Michal I. Rumunský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
-odkaz na rozcestník, fmt
opravy textu
Řádek 18:
| partner3 =
| partner4 =
| potomstvo = [[MargaretaMarkéta Rumunská]] <br /> [[Elena Rumunská]] <br /> [[Irina Rumunská]] <br /> [[Sofie Rumunská]] <br /> [[Marie Rumunská (1964)|Marie Rumunská]]
| rod = [[Hohenzollernové|Hohenzollern-Sigmaringen]]
| hymna =
Řádek 26:
| datum narození = [[25. říjen|25. října]] [[1921]]
| místo narození = [[Sinaia]], [[Rumunsko]]
| datum úmrtí = {{datum úmrtí a věk|2017|12|5|1921|10|25}}
| místo úmrtí = [[Aubonne]], [[Švýcarsko]]
| datum pochování =
Řádek 52:
 
=== První vláda ===
Když [[20. červenec|20. července]] [[1927]] zemřel král [[Ferdinand I. Rumunský|Ferdinand I.]], nastoupil po něm tehdy šestiletý princ Michal, jelikož jeho otec, budoucí král [[Karel II. Rumunský|Karel II.]], se musel (tehdy ještě ženatý s &nbsp;[[Helena Řecká a Dánská|Helenou Řeckou a Dánskou]]) dědičného práva zříci kvůli svému záletnictví a&nbsp;poměru s &nbsp;[[Elena Lupescu|Elenou Lupescu]]. Za nezletilého krále Michaela vládla [[regentská radaregent]]ská rada. Michael ovšem nebyl králem dlouho, jelikož se jeho otec samozvaně vrátil v &nbsp;roce [[1930]] z &nbsp;[[Francie]] a byl prohlášen králem. Během své vlády zavedl jeho otec král [[Karel II. Rumunský|Karel II.]] královskou diktaturu.
=== Druhá vláda ===
{{Podrobně|Státní převrat krále Michala (1944)}}
[[Soubor:Signal 16-1941..jpg|náhled|vlevo|Antonescu a král Michal I.v roce 1941 sledují vojenské operace - Michal I. později vedl státní převrat, který v srpnu roku 1944 vedl k "přeběhnutí" Rumunska na stranu spojenců.]]
Král [[Karel II. Rumunský|Karel II.]] ovšem zůstal králem pouze do [[6. září]] [[1940]], kdy musel abdikovat ve prospěch tehdy devatenáctiletého Michala, a&nbsp;to v důsledku [[Druhá vídeňská arbitráž|druhé vídeňské arbitráže]], kvůli níž ztratilo [[Rumunsko]] území [[Severní Bukovina|Severní Bukoviny]], [[Besarábie|Besarábii]], [[Sedmihradsko|severní Sedmihradsko]] a [[Dobrudža|Jižní Dobrudžu]]. V &nbsp;zemi měl ostatně v &nbsp;té době největší vliv [[maršál]] [[Ion Antonescu]], který pokračoval ve své vládě nad Rumunskem. Král Michal od té doby svého otce již nikdy neviděl.
 
V roce [[1944]] se král Michal, který měl jen minimum pravomocí, rozhodl přiklonit na stranu [[spojenci (druhá světová válka)|spojenců]] a [[Státní převrat krále Michala (1944)|provedl převrat]], při kterém nechal uvěznit [[Ion Antonescu|Iona Antonescu]] a Rumunsko přešlo na stranu spojenců. Antonescův spojenec Adolf Hitler již před převratem králi nedůvěřoval a byl připraven ho nahradit jeho bratrancem arcivédodou [[Štěpán Rakousko-Toskánský|Štěpánem Habsbursko-lotrinským]], který žil od roku 1942 v Rumunsku.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Devere-Summers
| jméno = Anthony
Řádek 76:
}}</ref>
 
Král Michal I. byl posledním monarchou za [[Železná opona|Železnou oponou]], který přišel o trůn. Na konci války byl král Michal I. americkým prezidentem [[Harry S.&nbsp;Truman]]em vyznamenán [[Legion of Merit|Řádem záslužné legie]] a byl také [[J.V.Josif Vissarionovič Stalin|Stalinem]]em dekorován [[Řád vítězství|Řádem vítězství]] za odvahu během [[Státní převrat krále Michala (1944)|královského převratu]].
 
Od roku [[1945]], kdy se vlády v &nbsp;Rumunsku za podpory [[sovětský svaz|Sovětského svazu]] pevně ujala [[Komunistická strana Rumunska]], měl jen pouhou formální úlohu i pravomoci. Král se i přesto těšil od [[Státní převrat krále Michala|převratu v &nbsp;roce 1944]] velké oblibě.
 
=== Abdikace a exil ===
Řádek 101:
{{Citát|My Michal První, král rumunský, zdravíme všechny současníky i generace budoucí! V posledních letech prodělal život rumunského státu hluboké politické, společenské a hospodářské změny, jež přetvořily vztahy mezi složkami vlády. Tyto vztahy nepředstavují současný stav státu, jak je dán ústavou. Instituce monarchie je velkou překážkou nastoupeného vývoje země. Usilovně jsem přemýšlel a s plným souhlasem zodpovědných úřadů na tomto místě abdikuji, jménem svým i svých potomků, na všechny nároky, které jsem si doposud činil jako král Rumunska na rumunský trůn. Opouštím rumunský lid, který si svobodně vybral novou formu státu. V Bukurešti dnes, 30. prosince 1947.}}
 
Po abdikaci byl [[3. leden|3. ledna]] [[1948]] donucen opustit Rumunsko a s sebou odvezl i královskou korunu. Již v &nbsp;březnu téhož roku odvolal svou abdikaci s tím, že byla vynucena násilí a je tak neplatná. Na oplátku byl rumunskými úřady zbaven rumunského občanství. Bývalý monarcha žil nějakou dobu v &nbsp;[[Londýn]]ě, kde nějakou dobu i se svou manželkou, [[Anna Bourbonsko-Parmská|Annou Bourbonsko-Parmskou]], kterou si vzal [[10. červen|10. června]] [[1948]] v&nbsp;[[Athény|Athénách]]. Pár poté žil v &nbsp;italské [[Florencie|Florencii]], než se v &nbsp;roce [[1950]] přestěnoval do [[Švýcarsko|švýcarského]] města [[Lausanne]]. V &nbsp;exilu se Michal živil jako farmář, pilot a podnikatel.
 
=== Návrat do země a rehabilitace ===
[[Soubor:Michael I 2014 Romanian stamp 2.jpg|náhled|Král Michal a královna Anna na rumunské poštovní známce (2014).]]
Po pádu komunistického režimu diktátora Ceaușescu přiletěl Michal na dánský diplomatický pas 25. prosince 1990 na rumunské letiště Otopeni, odkud hodlal pokračovat do královské hrobky v [[Curtea de Argeș]]. Po cestě z &nbsp;letiště byl ale zadržen policíípolicií a dopraven zpět na letiště a nucen opustit zemi. Podruhé mohl bývalý král navštívit zemi v &nbsp;roce 1992, kdy mu rumunská vláda povolila návštěvu země během Velikonočních slavností. Nicméně mu neumožnila pronést řeč z &nbsp;bývalého [[královský palác v Bukurešti|královského paláce]] k &nbsp;milionovému davu, který se v Bukurešti shromáždil a tak svoji řeč pronesl z &nbsp;hotelového balkónu. Vysoká popularita bývalého krále natolik vystrašila vládu prezidenta [[Ion Iliescu|Iona Iliescu]], že dvakrát neumožnila králi navrat do země v&nbsp;letech 1994 a 1995. Poté co se v &nbsp;roce 1996 stal prezidentem [[Emil Constantinescu]], bylo Michalovi vráceno rumunské občanství.
 
Od té doby žil střídavě v&nbsp;Aubonne ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a v &nbsp;Rumunsku na zámku [[Săvârșin]] nebo přímo v&nbsp;Bukurešti v&nbsp;[[Alžbětin palác|Alžbětině paláci]], který k&nbsp;doživostnímu užívání vrátil rumunský parlament. Kromě toho používá v Rumunsku královská rodina i soukromé rezidence na zámcích [[Peleș]] a [[Pelișor]].
Po pádu komunistického režimu diktátora Ceaușescu přiletěl Michal na dánský diplomatický pas 25. prosince 1990 na rumunské letiště Otopeni, odkud hodlal pokračovat do královské hrobky v [[Curtea de Argeș]]. Po cestě z letiště byl ale zadržen policíí a dopraven zpět na letiště a nucen opustit zemi. Podruhé mohl bývalý král navštívit zemi v roce 1992, kdy mu rumunská vláda povolila návštěvu země během Velikonočních slavností. Nicméně mu neumožnila pronést řeč z bývalého královského paláce k milionovému davu, který se v Bukurešti shromáždil a tak svoji řeč pronesl z hotelového balkónu. Vysoká popularita bývalého krále natolik vystrašila vládu prezidenta [[Ion Iliescu|Iona Iliescu]], že dvakrát neumožnila králi navrat do země v&nbsp;letech 1994 a 1995. Poté co se v roce 1996 stal prezidentem [[Emil Constantinescu]], bylo Michalovi vráceno rumunské občanství.
 
Od té doby žil střídavě v&nbsp;Aubonne ve [[Švýcarsko|Švýcarsku]] a v Rumunsku na zámku [[Săvârșin]] nebo přímo v&nbsp;Bukurešti v&nbsp;[[Alžbětin palác|Alžbětině paláci]], který k&nbsp;doživostnímu užívání vrátil rumunský parlament. Kromě toho používá v Rumunsku královská rodina i soukromé rezidence na zámcích [[Peleș]] a [[Pelișor]].
 
V&nbsp;roce [[2006]] se bývalý král umístil na 25. místě v&nbsp;soutěži [[100 největších Rumunů]]. U&nbsp;příležitosti svých devadesátých narozenin v&nbsp;říjnu 2011 vystoupil před rumunským parlamentem.