Wikipedie

Leonid Iljič Brežněv: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Životopis: Malé úpravy; na dvou místech byly různé údaje o názvu rodné obce. Potom jeho politická kariéra: je to dost nesystematické, ale nelze to spravit hned.
Úpravy a různé přesuny textu, aby byla dosažena chronologie a lepší systematičnost.
Řádek 31:
| podpis = Leonid Brezhnev Signature.svg
}}
'''Leonid Iljič Brežněv''' ([[ruština|rusky]]: Леонид Ильич Брежнев, [[ukrajinština|ukrajinsky]]: Леонід Ілліч Брежнєв; [[19. prosinec|19. prosince]] [[1906]], [[Kamjanske|Kamenskoje (Каменское)]], [[Ruské impérium]] – [[10. listopad]]u [[1982]], [[Moskva]]) byl sovětským politikem, nejvyšším představitelem [[Sovětský svaz|Sovětského svazu]] v(SSSR) v období let [[1964]]–[[1982]]1964–1982.
 
Brežněv vykonával od roku [[1947]] funkci prvního tajemníka ÚV KS v [[Ukrajina|ukrajinské]] [[Dněpropetrovská oblast|Dněpropetrovské oblasti]], od roku [[1950]] v [[Moldavská SSR|Moldávii]] a od roku [[1955]] v [[Kazachstán|Kazachstánu]]. Jeho kariéra v [[Komunistická strana Sovětského svazu|Komunistické straně Sovětského svazu]] (KSSS) jej v roce [[1960]] přivedla do funkce předsedy [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|Nejvyššího sovětu]], nominální [[Hlava státu|hlavy státu]]. KonzervativníPo vnitrostranickývnitrostranickém pučpuči proti reformnímu [[Nikita Sergejevič Chruščov|ChruščevoviNikitovi Chruščovovi]] jejse Brežněv v  roce [[1964]] vynesl na poststal skutečnéhoskutečným vůdcevůdcem Sovětského svazu, generálníhogenerálním tajemníkatajemníkem [[Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu|ÚVÚstředního výboru KSSS]]. Působil téměř tři desítky let na vrcholných pozicích mocenské pyramidy Sovětského svazu a tzv. satelitních států a téměř dvě desetiletí byl jejím nejvyšším představitelem.
 
Kritici jej obviňujípoznamenávají, že v době Brežněvovy vlády byl v SSSR nastolilnastolen tzv. „[[neostalinismus]]“ a došlo k dalšímu stupňování zbrojních závodů se Západem, hlavně se [[ZávodySpojené vestáty zbrojeníamerické|zbrojníchSpojenými závodůstáty americkými]]. Přičítají mu odpovědnostzodpovědnost za [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|okupaciinvazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa]] v roce [[1968]] a [[Sovětskáza válkasovětskou intervenci v Afghánistánu|Afghánistánu[[Afghánistán]]u vod roceroku [[1979]]. V mezinárodní politice však v  období [[Studená válka|studené války]] však uplatňoval politiku tzv. [[détente]] – uvolňování napětí mezi SSSR a USA.
 
== Rodinný a národnostní původ ==
[[Soubor:Brezhnev 1942.jpg|thumb|left|Brežněv jako politický komisař (1942)]]▼
 
Brežněv se narodil ve městě [[Kamjanske]], tehdy úředně Kamenskoje (Каменское), u [[Dněpropetrovsk]]u na území dnešní [[Ukrajina|Ukrajiny]]. Jeho dědeček, otec (Ilja Jakovlevič Brežněv) i matka (Natalia Denisovna Mazalova) se přestěhovali ze zemědělské vesnice [[Brežněvo]], která leží v [[Kurská oblast|Kurské oblasti]] v [[Rusko|Rusku]], kvůli práci v&nbsp;ocelárně do Kamenskoje v&nbsp;[[Dněpropetrovská oblast|Dněpropetrovské oblasti]], což byla tehdy [[Jekatěrinoslavská gubernie]] [[Ruské impérium|Ruského impéria]]. Ačkoli byl tedy po rodičích etnický [[Rusové|Rus]], narodil se a vyrostl na Ukrajině a většina dokumentů uvádí jeho národnost jako [[Ukrajinci|ukrajinskou]],<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Наградной лист на заместителя начальника Политуправления Черноморской Группы войск Северо-Кавказского фронта полковника Брежнева Леонида Ильича на награждение приказом Северо-Кавказского фронта № 53/н от 16 марта 1943 года орденом «Красная Звезда». | url = http://liders.rusarchives.ru/brezhnev/docs/nagradnoi-list-na-zamestitelya-nachalnika-politupravleniya-chernomorskoi-gruppy-voisk-severo-ka | vydavatel = liders.rusarchives.ru}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Учетно-послужная карта на Л.И. Брежнева из картотеки учета политсостава Советской Армии. {{!}} Брежнев. К 110-летию со дня рождения. | url = http://liders.rusarchives.ru/brezhnev/docs/uchetno-posluzhnaya-karta-na-li-brezhneva-iz-kartoteki-ucheta-politsostava-sovetskoi-armii | vydavatel = liders.rusarchives.ru}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Учетные карточки награжденного на Леонида Ильича Брежнева. {{!}} Брежнев. К 110-летию со дня рождения. | url = http://liders.rusarchives.ru/brezhnev/docs/uchetnye-kartochki-nagrazhdennogo-na-leonida-ilicha-brezhneva | vydavatel = liders.rusarchives.ru}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Аттестационный лист Л.И. Брежнева на присвоение очередного воинского звания. 6 сентября 1944 г. {{!}} Брежнев. К 110-летию со дня рождения. | url = http://liders.rusarchives.ru/brezhnev/docs/attestatsionnyi-list-li-brezhneva-na-prisvoenie-ocherednogo-voinskogo-zvaniya-6-sentyabrya-1944 | vydavatel = liders.rusarchives.ru}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Анкета Л.И. Брежнева, делегата III съезда КП(б) Молдавии с правом решающего голоса. 1 марта 1951 г. {{!}} Брежнев. К 110-летию со дня рождения. | url = http://liders.rusarchives.ru/brezhnev/docs/anketa-li-brezhneva-delegata-iii-sezda-kpb-moldavii-s-pravom-reshayushchego-golosa-1-marta-1951 | vydavatel = liders.rusarchives.ru}}</ref> jako např. jeho [[Cestovní pas|cestovní pas]] z roku 1947,<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Памяти великого украинца днепропетровца Леонида Брежнева | url = https://news.pn/en/politics/91188 | vydavatel = Преступности НЕТ | datum_vydání = 2013-11-11}}</ref> některé jiné jako např. průvodní list k Řádu vlastenecké války zase jako [[Rusové|ruskou]].<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Наградной лист на начальника политотдела 18-й армии полковника Брежнева Леонида Ильича на награждение Указом ПВС СССР от 18 сентября 1943 года орденом «Отечественная война» I степени. | url = http://liders.rusarchives.ru/brezhnev/docs/nagradnoi-list-na-nachalnika-politotdela-18-i-armii-polkovnika-brezhneva-leonida-ilicha-na-nagr | vydavatel = liders.rusarchives.ru}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Приписная книжка допризывника Л.И. Брежнева. 5 октября 1928 г. | url = http://liders.rusarchives.ru/brezhnev/docs/pripisnaya-knizhka-doprizyvnika-li-brezhneva-5-oktyabrya-1928-g.html | vydavatel = liders.rusarchives.ru}}</ref>
Řádek 45 ⟶ 44:
=== Politický vzestup ===
 
Členem VKS (b) – Všesvazové komunistické strany (bolševiků) [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] se Brežněv stal roku [[1931]]. BěhemJako druhéřadový světovékomsomolec válkya bylkomunista činnýse vúčastnil [[Rudána armáda|Rudépřelomu armádě]]dvacátých kdea působiltřicátých na pozicilet [[Politický komisař|politického komisařekolektivizace]] vevenkova. kteréPatřil dosáhlmezi nastranické hodnostfunkcionáře, [[generálmajor]]a.jejichž Rokukariéra [[1952]]započala sev stává členemdobách [[ÚstředníStalin]]ova výborteroru KSSS|Ústředního– výboru KSSS]]tzv. Již''generace předtímroku vykonával1937''. funkciVětšinu prvníhosvého tajemníkamládí ÚVprožil KSna [[MoldavskáUkrajině SSR|Moldávie]].v NaDněpropetrovské [[XIXoblasti. sjezdProšel KSSS|XIX.systémem sjezduvečerního KSSS]]vzdělávání, vkteré rocemu [[1952]]otevřelo secestu stalk tajemníkemrychlému ÚVvzestupu. aVlna kandidátemvelkého prezidiateroru ÚV.1937/1938 Poho Stalinověvynesla smrtido byl zstranických funkcí. odvolánBrežněv ase přesunutstal dooblastním Hlavnítajemníkem, politickékterý správyzodpovídal Rudéza armádyideologický sektor a námořnictva.sektor Kariéruobranného muprůmyslu. zachránilUkrajinskou KS mocenskýtehdy vzestupřídil [[Nikita Sergejevič Chruščov|N. S. Chruščova]], se kterým pak byla Brežněvova kariéra v následujícím čtvrtstoletí spojena.
 
Když vypuklaBěhem [[Východní fronta (druhá světová válka)|VelkáVelké vlasteneckávlastenecké válkaválky]] (červenbyl 1941)činný vstoupil dov [[Rudá armáda|Rudé armádyarmádě]], jakokde působil na pozici [[politickýPolitický komisař|politrukpolitického komisaře]], ve které dosáhl na hodnost [[generálmajor]]a. Účastnil se řady bojů, (např. v&nbsp;[[Malá země|Malé zemi]] u Novorossijska&nbsp;[[Novorossijsk]]a, dobýváníosvobození [[Krymský poloostrov|Krymského poloostrova atd.)]] a osvobozovacích&nbsp;dalších operací, především jako politruk 18. armády, která se od září 1944 podílela na osvobozování [[Československo|Československa]]. Dne 26. &nbsp;listopadu 1944 se zúčastnil jako host prvního sjezdu národních výborů [[Zakarpatská Ukrajina|Zakarpatské Ukrajiny]], kde byl přijat manifest požadující připojení oblasti k &nbsp;[[Ukrajinská sovětská socialistická republika|sovětské Ukrajině]].<ref>{{Citace monografie | příjmení1 = Rychlík | jméno1 = Jan | příjmení2 = Rychlíková | jméno2 = Magdaléna | titul = Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946 | vydavatel = Vyšehrad | rok = 2016 | kapitola = Anexe Podkarpatské Rusi | strany = 202 | isbn = 978-80-7429-556-0}}</ref>.▼
V období let [[1954]]–[[1956]] vykonával funkci prvního tajemníka ÚV KS [[Kazašská SSR|Kazachstánu]]. Roku [[1956]] se stal po [[XX. sjezd KSSS|XX. sjezdu]] opět tajemníkem ÚV a kandidátem [[politbyro ÚV KSSS|předsednictva ÚV]]. O rok později, po porážce protistranické<!-- ? --> frakce Molotova a dalších, jeho plnoprávným členem. O čtyři roky později roku [[1960]] byl jmenován předsedou prezidia [[Nejvyšší sovět SSSR|Nejvyššího sovětu SSSR]].
 
▲[[Soubor:Brezhnev 1942.jpg|thumb|left|Brežněv jako politický komisař (1942)]]
V roce [[1964]] se zúčastnil vnitrostranického puče proti reformnímu předsedovi vlády [[Nikita Sergejevič Chruščov|Nikitovi Chruščovovi]]. Jako řadový komsomolec a komunista se účastnil na přelomu dvacátých a třicátých let [[kolektivizace]] venkova. Patřil mezi stranické funkcionáře, jejichž kariéra započala v dobách Stalinova teroru – tzv. ''generace roku 1937''. Většinu svého mládí prožil na Ukrajině v [[Dněpropetrovská oblast|Dněpropetrovské oblasti]]. Prošel systémem večerního vzdělávání, které mu otevřelo cestu k rychlému vzestupu. Vlna velkého teroru 1937/1938 ho vynesla do stranických funkcí. Brežněv se stal oblastním tajemníkem, který zodpovídal za ideologický sektor a sektor obranného průmyslu. Ukrajinskou KS tehdy řídil [[Nikita Sergejevič Chruščov]], se kterým bude Brežněvova kariéra spojena v následujícím čtvrtstoletí.
 
▲Když vypukla [[Východní fronta (druhá světová válka)|Velká vlastenecká válka]] (červen 1941) vstoupil do [[Rudá armáda|Rudé armády]] jako [[politický komisař|politruk]]. Účastnil se řady bojů ([[Malá země]] u Novorossijska, dobývání Krymského poloostrova atd.) a osvobozovacích operací, především jako politruk 18. armády, která se od září 1944 podílela na osvobozování [[Československo|Československa]]. Dne 26. listopadu 1944 se zúčastnil jako host prvního sjezdu národních výborů [[Zakarpatská Ukrajina|Zakarpatské Ukrajiny]], kde byl přijat manifest požadující připojení oblasti k [[Ukrajinská sovětská socialistická republika|sovětské Ukrajině]]<ref>{{Citace monografie | příjmení1 = Rychlík | jméno1 = Jan | příjmení2 = Rychlíková | jméno2 = Magdaléna | titul = Podkarpatská Rus v dějinách Československa 1918–1946 | vydavatel = Vyšehrad | rok = 2016 | kapitola = Anexe Podkarpatské Rusi | strany = 202 | isbn = 978-80-7429-556-0}}</ref>.
 
Po válce znovu odešel do stranického aparátu a řídil obnovu hospodářství a života ve válkou zničené záporožské a dněpropetrovské oblasti. V roce [[1950]] byl převeden do [[Moldávie]], kde dva roky působil v nejvyšší funkci prvního tajemníka republikové komunistické strany. Na [[XIX. sjezd KSSS|XIX. sjezdu KSSS]] byl zvolen tajemníkem ÚV a kandidátem prezídia ÚV a tak se zařadil mezi poslední favority [[Josif Vissarionovič Stalin|J. V. Stalina]] (od nějž si údajně vysloužil přezdívku „krásný Moldavan“).
 
VůdcovaRoku smrt[[1952]] (5.se březnastal 1953)členem však[[Ústřední navýbor časKSSS|Ústředního přerušilavýboru jehoKSSS]]. kariéru,Již alepředtím osobnívykonával vazbyfunkci naprvního tajemníka ÚV KS [[NikitaMoldavská Sergejevič ChruščovSSR|NMoldávie]]. SNa [[XIX. Chruščovasjezd KSSS|XIX.&nbsp;sjezdu KSSS]] jejv&nbsp;roce dovedly1952]se kstal návratutajemníkem naÚV pomyslnýa kandidátem prezidia ÚV. Po Stalinově smrti byl z funkcí odvolán a přesunut do Hlavní politické správy Rudé armády a námořnictva. Kariéru mu zachránil mocenský „vzestup [[OlympNikita Sergejevič Chruščov|N. S. Chruščova]]“. V letech 1954–1956 vykonával funkci prvního tajemníka ÚV KS [[1954]]–[[1956Kazašská SSR|Kazachstánu]] a vedl grandiózní kampaň na [[zúrodnění celin]] v [[Kazachstán]]u. Na [[XX. sjezd KSSS|XX. &nbsp;sjezdu KSSS]] byl opět zvolen tajemníkem ÚV [[Komunistická strana Sovětského svazu|KSSS]] a stal se [[kandidát]]em [[Politbyro|politbyra]] ÚV KSSS. TentokrátePoté zodpovídal za resort zbrojního průmyslu a kosmonautiky. O rok později, po porážce tzv. protistranické [[frakce]] [[Molotov]]a a dalších byl již plnoprávným členem politbyra. O čtyři roky později, roku [[1960]], byl zvolen resp. jmenován předsedou [[Prezidium|prezidia]] [[Nejvyšší sovět SSSR|Nejvyššího sovětu SSSR]].
 
V roce [[1957]], když došlo ke krizi uvnitř stranického vedení, byl [[Nikita Sergejevič Chruščov|N. S. Chruščov]] téměř odvolán ze své funkce prvního tajemníka ÚV, když se proti jeho politice postavila většina členů předsednictva ÚV ([[Vjačeslav Michajlovič Molotov|Molotov]], Kaganovič, [[Georgij Maximilianovič Malenkov|Malenkov]], Vorošilov, Bulganin, Pervuchin, Saburov, Šepilov). Brežněv se postavil na stranu svého patrona Chruščova a po boku dalších Chruščovových oblíbenců zaktivizoval plénum ÚV proti konzervativnímu stalinistickému křídlu. Po odsouzení protistranické skupiny (Molotova, Malenkova, Kaganoviče a Šepilova) se zařadil mezi skupinu nejmocnějších členů předsednictva KSSS druhé poloviny padesátých let ([[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščov]], [[Kiričenko]], [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Mikojan]], Aristov, Brežněv, [[Michail Andrejevič Suslov|Suslov]], [[Furcevová]] a Kozlov).
 
Počátkem šedesátých let nahradil Brežněv starého K. J. Vorošilova na postu oficiální hlavy státu – stal se předsedou prezidia Nejvyššího sovětu SSSR. V této funkci sice načas opustil všemocný stranický aparát, ale zaujal velmi prestižní post, který naplňoval jeho [[ambice]]. Chruščovovy kádrové přesuny však vnášely pocit nejistoty i mezi členy nejvyššího vedení. Brežněva však nečekaně vynesly do pozice muže číslo dvě, když „korunní princ“ Frol Kozlov utrpěl mozkovou mrtvici po hádce s Chruščovem. Brežněvova [[kariéra]] však byla na hraně možností. Chruščov plánoval další přesuny a rozhodně nehodlal připustit Brežněvovo setrvání v centru politického života země. Nová elita KSSS ([[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščov]], Brežněv, [[Nikolaj Viktorovič Podgornyj|Podgornyj]], [[Anastáz Ivanovič Mikojan|Mikojan]], [[Alexej Nikolajevič Kosygin|Kosygin]], [[Michail Andrejevič Suslov|Suslov]], Šeljepin) však neumožňovala Chruščovovi prozatím Brežněva nahradit někým schopnějším.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Leonid_Iljič_Brežněv“