Didaktika: Porovnání verzí

# metodami, zásadami a formami [[Výuka|vyučování]]

# interakci mezi [[učitel]]em a [[žák (osoba)|žákem]]em

#* [[obsah výuky]] – co je nutné nebo žádané vyučovat v  hodinách

# [[Speciální didaktika]] – čerpá z  obecné didaktiky a dále se dělí na:

;[[Jan Amos Komenský]] (1592-1670): Své názory na vyučování vyjadřuje v  dílech „[[Didactica magna]]“ (Velká didaktika), Nejnovější metoda jazyků, Orbis pictus, Škola hrou. Prosazoval uplatňování zásady [[názornost]]i při výuce.

;[[Jean-Jacques Rousseau]] (1712-1778): Byl to zastánce svobodné výchovy. Ve svém díle „Emil„[[Emil aneb O výchově“ výchově]]“ vyjádřil svoji kritiku tehdejšího způsobu vzdělávání. Jeho názor byl ten, že žáci ve škole pouze poslouchají výklad učitele a jsou jen málo aktivní anebo nejsou aktivní vůbec. Doporučoval, aby dítě do 12 let čerpalo poznatky ze svého okolí a pak aby z  nich, respektive na jejich základě, získávalo [[vědomosti]] ve škole. Je ale třeba říci, že jeho názor o  to, že se má dítě začít systematicky [[vzdělávání|vzdělávat]] až po 12 roku je nesprávný. U něho Rousseaua je však cenné to, že upřednostňoval pozornost na [[dítě]], na jeho aktivitu. I když Rousseau nebyl didaktik, tak právě pro zdůrazňování aktivity dítěte ho současná didaktika vnímá jako zástupce [[tvořivého vyučování]]. Dnešní [[škola]] preferuje samostatnost, tvořivost, iniciativu, využívání poznatků získaných v  prostředí mimo školu apod. Tedy vše to, co zdůrazňoval i Rousseau.

;[[Johann Friedrich Herbart]] (1776-1841): Je považován za zakladatele [[pedagogika|pedagogiky]], jeho přínos pro didaktiku = jasnost, [[asociace]], [[systém]], [[metoda]]. Herbart, obrazně řečeno, dal učitelům návod jako postupovat ve vyučování. Jeho návod se uplatnil, dokonce se uplatňuje i dnes. Ale dnešní vyučování nechce být dirigováno podle jistých schémat a návodů, proto také současná didaktika odmítá herbartovský [[ModelKoncepční (abstrakce)model|model]] vyučování. Jestliže někdo řekne, že dnešní škola je „herbartovská“, vyjadřuje tím jistý pohled na vyučování, v kterém učitel pracuje se žáky schematicky, tedy podle připraveného modelu vyučovací hodiny připraveného učitelem. Problém je v  tom, že dnešní žáci mají rozhled, pracují s informačními médii apod., a proto potřebují, aby vyučování bylo tvořivé. To herbartovský model, tedy vyučování podle schématu (stupňů), nezabezpečuje. Dnes jsou využívány spíše jiné pojetí vyučování jako je: [[badatelsky orientovaná výuka|badatelsky orientované vyučování]], [[problémové vyučování]], [[skupinové vyučování]], [[týmové vyučování]], [[kooperativní vyučování]] a další. Jejich hlavní podstatou je to, že aktivizují žáky. Žáci nezískávají informace pouze od učitele pasivním posloucháním, ale jsou vedeni k činnostem a vzájemné spolupráci. Žáci jsou tedy nejenom „objektem“, ale současně i „subjektem“ vyučování (výuky).