Válka proudů: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m →Poprava elektřinou: Oprava překlepu značka: editace z Vizuálního editoru |
drobná doplnění a opravy |
||
Řádek 21:
=== Obloukové lampy ===
Prvním široce používaným zdrojem elektrického světla byla [[oblouková lampa]]. Tyto lampy byly známy po většinu 19. století, ale až koncem 70. let začaly být ve velkém měřítku instalovány ve městech v sítích napájených ústředními elektrárnami. Světlo vydávané obloukovými lampami bylo velmi intenzivní a dokázalo osvětlit celé ulice, továrny, loděnice nebo interiéry velkých budov. Lampy vyžadovaly vysoké napětí (nad 3000 voltů) a některé typy běžely lépe na střídavý proud (stejnosměrný proud totiž opotřebovával jednu z elektrod více než druhou).<ref name="Jonnes, 2004, s. 47"/> Výzkum střídavého proudu již nějakou dobu probíhal v Evropě a byl spojen se jmény [[Guillaume Duchenne de Boulogne|Guillaume Duchenne]], [[Zénobe Gramme]], [[Ganz]], [[Sebastian Ziani de Ferranti]], [[Lucien Gaulard]] a [[Galileo Ferraris]]. Díky vysokému napětí mohly ústřední elektrárny napájet velké oblasti, a to pomocí elektrických okruhů o délce až 7 mil (11 km)<ref name="Journal of the Society of Telegraph Engineers, 1880-03-24, s. 143"/> (protože kapacita vodiče je úměrná čtverci proudu, který jím protéká, umožnilo každé zdvojnásobení napětí přenášet vodičem stejné množství energie na čtyřikrát delší vzdálenost). V roce 1880 byly v několika amerických městech vybudovány rozsáhlé systémy obloukového osvětlení. Mezi nimi byla ústřední stanice zřízená v prosinci 1880 firmou Brush Electric Company, která napájela úsek obloukového osvětlení o délce 2 míle (3,2 km) na Broadway v New Yorku napětím 3500 voltů.<ref name="electricmuseum.com"/> Obloukové osvětlení mělo své nevýhody: vyžadovalo častou údržbu, bzučelo, blikalo, představovalo nebezpečí požáru, v podstatě se hodilo pouze pro venkovní osvětlení a manipulace s vodiči o vysokém napětí byla nebezpečná.<ref name="www.edisontechcenter.org/ArcLamps.html"/>
=== Edison Illuminating Company ===
Řádek 53:
=== Edisonův odpor proti střídavé technologii ===
Situace Edisonovy společnosti se zhoršovala. Střídavé systémy postupně obsazovaly území, kde doposud dominovaly systémy stejnosměrné. Cena mědi
Poté, co Westinghouse instaloval svůj první velký systém, Edison napsal v listopadu 1886 v soukromém dopise Edwardu Johnsonovi: „Je jisté jako smrt, že Westinghouse zabije zákazníka do šesti měsíců od chvíle, co uvede do provozu systém jakékoliv velikosti; má novou věc a bude potřebovat hodně experimentování, aby fungovala v praxi.“<ref name="Klein, 2008, s. 257"/> Edison se zřejmě domníval, že velmi vysoké napětí používané ve střídavých systémech je příliš nebezpečné a že bude trvat mnoho let, než bude vyvinut bezpečný a funkční systém.<ref name="Jonnes, s. 146"/> Edisonovými prioritami byla bezpečnost a snaha vyhnout se špatné publicitě, kterou by způsobilo zabití zákazníka.<ref name="Stross, 2007, s. 174"/> Obával se, že smrt způsobená chybně nainstalovaným systémem by byla ranou pro elektroenergetický průmysl jako celek.<ref name="Jonnes, s. 146"/>
Řádek 72:
=== Tažení Harolda Browna ===
[[Soubor:Harold Pitney Brown engineer 1857 1932.png|thumb|Elektrotechnik Harold Pitney Brown vstoupil na scénu v červnu 1888 jako bojovník proti střídavému proudu]]
Inženýr Harold P. Brown, o němž v té době nebylo známo, že by měl nějaký vztah k Edisonově firmě,<ref name="Jonnes, 2004, s. 166"/> odeslal 5. června 1888 šéfredaktorovi listu ''New York Post'' dopis, v němž tvrdil, že kořenem problému je sám střídavý proud, který je ze své podstaty nebezpečný a „zavrženíhodný“ a ptal se, proč se „musí veřejnost podrobovat neustálému nebezpečí náhlého úmrtí“ jen proto, aby rozvodné firmy ušetřily.
V době začátku útoků na střídavou technologii se Westinghouse v dopisu Edisonovi ze 7. června 1888 snažil uklidnit situaci, zval Edisona, aby jej navštívil v Pittsburghu a napsal mu:
Řádek 121:
=== Kemmlerovo odvolání ===
[[Soubor:William Kemmler.jpg|thumbnail|[[William Kemmler]] byl jako první odsouzen k smrti na elektrickém křesle.]]
V květnu 1889 byl k popravě na elektrickém křesle odsouzen newyorský
Během zjišťovacích slyšení konaných po celém státě, počínaje dnem 9. července v New Yorku, Cockran využil své zběhlosti v řečnictví a vedení výslechu k útokům na Browna, Edisona a jejich příznivce. Jeho strategií bylo přesvědčit přítomné, že Brown zfalšoval svou zkoušku smrtící síly střídavého proudu, a dokázat, že elektřina nezpůsobí jistou smrt a pouze povede k mučení odsouzeného. U výslechu zpochybnil Brownovo vzdělání v elektrickém oboru a opět zmínil možnou tajnou dohodu mezi Brownem a Edisonem, kterou Brown ovšem opět popřel. Obě strany nechaly předvolat mnoho svědků, aby přednesli své neověřené zprávy o kontaktu s elektřinou, a lékařští experti předložili fakta o lidské nervové soustavě a elektrické vodivosti kůže. Brown byl obviněn z manipulování testů na zvířatech, zejména z toho, že zatajil fakt, že používal slabý stejnosměrný proud a silný střídavý proud.<ref name="Brandon, s. 119"/> Slyšení se na jeden den přesunulo do Edisonovy laboratoře ve West Orange, kde měly být provedeny demonstrace týkající se elektrického odporu kůže. Přitom se Brown málem popral s Westinghousovým zástupcem, jehož obvinil, že se v laboratoři pokouší o [[průmyslová špionáž|průmyslovou špionáž]].<ref name="Brandon, s. 115"/> Noviny zaznamenaly, že často protichůdná svědectví vyvolávají u veřejnosti pochybnosti o zákonu o popravě elektrickým proudem. Edison poté jednoznačně prohlásil, že 1000 voltů střídavého proudu snadno zabije kteréhokoli člověka, čímž část veřejnosti uklidnil.
Řádek 132:
Dne 25. srpna 1889 ''[[New York Sun]]'' otiskl článek s titulkem:
:
Článek byl založen na 45 dopisech, ukradených z Brownovy kanceláře, z nichž vyplývala fakta o Brownově spolupráci s firmami Thomson-Houston a Edison Electric. Většinu dopisů tvořila korespondence mezi Brownem a Thomson-Houston ohledně získání tří Westinghousových generátorů pro stát New York, jakož i použití jednoho z nich ve zkoušce účinnosti. Dopisy také ukázaly, že Brown obdržel od Edison Electric 5000 dolarů na nákup přebytečných Westinghousových generátorů od Thomson-Houston. Další údaje o Edisonově účasti byly obsaženy v dopisech od Edisonova pokladníka Hastingse, v nichž žádal Browna, aby rozeslal (na firemní útraty) pamflety proti střídavému proudu všem zákonodárcům státu Missouri; v jiném dopise Brown požadoval, aby Edison poslal doporučující dopis radnici města Scranton v Pensylvánii, a jinde Edison a Arthur Kennelly instruovali Browna pro jeho nadcházející svědectví ve věci Kemmlerova odvolání.<ref name="Essig, 2005, s. 190–195"/><ref name="Penrose, 1994"/><ref name="Jonnes, s. 191–198"/>
Řádek 150:
George Westinghouse se náhle octl v roli „padoucha“, jenž se snaží bránit střídavé vodiče zavěšené na sloupech, o nichž ví, jak jsou nebezpečné; neobratně reagoval na dotazy reportérů, když se snažil poukázat na všechny ostatní věci ve velkém městě, které podle něj byly nebezpečnější.<ref name="Stross, 2007, s. 179"/><ref name="Klein, 2010"/> Následující měsíc si ve své odpovědi otištěné v ''North American Review'' vedl lépe a zdůraznil, že jeho systém s transformátory ve skutečnosti používá v domácnostech nižší napětí než systém Edisonův. Poukázal také na 87 úmrtí způsobených během jednoho roku tramvajemi a plynovým osvětlením v porovnání s pouhými pěti náhodnými smrtelnými úrazy proudem a zdůraznil, že v domácnostech se nevyskytlo ani jedno úmrtí připsané střídavému proudu.<ref name="Stross, 2007, s. 179"/>
Vzhledem k tomu, že k Feeksově smrti došlo v blízkosti newyorských vládních budov, bylo v davu mnoho městských radních a hrůzostrašný případ je přiměl přijmout zákon o přesunutí elektrických vedení do podzemí.<ref name="Stross, 2007, s. 178"/> Rozvodné firmy ještě dosáhly vydání soudního příkazu, díky němuž nemusely své linky demontovat okamžitě, ale i tak vypnuly do vyřešení situace většinu svého osvětlení, což uvrhlo mnoho ulic New Yorku do tmy.<ref name="Klein, 2010, s. 292"/> Legislativa vyžadující odpojení všech nadzemních inženýrských sítí byl nakonec potvrzena výrokem Nejvyššího soudu státu New York v prosinci. Nadzemní střídavé linky byly odpojeny, což znamenalo, že mnoho ulic New Yorku zůstalo po zbytek zimy beze světla, neboť
== Válka proudů končí ==
Řádek 705:
| rok = 2004
| strany = 47
| poznámka = Český překlad vyšel v roce 2009 pod názvem ''Říše světla'', ISBN 978-80-200-1664-5
}}</ref>
| |||