumb|Paul Riege (druhý zprava) při policejní přehlídce v Krakově v roce 1939]]

[[Soubor:Paul.Riege.(1888-1980).gif|right|thumb|Paul Riege před rokem 1946]]

Služba Paula Riegeho v Praze byla poznamenána třenicemi mezi [[Karl Hermann Frank|K. H. Frankem]] a [[Kurt Daluege|Kurtem Daluegem]], který byl jmenován zastupujícím říšským protektorem (tedy Heydrichovým nástupcem). Podle mínění K. H. Franka byl Paul Riege sice "dobrým policistou, ale velmi špatným politikem a politickým dítětem."<ref name="potthast">Jan Björn Potthast: ''Das jüdische Zentralmuseum der SS in Prag - Gegnerforschung und Völkermord im Nationalsozialismus''. Campus-Verlag, Frankfurt am Main 2002, S. 248 und Fußnote 204. ISBN 3-593-37060-3.</ref> Paul Riege spoluorganizoval (a jemu podřízenými členy pořádkové policie podpořil) razie organizované v souvislosti s atentátem na [[Reinhard Heydrich|R. Heydricha]] .<ref name="StrukturaMoci" /> V září roku [[1943]] byl Paul Riege (v důsledku rozmíšek s K. H. Frankem) zbaven svého úřadu a nahrazen generálporučíkem policie Ernstem Hitzegradem.<ref name="potthast" /> Před svým odchodem do starobního důchodu se Paul Riege zúčastnil (8. července 1943) v Praze - Kobylisích na Kobyliské střelnici veřejné popravy čtyř protektorátních českých četníků (jednalo se o následující policisty: Josef Bojas, František Famfulík, Jan Jirásek a František Rajmon).<ref name="StrukturaMoci" />

Paul Riege žil v severním [[Dolní Sasko|Dolním Sasku]]. V roce [[1948]] se stal předsedou technického výboru pro "policejní„policejní historii"historii“ ve spolku sdružujícím policisty, kteří přišli o práci v důsledku věku, vyhnání či denacifikace. Vytvoření této komise expertů bylo pravděpodobně inspirováno bývalým vůdcem skupiny (SS-Gruppenführerem) a generálporučíkem pořádkové policie Adolfem von Bomhardem.<ref>Stefan Noethen: ''Alte Kameraden und neue Kollegen: Polizei in Nordrhein-westfalen 1945–1953''. Klartext-Verlag, Essen 2003, S. 488. ISBN 3-89861-110-8.</ref> Svým dílem - Malou policejní historií (Kleinen Polizei-Geschichten) - (publikovanou v letech 1954 - 1966 nejméně ve třech vydáních)<ref>Paul Riege: ''Kleine Polizei-Geschichte''. Verlag für Polizeiliches Fachschrifttum, Lübeck 1954. (Erneute und erweiterte Auflagen 1959 und 1966.)</ref> se Paul Riege snažil vytvořit "očištěný obraz ochranné policie".<ref>Dieter Schenk: ''Auf dem rechten Auge blind: die braunen Wurzeln des BKA''. Kiepenheuer und Witsch, Köln 2001, S. 296. ISBN 3-462-03034-5.</ref> Společně s Karl Lautenschlägerem koncipoval Paul Riege příručku: "Ochrana, pořádek, bezpečnost - Služební rady pro policejního důstojníka ulice" (vydalo vydavatelství Kameradschaft, Berlin 1942). Toto dílo se ocitlo po skončení druhé světové války v sovětské okupační zóně na seznamu zakázané literatury .<ref>http://www.polunbi.de/bibliothek/1948-nslit-q.html</ref>