Michal I. Rumunský: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
-odkaz na rozcestník, fmt |
opravy textu |
||
Řádek 18:
| partner3 =
| partner4 =
| potomstvo = [[
| rod = [[Hohenzollernové|Hohenzollern-Sigmaringen]]
| hymna =
Řádek 26:
| datum narození = [[25. říjen|25. října]] [[1921]]
| místo narození = [[Sinaia]], [[Rumunsko]]
| datum úmrtí = {{datum úmrtí a věk|2017|12|5|1921|10|25}}
| místo úmrtí = [[Aubonne]], [[Švýcarsko]]
| datum pochování =
Řádek 52:
=== První vláda ===
Když [[20. červenec|20. července]] [[1927]] zemřel král [[Ferdinand I. Rumunský|Ferdinand I.]], nastoupil po něm tehdy šestiletý princ Michal, jelikož jeho otec, budoucí král [[Karel II. Rumunský|Karel II.]], se musel (tehdy ještě ženatý s
=== Druhá vláda ===
{{Podrobně|Státní převrat krále Michala
[[Soubor:Signal 16-1941..jpg|náhled|vlevo|Antonescu a král Michal I.v roce 1941 sledují vojenské operace - Michal I. později vedl státní převrat, který v srpnu roku 1944 vedl k "přeběhnutí" Rumunska na stranu spojenců.]]
Král [[Karel II. Rumunský|Karel II.]] ovšem zůstal králem pouze do [[6. září]] [[1940]], kdy musel abdikovat ve prospěch tehdy devatenáctiletého Michala, a to v důsledku [[Druhá vídeňská arbitráž|druhé vídeňské arbitráže]], kvůli níž ztratilo [[Rumunsko]] území [[Severní Bukovina|Severní Bukoviny]], [[Besarábie|Besarábii]], [[Sedmihradsko|severní Sedmihradsko]] a [[Dobrudža|Jižní Dobrudžu]]. V
V roce [[1944]] se král Michal, který měl jen minimum pravomocí, rozhodl přiklonit na stranu [[spojenci (druhá světová válka)|spojenců]] a [[Státní převrat krále Michala
| příjmení = Devere-Summers
| jméno = Anthony
Řádek 76:
}}</ref>
Král Michal I. byl posledním monarchou za [[Železná opona|Železnou oponou]], který přišel o trůn. Na konci války byl král Michal I. americkým prezidentem [[Harry S. Truman]]em vyznamenán [[Legion of Merit|Řádem záslužné legie]] a byl také [[
Od roku [[1945]], kdy se vlády v
=== Abdikace a exil ===
Řádek 101:
{{Citát|My Michal První, král rumunský, zdravíme všechny současníky i generace budoucí! V posledních letech prodělal život rumunského státu hluboké politické, společenské a hospodářské změny, jež přetvořily vztahy mezi složkami vlády. Tyto vztahy nepředstavují současný stav státu, jak je dán ústavou. Instituce monarchie je velkou překážkou nastoupeného vývoje země. Usilovně jsem přemýšlel a s plným souhlasem zodpovědných úřadů na tomto místě abdikuji, jménem svým i svých potomků, na všechny nároky, které jsem si doposud činil jako král Rumunska na rumunský trůn. Opouštím rumunský lid, který si svobodně vybral novou formu státu. V Bukurešti dnes, 30. prosince 1947.}}
Po abdikaci byl [[3. leden|3. ledna]] [[1948]] donucen opustit Rumunsko a s sebou odvezl i královskou korunu. Již v
=== Návrat do země a rehabilitace ===
[[Soubor:Michael I 2014 Romanian stamp 2.jpg|náhled|Král Michal a královna Anna na rumunské poštovní známce (2014).]]
Po pádu komunistického režimu diktátora Ceaușescu přiletěl Michal na dánský diplomatický pas 25. prosince 1990 na rumunské letiště Otopeni, odkud hodlal pokračovat do královské hrobky v [[Curtea de Argeș]]. Po cestě z
Od té doby žil střídavě v Aubonne ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a v
▲Po pádu komunistického režimu diktátora Ceaușescu přiletěl Michal na dánský diplomatický pas 25. prosince 1990 na rumunské letiště Otopeni, odkud hodlal pokračovat do královské hrobky v [[Curtea de Argeș]]. Po cestě z letiště byl ale zadržen policíí a dopraven zpět na letiště a nucen opustit zemi. Podruhé mohl bývalý král navštívit zemi v roce 1992, kdy mu rumunská vláda povolila návštěvu země během Velikonočních slavností. Nicméně mu neumožnila pronést řeč z bývalého královského paláce k milionovému davu, který se v Bukurešti shromáždil a tak svoji řeč pronesl z hotelového balkónu. Vysoká popularita bývalého krále natolik vystrašila vládu prezidenta [[Ion Iliescu|Iona Iliescu]], že dvakrát neumožnila králi navrat do země v letech 1994 a 1995. Poté co se v roce 1996 stal prezidentem [[Emil Constantinescu]], bylo Michalovi vráceno rumunské občanství.
▲Od té doby žil střídavě v Aubonne ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a v Rumunsku na zámku [[Săvârșin]] nebo přímo v Bukurešti v [[Alžbětin palác|Alžbětině paláci]], který k doživostnímu užívání vrátil rumunský parlament. Kromě toho používá v Rumunsku královská rodina i soukromé rezidence na zámcích [[Peleș]] a [[Pelișor]].
V roce [[2006]] se bývalý král umístil na 25. místě v soutěži [[100 největších Rumunů]]. U příležitosti svých devadesátých narozenin v říjnu 2011 vystoupil před rumunským parlamentem.
| |||