Trávník: Porovnání verzí

[[FileSoubor:Rollrasen-01.jpg|thumbnáhled|Trávník v rolích]]

Pod travním drnem je půda v drobtovité struktuře, proto může voda při deštích dobře prosakovat do spodiny, nestéká a na trávníku obvykle nebývají kaluže. Travní plochy se ne­musejí kanalizovat, pouze odvodnit zamokřené části.

}}</ref>

Z hlediska použití travních směsí proto existuje několik dělení. Podle staršího dělení, založeného na estetickém uplatnění a podle způsobu založení a údržby jsou rozeznávány trávníky nízké (kobercové), střední (parkové) a vysoké (parkové louky). Novější třídění bývá většinou podrobnější. Americké třídění rozeznává trávníky obytných zahrádek a rodinných domů, sportovních ploch, svahových ploch a speciálního využití(golfové hřiště, fotbalové hřiště, štěrkové plochy, parkoviště motorových vozidel, koňských dostihových drah, letištních ploch aj.) U nás se rozdělují trávníky např. na komunikační, meliorační, parkové a zahradní hřišťové, rekreační, pietní, přírodních rezervací a ostatní technické.

Během vegetačního klidu a jednou za 3-5 let je doporučeno hnojit [[kompost]]em, dávkou 30-100 m³ na 1 ha. Důvodem je především doplnění mikroprvků a organických látek, které jsou nezbytnou součástí [[výživa rostlin|výživy rostlin]]. Při poklesu pH pod 5, čemuž lze předejít, je třeba pH upravit vhodným hnojivem.

Trávník je ve svév podstatě kulturní poušť, podobně jako například asfaltové parkoviště. Nesmí zde žít a nežijí žádné jiné organismy, než druhy, které člověk pěstuje, tedy několik málo vyšlechtěných jednoděložných rostlin, podobně jako je tomu u obilovin. Snaha o zastavení přirozeného vývoje porostu na stanovišti vyžaduje technické i chemické zásahy. Pečlivost úsilí o dokonalý vzhled trávníku, jako stejnoměrně a co nejníže zastřiženého, pravidelného, jednolitého porostu může mít i charakter [[obsese]].

Rozšíření udržovaných trávníků má vliv na mizení některých druhů původních rostlin, a to i těch, vnímaných dříve jako obtížné [[plevel]]e.

Trávníky je třeba zavlažovat, hnojit a udržovat pesticidy. Tedy vážným a neodmyslitelným rizikem jsou rezidua agrochemikálií v půdě a ve spodní vodě, splavování pesticidů, ale zejména splavování zbytků hnojiv. Zálivka na území se srážkovým deficitem je rovněž vážným problémem. Se zálivkou na takovém území je spojeno nejen zasolování půdy ale i využití vody na zálivku trávníků, vody která by jinak měla být využita hospodárněji. Kvalitní trávník ovšem bez pravidelné zálivky trpí, měníce své vlastnosti a bez kvalitního trávníku nelze například hrát golf, tenis, či fotbal. S používáním pesticidů na trávníky, zejména fungicidů, se projevuje zvyšující se [[rezistence]] některých rozšířených [[patogen]]ů, které napadají například i obiloviny. Chemická údržba trávníků může napomoci i vyšlechtění nové odolné choroby obilovin. Některé přípravky používané na ochranu obilovin jsou na údržbu trávníků nepovolené (ale doporučované), například některé účinné přípravky proti [[plíseň sněžná|plísni sněžné]].<ref>[http://www.svet-travniku.cz/plisen-snezna/t-337/ Ortiva]</ref>

Travnaté zpevněné plochy, ať už jako trávník, nebo tvořené pomocí zatravňovacích dlaždic, bývají vytvářeny v bezprostřední návaznosti na obydlí jako významné estetické a účelové prvky, které významně přispívají k celkové kvalitě venkovního prostředí. Travnatý zpevněný terén může plnit úlohu povrchu cest a pěšin i menších přírodních odpočívadel v okolí bazénů, otevřených ohnišť a všude tam, kde předpokládáme intenzivnější šlapání a kde přitom není vhodné použít dlážděný povrch.

Filtrační vrstva je zakládána v tloušťce 3–8 cm a v suchých oblas­tech až 10 cm. Její úlohou je zadržet jemné částice půdy. Filtrační vrstva má dostatečnou schop­nost jímat a zadržovat vodu, která je později v době sucha k dispozici trávníkovému koberci. Filtrační vrstvu lze připravit smícháním rašeliny a písku v pomě­ru 3 :1.