Manon Lescaut (divadelní hra): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Robot: Přesunutí dle ŽOPP od Tayari z 14/10/2017 |
citát, reference, literatura značky: možné subjektivní formulace možné problémové formulace |
||
Řádek 34:
* Rozhlasová hra ''Manon Lescaut''. Rozhlasová úprava a režie [[Josef Henke]]. Hudba [[Petr Mandel]]. Dramaturgie Jana Weberová. Osoby a obsazení: Manon Lescaut ([[Iveta Dušková]]), Pierre, její opatrovník ([[Jaroslav Kepka]]), Marcela, její služka ([[Martina Delišová]]), rytíř des Grieux ([[Ivan Jiřík]]), Tiberge ([[Jan Šťastný]]), Duval ([[Vladimír Brabec]]), Duvalův sluha ([[Miroslav Středa]]), Duvalův syn ([[Ivan Trojan]]), Modesta ([[Hana Ševčíková]]), hostinský z Amiensu ([[Soběslav Sejk]]), velitel výpravy ([[Jiří Klem]]) a další. Natočeno v roce [[1999]] (95 min).<ref>[http://www.rozhlas.cz/vltava/literatura/_zprava/1514782 Vítězslav Nezval: Manon Lescaut] na stránkách [[Český rozhlas|Českého rozhlasu]]</ref>
* Historicky první uvedení na scéně pražského [[Národní divadlo|Národního divadla]] – I. premiéra [[11. únor|11. února]] [[2016]], II. premiéra [[12. únor|12. února]] [[2016]], režie [[Daniel Špinar]], dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna Lucie Škandíková, kostýmy Marek Cpin, hudba Jiří Hájek. Osoby a obsazení: Manon Lescaut – [[Jana Pidrmanová]] / [[Pavlína Štorková]], Des Grieux – [[Patrik Děrgel]] / [[Vladimír Polívka (herec)|Vladimír Polívka]] j. h., Tiberge: [[Radúz Mácha]], Duval: [[Vladislav Beneš]]<ref> Informační zpravodaj Národního divadla, číslo 6, únor 2016, 133. sezona 2015–2016, str. 6–8, 11, vyd. [[Národní divadlo]], Praha, [[2016]]</ref>
== Vzpomínají na Nezvalovu Manon ==
'''[[Marie Burešová]]'''
* Pro nás herce – tedy především pro Šmerala (Des Grieux) a pro mne – znamenala práce na Manon vyvrcholení řady lyrických mladých rolí. Nezvala jsme samozřejmě znali, ale Manon – to bylo to nejkrásnější setkání herců s básníkem. A pro celé D 40, pro jeho umělce a obecenstvo bylo představení Manon rozsvícenou pochodní krásy naší mateřštiny uprostřed protektorátní hrůzy. Jasně jsme to cítili, ale při tom nezůstalo. Diváci s námi hovořili, psali nám. Domnívali jsme se, že byli na představení čtyřikrát i pětkrát. Byly to nezapomenutelné chvíle, které v lidech dodnes žijí. <ref> [[Marie Burešová]]: ''První Manon'', In:[[František Černý (divadelní historik)|František Černý]]: ''Theater – Divadlo'', Orbis, Praha, [[1965]], str. 41–2 </ref>
== Odkazy ==
Řádek 39 ⟶ 43:
<references />
=== Literatura ===
* [[František Černý (divadelní historik)|František Černý]]: ''Theater – Divadlo'', Orbis, Praha, [[1965]], str. 41–2, 363, 408, foto 23
* [[Bořivoj Srba]]: ''O nové divadlo'', Panorama, Praha, [[1988]], str. 51–60
| |||